Vepř a jeho úloha ve fotbale aneb Poslední zápas Pepika Hnátka
Stejnojmenný seriál z produkce TV Nova a mozků pánů Prušinovského s Kohákem byl příjemným zpestřením jarních dní. A protože se stal úspěšným fenoménem televizní tvorby, rozhodlo se nadané duo vydělat si na pár dalších piv celovečerním filmem. Někteří lidé stále častěji ohrnují nad českou produkcí nos, už nechám na vás, zda po právu či nikoli. Jak na to zareagoval Okresní přebor? A má divákům ještě co nabídnout?
Fotbal, to je v našich zeměpisných šířkách slovo s téměř magickým významem. Sledují ho v podstatě obě pohlaví, i když každé z nich ze zřejmě rozdílných důvodů. Co jiného dokáže v mužských centrech kultury s pípou vyplnit dobu od otvíračky do zavíračky s takovou elegancí, jako srdceryvné výlevy přítomných expertů? Matematicky, co pasuje k orosené dvanáctce víc, než upocená jedenáctka? Pro někoho je fotbal smyslem života, pro jiného znamená vzrušení v jinak rutinním koloběhu práce a rodiny, do třetice může jedinečným způsobem alespoň na pár chvil sjednotit masy diváků v jednolitý celek. Navíc se s jistou nadsázkou dá říci, že se stále ještě jedná o umění, u některých jedinců naprosto zřejmé. Pomineme – li stránku byznysu a výdělků z něj plynoucích, stále existuje mnoho nadšenců, kteří by byli ochotni za milovaný kulatý nesmysl položit i život. A to docela smysluplně.
Tito lidé, hrající často na hranici svých komických sil i všeobecné střízlivosti, dokázali by pro fotbal obětovat cokoli. Od střílení protivníků přes střílení do vlastních, od útěku do nemocnice až po útěky opačným směrem. To a ještě více je ochotný obětovat trenér Pepik Hnátek v podání Miroslava Krobota. Jeho srdce bije jen a jen pro fotbal. Problém je, že každému míči jednou za dlouhý čas dojde vzduch. A je třeba jej znovu rozpumpovat. Právě takový osud čeká trenéra s jediným výrazem, budícím větší respekt, než obličej Chucka Norrise.
Divadelní herec a režisér Miroslav Krobot má s postavami obsahujícími v sobě tragédii a komiku zkušenosti mnohem větší, než by se mohlo zdát. Nezapomenutelnou rolí ztýraného a laxního otce se proslavil již ve filmu Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství. Cholerický zápal do života zase prezentoval ve filmu Účastníci zájezdu. Role charismatického Pepika Hnátka mu dala dost prostoru na skloubení obou rovin těchto charakterů a reakce i kritika ukazují, že šlo o parádní trefu zařízení. Nejenže z Krobota sálá syndrom vyhoření až do vedlejších okresů, ale v určitých momentech se mu daří v divákovi probouzet emoce zklamání i obdivu dohromady. Výsledkem je tak velmi citlivě pojatá osobnost, postihující svou šíří osobní zahořklost, nekompromisnost profesionála i touhu po slávě, která je předem určena k zániku.
Krobotovým největším spoluhráčem je bezpochyby Ondřej Vetchý v roli houslického kapitána Jirky Luňáka. Profesionální fotbalový fanatik s ambicemi vyššími, než Santiago Bernabeu, má tentokrát pásku proklatě nízko u pasu. Už téměř ikonická role místního playmakera, toužícího po postupu do kraje i na lavičku přesně odráží venkovskou atmosféru fotbalových klání. Jeho postavu činí zajímavou i psychologická proměna, kterou Vetchému ušili scénáristé přímo na vypracované tělo. Oddaného obdivovatele Pepika Hnátka o poločase střídá melancholicky trucující kapitán, který je ke konci filmu stažen a nahrazen zarytým nepřítelem, u něhož se střídají záchvaty zuřivosti, zklamání a flegmatismu se stejně pravidelnou frekvencí, jako štamgasti v hospodě bosse Matějky.
Režisér Jan Prušinovský plynně navazuje na seriál se všemi jeho klady a některými zápory. Stejně jako u sportu, hlavní není vítězství (při vší úctě ke snaze hráčů, velmi řídký jev), ale zábava. A ta je nám servírována měrou téměř vrchovatou. Většina vtipů a hlášek zazní v naprosto správnou chvíli, čímž je dosaženo maximálního stupně pobavení publika. Již teď si troufám říci, že některé gagy mají potenciál stát se podobnou legendou, jakou je třeba Pavel Nedvěd. Výrazně komické prvky přidává do jinak komorního prostředí ‚ojdinovaný doktoj‘ Leoš Noha, zachraňující čest klubu i na poli erotickém. Vesnickou atmosféru značky Vidlákov umně zachycuje i kamera a pečlivě vyladěný zvuk. Díky tomu má divák šanci být v centru dění, což je velkou devizou. Kdo by to řekl, při této fotbalové úrovni …
Když prohráváte za hrozivého stavu s jasně lepším soupeřem, ke konci hrací doby vám zákonitě docházejí síly. Tak je to i s posledním zápasem Pepika Hnátka, který svádí urputný souboj s tím největším soupeřem. A stejně jako vysilující prodloužení za nerozhodného stavu, i ve finální fázi filmu máte pocit zbytečného natahování. Ke cti tvůrcům slouží způsob, jakým se vyrovnali s odchodem Pepika Hnátka do fotbalového nebe. Vyhnuli se tím kýčovitému ždímání emocí na povel a vytvořili něco krásného. Tak jako Pepik Hnátek, který dokázal odejít včas. Bez famfár a mohutných oslav, ale za to opravdověji.
Pár slov na závěr
Svěřenci prezidenta Prušinovského a trenéra Hnátka odehráli v rámci První ligy české kinematografie báječný match. Pár nepřesných přihrávek sice stálo domácí Slavoj výhru, ale ani ta nemusí Luňákovu partu mrzet. Filmové podnebí dnes fotbalu výjimečně přálo a diváci byli svědky mnoha krásných akcí. Pepik Hnátek navíc vytáhl několik es z rukávu a rázně tím umlčel své kritiky. Výsledná remíza po překrásném lobu Jirky Luňáka dala naději všem hráčům i činovníkům a může být znamením lepších zítřků pro celý národ. Nejen ten fotbalový.
Charlie Brown
Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka
Česko, 2012, 104 min
Režie:Jan Prušinovský
Hrají:Miroslav Krobot, Ondřej Vetchý, Luděk Sobota, Jaroslava Pokorná, David Novotný, Jakub Kohák, Pavel Kikinčuk, Leoš Noha, Jan Hartl, Pavla Beretová, Lukáš Langmajer, Ladislav Hampl, Petr Franěk, Norbert Lichý, Jaroslav Plesl, Jarmil Škvrna
