Režisér snímku, Vít Karas, se šest let po uvedení poněkud alternativní pohádky Micimutr vrací opět s trochu podivným počinem. Přání k mání má již na první pohled velké ambice stát se milým, něžným, vánočním filmem pro celou rodinu.
Pokud se však o některém filmu dá říct, že jej trailer silně nadhodnocuje, tak je to právě Přání k mání. Trailer diváka naláká do říše plné kouzel a zázraků zasahujících do života obyčejných lidí a ukazuje nám, že zázraky prostě existují kdykoliv a kdekoliv. Stačí si jen přát. A do kina tak jdete s nadšením malého dítěte a čekáte, že vaše představy a touhy se jako mávnutím kouzelného proutku naplní. No, nenaplní.
Láska buď je a nebo není
Celé je to na první pohled opravdu milé a něžné, neboť je to vlastně jen o lásce. O lásce, o které nám hrdinové pořád dokola tvrdí, že „buď je, anebo není“. O lásce zakřiknutého nudného teenagera Alberta ke starší spolužačce Johance (kterou nikdo, kdo ví, proč, nemůže oslovit jejím českým jménem), o uhasínající lásce manželského páru kouzelníků (ona tloustne, on šediví), o lásce citově strádajícího syna ke svému otci, nabubřelému hoteliéru Bosákovi, (kterému nejde o nic jiného než kandidaturu na prezidenta) a o lásce k Vánocům.
Děj se odehrává v přesně neurčenou dobu na přesně neurčeném místě. Ocitáme se tak v jakémsi asi lázeňském městečku občas s prvky matičky Prahy (nadzemní MHD, pod kterou Albert se svými rodiči bydlí, vzdáleně připomíná lanovku na Petřín). A v centru všeho se tyčí Bosákův majestátní hotel obklopený bohatými vánočními trhy.
Přání ne tak úplně k mání
Jednoho krásného předvánočního večera, když je trh v plném proudu, vykoná ústřední dětské trio (Albert + Johanka + Johanky bratr/Albertův kamarád) dobrý skutek, za nějž je po zásluze odměněn kouzelným dědečkem. Každý z nich dostane jedno kouzelné přání. Johanka a její bratr očividně rozumu příliš nepobrali. A tak svá přání vyplýtvají na hlouposti.
Albert, jakožto správný kladný hrdina, si své přání ponechá a přemýšlí, jak nejlépe jej zužitkovat. Má si přát, aby se do něj Johanka zamilovala? Nebo aby se rodiče měli rádi jako za mlada? Rozhodování mu neulehčuje Bosákův syn, který se rozhodl poslední přání získat stůj co stůj (samozřejmě přes právníka).
Příběh tedy není špatně vymyšlený, ale celé to prostě nějak nefunguje.
A co děti, umějí (si) hrát?
Dětští herci (zejména v porovnání se Svěrákovými bosými chlapci na strništi) postrádají charisma a vůbec se jim nedaří působit přirozeně. V podstatě všechno, co hlavní dětské trio vypustí z pusy, zní jako fráze bez špetky emocí, a nebo naopak teatrálně přemrštěné zvolání. Například když žádají kouzelného dědečka o přání nebo svá přání nahlas vysloví, máte pocit, že si z vás snad tropí dobrý den, nebo to myslí vážně?
Za pozornost stojí snad akorát výkon Jana Maršála (zaujal například v Pojedeme k moři a Něžných vlnách), který už nám trochu povyrostl, ale sobeckého a nemachrovaného hajzlíka Bosáka mladšího zahrál opravdu bravurně. Charisma z něj příští na všechny strany.
S obsazením dospěláckého ansámblu již pan režisér zas tak vedle nešlápl. Zejména Jitka Čvančarová a Martin Myšička, jakožto Albertovi rodiče, jsou tahouny celého filmu. I když poté, co se asi po sto osmdesáté pohádají kvůli jedné a té samé věci, budete mít sto chutí z kina odejít. Další dospělé postavy již tolik prostoru nemají (každý v průměru asi tak 2 minuty?). A tak si tak říkáte, není těch postav už trochu moc, Víte Karasi?
Zkáza krásou?
Co filmu opravdu nelze vytknout je úžasná výprava. Krásné scenérie plné neobvyklých pohádkových a barevných úžasností (např. ruské kolo, vánoční trhy, Bosákův hotel atd.) které vám připomenou Střihorukého Edwarda, Grinche či Grandhotel Budapešť a snadno a lehce nás přenesou do světa, kde lze uvěřit, že zázraky se dějí i v české kinematografii.
Ale věřte, nedějí. I když byste si to moc a moc přáli. Láska prostě buď je, anebo není. Jiná možnost neexistuje. A v tomto případě tedy bohužel…
Kateřina Valentová
Přání k mání
Komedie/Rodinný/Fantasy
Česko, 2017, 105 minut
Hrají: Martin Myšička, Jitka Čvančarová, Jan Vondráček, Simona Babčáková, Filip Antonio, Jan Maršál, Michaela Pecháčková, Vítězslav Jandák a další
Zdroje:
http://decko.ceskatelevize.cz/prani-k-mani
http://www.csfd.cz
