10 dílný seriál na Netflixu s názvem Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera mapuje Dahmerovy odporně nelidské skutky v souvislostech.
Seriál volně přeskakuje v časových linkách, Dahmer je dopaden policií na začátku, abychom se poté vraceli v prostřizích do jeho dětství a výchově ve velmi nestandardní rodině – otec je exaktní vědec bez emocí, jeho zálibou je pitvání mrtvých zvířat, a taktéž syn Jeff si taxidermii velmi oblíbí. Matka je zase pravděpodobně duševně nemocná, nevyrovnaná a labilní a od rodiny nakonec uteče.
U Dahmera poté sledujeme detailní propad do jeho zvrácených fantazií a posedlostí vlastnit a kontrolovat muže, aby s ním zůstali a nikam neodešli. Pro něj logicky tak může nastat jen v případě, když je omámí a poté je buď uškrtí nebo jim vrtačkou do mozku dělá díry a kyselinou nebo horkou vodou se z nich pokouší udělat zombie.
Seriál je na Netflix velmi propracovaný, snaží se jít do hloubky Dahmerovy osobnosti – nejen detailním popisováním jeho činů, pocitů a myšlenek a jeho vztahů, ale můžeme tentokrát nezvykle vidět i reakci jeho rodičů, jak se vyrovnávají s tím, co za hrůzy spáchal.
Na působivosti Dahmera přidává skvělé provedení hlavní role Evanem Petersem. Jeho Dahmer má v sobě psychopatický klid, ignoranci, nihilismus, zároveň určitou jemnost a inteligenci. Se stoickým klidem zvládá konfrontaci s policií, vidíme i jeho výčitky a pláč při rozhovoru s otcem, kdy se mu chtěl svěřit se svými hrůznými obsesemi.
První část seriálu se věnuje precizně a v souvislostech Dahmerovi a jeho činům, druhá část je věnována obětem. Tato část už postrádá poněkud tempo, protože zde se neodehrává tak hmatatelné drama. Stížnosti obětí vyznívají do prázdna, nikdo není potrestán, dokument poukazuje na tehdejší ignoraci policie trestných činů na minoritách v sociálně vyloučené lokalitě, kam se Dahmer asi záměrně přestěhoval.
Chování policie v případě jedné z obětí je přímo skandální, ale tehdejší atmosféra je naopak nakloněna jejich podání a skončí to jejich anonymními vtípky na adresu jednoho z pozůstalých. Katarze se tak nedočká nikdo.
Seriál se snaží nabídnout i různé pohledy na odpuštění oběti – přijetí víry, nenávist pozůstalých, odpuštění rodičů.
Ne vždy se daří dotáhnout tyto pohledy k určitému závěru, seriál v tomto nabízí více otázek než odpovědí.
Pravdou je, že takto komplexní sondu nejen do hlavy sériového vraha jsme dosud vidět nemohli. Psychologicky velmi dobře postihnutá chorá osobnost Dahmera a jeho chování ukazuje, jakou práci si dali tvůrci se sestavováním profilu vraha. Z jeho pohledu se ukazují jeho činy jako logické, stejně tak ze strany rodičů zavražděných děti a mužů ta hrozná bezmoc, smutek a nenávist.
Kubin
