„Amélie nepřijede do Varů!“
Fakt, že se Audrey Tautou nakonec neobjevila na slavnostním zahájení letošního Karlovarského festivalu, většině filmových fanoušků nemusel příliš vadit. Film Pěna dní, který tento festival otevíral, totiž není o Audrey Tautou, ale o naprosto bizardním spojení Michel Gondry – Boris Vian.
Ještě než jsem vstoupil do kinosálu, rozhodl jsem se alespoň zběžně Vianův román z roku 1947 prolistovat a napadlo mě jediné slovo – nezfilmovatelný. Děj vypadá na první pohled banálně:
Colin potká Chloé.
Colin se zamiluje do Chloé.
Chloé se zamiluje do Colina.
Colin si bere Chloé.
Chloé pomalu umírá.
Ale světu, který příběh Colina a Chloé obklopuje, sluší spíše přízviska jako surrealistický, absurdní, či…Gondryovský. Na zfilmování látky, kde po bytě pobíhá myšák s bublifukem, kde léky vyrábí (lépe řečeno vylučuje) polorobotický králík, nebo kde veřejné bruslení řídí týpek s modrou holubí hlavou, opravdu nelze vybrat nikoho povolanějšího než režiséra Nauky o snech či Věčného svitu neposkvrněné mysli. Jestli to někdo dokáže, tak jedině Gondry!
Do hlavních rolí dvou milenců Gondry obsadil Romaina Durise (Colin) a výše zmíněnou Audrey Tautou (Chloé), kteří spolu randili už v komedii Erasmus z roku 2002. Při sledování Chloé, která představuje čirou radost ze života, se člověk neubrání pocitu, že se jedná o Amélii 12 let poté – trochu míň spontánní, trochu míň šťastnou a trochu starší. I přesto, že Tautou podává věrohodný výkon, role Chloé by více slušela neokoukané mladší herečce (např. Marine Vacth), nežli skoro-čtyřicátnici Tautou.
Proti tomu postavu Colina pohybujícího se někde mezi Tintinem a panem Hulotem zvládá Duris s mladickou bravurou. Pravou hvězdou se však stává jeho osobní kuchař, kterého ztvárňuje Omar Sy, známý z předloňského hitu Nedotknutelní. Sy na sebe strhává pozornost, téměř ve všech scénách ve kterých se jeho postava setkává s tou Durisovou, což se vzhledem k významu jeho postavy může zdát kontraproduktivní. Film Pěna dní však nestojí a nepadá na hereckých výkonech, ale především na neustálém vizuálním fantazírování.
Gondryho vizuál působí prvních 30 minut jako prvotřídní drogový zážitek. Na pozadí hudby Duke Ellingtona je nám představován bizardní svět dobrovolně nezaměstnaného mládence Colina, jenž si jednoho rána u snídaně se svým nejlepším přítelem Chikem uvědomí, že se chce zamilovat. Na doporučení svého osobního kuchaře se tak Colin dostává na dekadentní pařížskou party, kde potkává Chloé, a dál už to znáte…Divák se nestačí kochat závratným množstvím triků, vtípků a absurdních dialogů, avšak životnost takového opojení netrvá věčně. Ostatně stejně jako u drogy.
Postupem času rauš z Gondryho originality vyprchává a divák si začíná uvědomovat, že mu je osud hlavních hrdinů tak nějak lhostejný. Pěna dní totiž nebalancuje na hranici mezi realitou a světem fantazie, ale pohybuje se daleko za ní, čímž jakékoliv ztotožnění se z hrdiny dost znesnadňuje. Nejčitelněji se tento nedostatek projevuje v prostřední části filmu, v níž je vše zalité sluncem, všichni jsou šťastni a snímek jakoby se nemohl vymanit z infantilně absurdního universa, které začíná neskutečně nudit.
Ve chvíli, kdy vyprchávají i ty poslední zbytky opojení a přichází nelítostný absťák, zachraňuje situaci sám Gondry, který na scénu nastupuje coby doktor Mišmaš. Od momentu, kdy je jasné, že osud Chloé je zpečetěn, se na pozadí dětského vesmíru začíná dít něco, co tento film odděluje od Gondryho vizuálně geniálních hudebních klipů a reklam – Gondry dospívá. Najednou nejsou důležité efektní triky rostoucího leknínu uvnitř Chloéiny levé plíce, ale samotná tíživost z pomíjivosti štěstí, které všichni filmoví hrdinové zažívali.
Ku prospěchu Gondryho vizuálního stylu je nutno připočíst i fakt, že v podstatě znemožňuje emoční vydírání diváka, čímž mu dává šanci proplouvat oblaky vlastních úvah. Tak vážné téma, jako úmrtí životní lásky, se tak nakonec Gondrymu daří velmi vkusně vybalancovat, aby nesklouzlo do bahna plytké infantility, či patosu. Pěna dní se letním filmovým hitem nestane, stejně tak jako se nestala hitem letošního festivalu v Karlových Varech (většina diváků při slavnostní projekci po polovině filmu buď spala, nebo odcházela). Za zhlédnutí však určitě stojí už jenom proto, že ji natočil jeden z nejoriginálnějších režisérů dnešní doby.
Pěna dní
L’Ecume des jours
Francie / Belgie, 2013, 125 min
Režie: Michel Gondry
Hrají: Audrey Tautou, Romain Duris, Omar Sy, Gad Elmaleh, Alain Chabat, Charlotte Lebon, Aïssa Maïga, Philippe Torreton, Natacha Régnier, Sacha Bourdo, Vincent Rottiers, Laurent Lafitte, Zinedine Soualem, Michel Gondry
Petr Peřinka
