Tolik očekáváná kniha z pera Radky Třeštíkové, která nese název Veselí, rozhodně zaujme. Možná, že důvodem je její blízký vztah k vesničce Veselí na jižní Moravě, odkud autorka pochází, možná je to jazyk, se kterým si perfektně hraje. Bonusové body jsou rozhodně i za typické nářečí. Prim ale hraje to, že jde o zcela obyčejný příběh bez zbytečných zápletek, který však čtenáře dokáže vtáhnout a nepustit.
Návrat zpět může být cesta kupředu
Eliška se v době, kdy se od ní očekává, že bude mít zaběhnutý rodinný život v Praze, kde doposud bydlela, rozhodla přestěhovat zpět do Veselí, na vesnici, kterou tak opovrhovala. Lidé, nářečí, zkrátka nenacházela nic, co by ji přinutilo zůstat, přesto se vrátila. Do svého dětského pokojíčku, na tu příšernou matraci. Odpověď na to proč, si můžete pouze sami domýšlet, ačkoliv vás zřejmě během čtení napadne mnohokrát. Střet života v moderním městě a na vesnici je mnohdy humorný, avšak krutě reálný.
Tuto otázku, proč se Eliška rozhodla vrátit zpět, si pokládá i ona sama. Sice má sílu se vrátit na vesnici, ale je natolik silná, aby se vypořádala se starými ránami, láskami a přáteli, kteří ji znovu potkají? Dokáže se postavit tváří v tvář situacím, které před několika lety zanechala tak, jak jsou a znovu se s nimi potkat? Kamarádky, do té doby svobodné, najednou řeší problémy, o kterých Eliška nemá ani zdání. Děti, manželské i existenční krize… Co dál? Dokáže vplout do naprosto jiného života, než na jaký byla zvyklá?
Eliška se nakonec rozhodne krizi řešit tak, že se vynasnaží zapadnout do místní komunity tím, že si otevře obchod s rybářskými potřebami, ačkoliv o oboru nic nevi. Doufá jen, že si pomocí prutů najde cestu k místním a dokáže splynout s komunitou. Přihlásí se do kurzu vaření, znovu obnoví kontakty s bývalými spolužačkami a udržuje nestabilní románek s hovnocucařem Standou. Zároveň, ač nerada, přihlíží tomu, jak se pomalu, ale jistě rozpadá manželství jejích rodičů. Matka se neustále učí anglicky, prsty v tom má samozřejmě jiný muž, zatímco otec se potýká s vážnou nemocí. Na vztahu Elišky a rodičů je vlastně založená celá kniha.
Folklor i tradice v jednom
Kniha popisuje život na Moravě – domácí pálenka teče proudem, pro sprosté slovo se nechodí daleko. To se mi na knize moc líbilo a určitě to potěší i každého dalšího vlastence, který rád čte o naší zemi. Čtení o tom, jaké to je v jednotlivých koutech České republiky, jaké jsou místní zvyky a lidé, zkrátka nikdy neomrzí.
Ve Veselí se protínají odrazy minulosti i přítomnosti. Dávné lásky, dávná trápení, to je to, co čtenáře vždycky baví. Sám si zavzpomíná na mládí a na to, jaké to bylo předtím, než… Třeštíková to moc dobře ví a proto připisuje v knize každé z postav nějakou zvláštnost, která ještě víc přiblíží čtenáře k příběhu.
Kdo Třeštíkovou alespoň okrajově zná, pravděpodobně ho napadne, že některé situace jsou zřejmě odrazem jejího vlastního života, nebo alespoň velkou inspirací. Kniha Veselí je napsaná velmi čtivě. Chvílemi se budete smát a možná, že si i zapláčete. Jde o příběh nejen Elišky, ale i dalších milionů lidi na světě, možná, že i vás.
Nenucený humor i osobní příběhy
Ve Veselí se netlačí na pilu, všechno plyne tak, jak má. Humor na správném místě, vyplývající ze situace, stejně tak i neveselé situace. Paradoxně „nejlepší“ částí byla podle mě ta, kde autorka popisovala odchod svého tatínka. Místy se kniha může zdát trošku ponurá, ale takový je prostě život
Nejvíce mě osobně překvapilo to, že ačkoliv se v knize neobjevily nějaké extra velké zápletky a dramata, kniha se četla velmi velmi lehce. Nebylo třeba u ní extra přemýšlet.
Pokud tedy hledáte oddychovku pro sychravé podzimní večery, pak je Veselí rozhodně tou správnou volbou.
Barbora Aydin
Knihu můžete zakoupit ZDE.
