Přiměřená sebeobrana je termín, který je velmi často skloňován médii. A to především v momentě, kdy dojde na nepřiměřenou verzi. V tisku i televizi tak vzniká pochybovačné prostředí, které nahrává skeptikům a tezi, že kdo se brání, bude po zásluze potrestán. Vzniká tak nebezpečný precedens snižující globálně chuť bránit svůj život, zdraví nebo bezpečí našich blízkých. 
Rory Miller a Lawrence A. Kane ví o sebeobraně všechno. Ve své profesi nasbírali mnoho cenných zkušeností, které nyní předávají svým cvičencům. Protože znají problematiku nutné sebobrany prakticky i teoreticky do hloubky, dokáží svými znalostmi a dovednostmi pokrýt i šedou zónu reálných sebeobranných situací civilních občanů, kteří se většinou vědomě bojí o své bezpečí, ale zároveň nevědomky jdou vstříc svému osudu.
Někdo hodně ví a hodně umí, ale neumí své znalosti podat a prodat. To se rozhodně netýká Millera a Kanea. Instruktorská léta, talent a osobitost se přetavila do verbálního umění oslovit široké obecenstvo. Poměrně složitou problematiku umí vyjádřit přesvědčivě. Nebojí se sáhnout pro expresivní výraz. Myšlenku umí zhmotnit v bonmot. Pointu ve výkřik, který se vám zakousne do morku kostí a bude v něm dlouho rezonovat.
Bylo by naivní si myslet, že po přečtení knihy se vám už nikdy nic na ulici, na pracovišti nebo v jiném konfliktu již nestane. Omyl. Soubor znalostí a dovedností, který se autoři sanží předat svým čtenářům je natolik obsáhlý, že kniha by měla sloužit především jao cvičebnice, ke které se bude člověk vracet zase a znovu. S každou situací vyhodnocovat svou reakci. Byť v marginálních „opičích tancích“ na pracovišti. Postupně pracovat na své řeči těla a průběžně korigovat svou odpověď.
Pro člověka, který se sebeobranou nezabývá a je pouze obětí nějaké náhodné nebo stálé agresivní interakce, může být kniha jedinečný impulsem, jak začít přemýšlet jinak. Pro někoho bude argumentem pro rozhodnutí začít trénovat nějakou z forem sebeobrany nebo bojového umění a přemýšlet nad svým bezpečím. Pokud již čtenář je studentem některé ze škol sebeobranných systémů, bude kniha přehledným a sugestivním resumé stěžejních myšlenek. Pomůže mu srovnat základní pravidla a dá mu prostor, do kterého se může kdykoliv vrátit a hledat v něm svou pozici a další kroky.
Bez ohledu na erudici obou autorů, je nutno podotknout, že žádná kniha vás nenaučí se bránit nebo jednat v potenciálně sebebranné situaci. To vyžaduje hodiny tréninku a rozbití našich vlastních stereotypů.
Kniha Roryho Millera a Lawrence Kanea je velkou příležitostí, jak se k nutnosti bránit se, postavit. Na principech, které učí autoři knihy je fascinující jejich univerzálnost. Fungují při nebezpečí plynoucího z domácího násilí, teroristického činu, hospodské rvačky i procházce opuštěným parkem po setmění.
Velkým plusem knihy je značné množství kazuistik, na kterých jsou demonstrovány konkrétní teorie a techniky. I přestože se oba autoři pohybují profesionálně jinde, než většina civilního obyvatelstva, jsou tyto drobné příhody dostatečně názorné a srozumitelné.
Člověka nepolíbeného sebeobranou může kniha velmi překvapit. Mnoho lidí pod pojmem sebeobrana očekává nějaký druh bojového umění, které by se velmi těžko vyučovalo prostřednictvím knihy. Pro tyto čtenáře může být velkým překvapením, co vlastně sebeobrana je a včem spočívá její největší kouzlo. A to slovy zprostředkovat lze.
Kniha je velmi srozumitelná a obsahuje mnoho zásadních myšlenek servírovaných poutavou a lehce zapamatovatelnou formou. S knihou se velmi dobře pracuje. Studenti sebeobrany ocení ucelené shrnutí problematiky a odlišnou rétoriku, která jim může pomoci pochopení tématu. Čtenáře, kteří nemají zkušenosti se sebeobranou, může inspirovat k jejímu tréninku. Každopádně nelze knihu přečíst a absorbovat beze zbytku vše. Ke knize se musíte znovu vracet, pracovat s ní, zapojovat do ní všední dny i vypjaté situace.
Miller i Kane jsou odborníci na slovo vzatí. Proč se neučit od nejlepších.
Kristina Doubravová
Lawrence Kane, Rory Miller, Nutná sebeobrana, Mladá fronta, 2019
Knihu můžete zakoupit zde
