Jørn Lier Horst je stálicí na nebi severské krimi a netřeba ho nijak představovat. Stejně jako jeho hlavního hrdinu detektiva Wistinga. Paralelně s ním se vždy k vraždě namane i jeho dcera Line, toho času novinářka. Nejinak tomu bude i v Poustevníkovi.
Line se rozhodne napsat článek o mrtvém muži. Jeho tělo je nalezeno ve vánočním čase a Line si od toho slibuje dojemné téma pro čtenáře novin. Bydlel v jejich ulici, v podstatě soused, znali ho od vidění mnoho let a najednou byl mrtvý. Ovšem jeho tělo bylo nalezeno až po čtyřech měsících. Line tedy uvažuje nad samotářstvím a osamění. Pátrá po tom, kým mrtvý byl a jak je možné, že najednou nikomu nechyběl. Byl vůbec někdy pro někoho nepostradatelným, potřebným?
Její otec, detektiv Wisting se do pátrání dceři moc neplete, protože ho naplno zaměstnává nález zcela jiného těla. To zavede policii na stopu masového vraha ze spojených států. Do vyšetřování se zapojuje i FBI. Vyšetřování ztěžuje fakt, že vrah se ukrývá za ukradenou identitou svých obětí.
I přestože kniha odhaluje bestialitu vraha netušených rozměrů, je setkání se syrovou realitou pro čtenáře vzdáleně zprostředkované. Všechny vraždy jsou již minulostí a stávají se nitkami, které vedou k poslednímu tělu. Detektivové tedy zakopávají o těla jen v souhrnných hlášeních FBI. Napětí je zde plíživě zastoupeno spíš v tísnivém pátrání Wistingovy dcery Line. Odkrývání pomalé cesty jednoho muže od rodiny a práce až k úplnému zapomnění.
Pozorný čtenář navíc brzy vytuší, že se jistě cesty otce a dcery protnou. Poměrně vzrušující je očekávání, kdy a jak k tomu dojde. Nakonec je tento moment nejnapínavějším okamžikem celé knihy.
V průběhu čtení detektivy i čtenáře mate pochybnost nad identitou pachatele i oběti. Do změti jmen se přidávají další z Linina případu. Orientace v knize je díky tomu obtížnější a příběhu to hodně ubírá na čtivosti. Ne zase tolik, aby to čtenáře jakkoliv odradilo od pokračování v četbě. Určitě to ale brzdí splynutí s příběhem a pohodlné vnoření se mezi řádky. Nabývá tak dojem ze stagnace vyšetřování a pocit jakési marnosti nad policejní prací. Po zapojení vyšetřovatelů z FBI nedochází k žádnému razantnějšímu pokroku nebo zrychlení tempa, které by soupeřilo o čtenářovu pozornost. Nelze říct, že by Poustevník nudil, ale je to určitě kniha, kterou vždy večer po několika kapitolách odložíte, abyste se k ní v poklidu vrátili druhý den. Nedonutí vás probdít s Poustevníkem noc.
Jørn Lier Horst se v žádném případě neopakuje. S každou další knihou se snaží přinést originální zápletku . Nezapomíná ani na Wistinga a Line. Ani jejich příběh nestagnuje a posouvá se s každým případem dál. Jejich osobní život je vždy alespoň okamžikem součástí vyšetřování. I přesto nepůsobí nijak strojeně nebo předvídatelně. Naopak dodává knize a hlavním hrdinů příjemný další rozměr.
Naopak novinářská profese nabízí mnoho přirozených eventualit. Vyšetřování je tak čtenáři zprostředkováno ze dvou profesních i lidských pohledů.
Jørn Lier Horst zároveň přibližuje policejní práci více než věrohodně a nesklouzává k laciným kovbojkám jen pro to, aby na okamžik získal dychtivou fascinaci čtenáře. Snaží se ho získat poctivě odvedenou prací.
I když pro mne není Poustevník knihou, která by mne nějak výrazně dokázala zaujmout, je Jørn Lier Horst autorem, jehož konstantní kvalita bude vždy sázkou na jistotu a bude dělat dobré jméno žánru severské krimi.
Kristina Doubravová
Poustevník, Jørn Lier Horst, Kniha Zlín, 2018
Knihu můžete zakoupit ZDE
