Historické filmy nejsou v posledních letech zrovna využívaným žánrem. Když už se nějaký natočí, doprovází ho monstrózní propagace a potenciální divák získá dojem, že pokud snímek neuvidí, jako by nebyl. Ve výsledku je však zpravidla zklamán, protože velkolepá forma se prosazuje na úkor obsahu, který je mnohdy plytký, plný klišé a dost plochý. Ranhojič natočený podle bestselleru Noaha Gordona se však vydává jinou cestou. Nestaví do popředí krvavé bitvy (byť i na ně samozřejmě dojde), ale příběh prostého léčitele.
Vyprávěn je od naprostého začátku, kdy je Rob ještě malý kluk. Hned v úvodu mu na vnitřní zranění umírá matka, které nepomůže ani potulný léčitel. Po její smrti nemá Rob kam jít, a tak se ho nakonec po dlouhém přemlouvání ujímá právě onen ranhojič. Společně cestují, uzdravují nemocné a v Robovi každým dnem roste touha po poznání lidského těla. Svého učitele pozorně sleduje, učí se, až začne jeho profesi také vykonávat. Ani to mu však nestačí, chce se nadále zlepšovat a učit se novým věcem. Z toho důvodu se navenek promění v žida, opouští Anglii a vydává se do Persie, kde je medicína na vyšší úrovni.
Ve městě Isfahán už jako žid Jesse začne se štěstím navštěvovat hodiny obdivovaného léčitele jménem Avicena. Rozšiřuje své znalosti a získává nové přátele. Začne si také naplno uvědomovat svou speciální schopnost – když se člověka správně dotkne, vycítí, pokud má daného dne zemřít.
Na pozadí líčení hlavního hrdiny se odehrávají další příběhy. Ve městě se vyostřuje vztah mezi židy a muslimy. To také zapříčiní, že území zasáhne mor. Léčitelé pracují naplno, ovšem mrtvol přibývá. V této bezvýchodné situaci se u Jesseho znovu projevuje touha po lidské pitvě, kterou však víra neumožňuje. Nakonec je to právě on, kdo odhalí, jak se mor šíří, díky čemuž se povede další nákaze zabránit.
V příběhu samozřejmě nechybí ani láska. Tu pocítí Rob k židovské dívce Rebecce při cestě do Persie. Po písečné bouři je přesvědčen, že zemřela, v Isfahánu ji však potkává znovu, jenže ona má před svatbou. Ani to ovšem nemůže zabránit jejich silnému vzájemnému citu, který je ale může snadno přivést do potíží.
Všechny linie vyprávění nabírají postupně na obrátkách a gradují ve stejný okamžik. Jesse se podruhé v životě setkává s případem vnitřního zranění a víra umírajícího pacienta ho zbaví výčitek a umožní mu provést pitvu. Zároveň chystají muslimové útok na město a Rebecca musí pykat ze své hříchy.
Navzdory dramatickému ději a smrti přítomné už od úvodních minut se tvůrci neberou přehnaně vážně a nebojí se sem tam odlehčit situaci špetkou humoru. I v tomto ohledu se Ranhojič odlišuje od současných filmů stejného žánru. Jindy totiž jako by filmaři měli pocit, že trocha odlehčení ubere celkovému vyznění filmu na epičnosti, a tak ho raději od začátku až do konce vyprávějí s kamenným výrazem. Jako kdyby tam, kde je přítomno utrpení, už nebyl prostor pro potěšení.
Snímek boduje i svými hereckými výkony. Ben Kingsley a Stellan Skarsgård předvádějí svůj kvalitní herecký standard. Obrovským překvapením je debutující Tom Payne v hlavní roli, který má podle podaného výkonu zjevně zaděláno na hvězdnou kariéru. Pozadu ale nezůstávají ani herci méně známých jmen ve vedlejších rolích, kteří pomáhají dotvářet vyrovnaný a funkční celek.
Film je výjimečný a líbivý nejen díky příběhovosti a zdařilé vizuální stránce, ale i díky své aktuálnosti. Na rozdíl od jiných historických filmů pouze nepřipomíná dávno zapomenuté události, ale umožňuje divákovi vztáhnout je i do současné doby. Otázky náboženských konfliktů či kvality lékařské péče jsou totiž evidentně aktuální v jedenáctém století stejně jako o tisíc let později.
Ranhojič není bezchybný, ale povedl se. Vděčí za to scénáři, kameře i hercům. Teď musí jen doufat, že budou dvě zvučná herecká jména stačit, aby přilákala diváky do kin na film německé produkce. Snímek samotný by si jejich pozornost rozhodně zasloužil.
Recenze vznikla ve spolupráci s Kina.cz a Kino Lucerna Brno.
