Nedávno se na světlo světa dostala druhá knížka mladé české autorky Markéty Lukáškové Panda v nesnázích. Po spisovatelčině úspěšném debutu Losos v kaluži má Panda poměrně umetenou cestičku k domácímu publiku. Věřím ale, že nová knížka by prorazila i bez úspěchu té předchozí. Řada čtenářů možná očekávala volné pokračování Lososa v kaluži, Panda v nesnázích přináší zcela nový příběh, snad ještě propracovanější a rozhodně emočně silnější.
Tereza je studentka historie, zrovna se potýká se svou diplomkou, řeší čerstvě ukončený
vztah, stěhování do dětského pokojíčku v bytě rodičů. A samozřejmě svoje úzkosti, které více či méně ovlivňují její život v každém směru. Aby toho nebylo málo, život jí ztrpčuje genetická vada způsobující tmavé fleky pod očima a poctivě vysloužená přezdívka Panda.
Únik od vlastního nešťastného života a zároveň až moc reálné poznání krutostí minulého režimu jí poskytují staré deníky jisté Marie, mladé členky třetího odboje, která pomáhala uprchnout přes hranice řadě nepohodlných osob, včetně Terezina pradědečka.
Takovou vedlejší třetí dějovou línii tvoří příběh Tereziných rodičů, kteří prochází manželskou krizí a sami se musí vyrovnávat s řadou svých osobních složitostí.
A všechny tři příběhy se protínají, ovlivňují a dohromady tvoří jeden silný a hodně reálný příběh.
Kvůli třem dějovým líniím se knížka může zdát nepřehledná a příběh těžce uchopitelný, ale nenechte se odradit. Knížka je sama o sobě poměrně útlá a přehledně členěná do kapitol, které na sebe navazují a volně se doplňují. Celý příběh má spád, rychle postupuje kupředu a i když vlastně nepopisuje nic extrémně napínavého, zvědavě se budete těšit na další kapitolu a na to, jak to všechno dopadne.
Vlastní zkušenosti i perfektní popis dávných hrůz
Většina příběhu probíhá v aktuálním čase a Lukáškové se ho povedlo vyjádřit hodně reálně. Poznatky a zkušenosti Terezy (a snad i autorky) jsou prostě odrazem její generace. Velmi reálný je i popis úzkostí a úzkostných stavů, kde Lukášková, která stejnou nemocí trpí, vylíčila své zkušenosti.
Ač se nezdá, že mladá autorka může perfektně vystihnout atmosféru začátku padesátých let minulého století, Lukáškové se to povedlo snad bez chyby. Příběh Marie, která přišla o rodinu i o majetek a zůstala s malou dcerkou sama a přesto se pouští do rizika, aby pomohla ostatním, netlačí zbytečně na emoce a je popsaný celkem věcně. Přesto se z něj plíží dokonale vystihnutý stín strachu a pocitu marnosti, který musí zasáhnout i lidi, kteří to na vlastní kůži nezažili.
Nejméně propracovaný, i když dějově stejně zajímavý, je příběh Tereziných rodičů. Tady trošku pokulhává dosud perfektní věrohodnost postav a Lukášková sklouzává k černobílému škatulkování. Děj celé této linky je poměrně předvídatelný a tak nějak nedotažený, což naštěstí nemá vůbec vliv na zbytek příběhu.
Pár mínusových bodů si zaslouží trochu promarněný konec. V reálné části děje jde prostě život dál, tomu nejde nic vyčíst. Mariin příběh ale pro mnohé skončí zklamáním, kterému chybí pořádné vysvětlení.
Až na malinko nedotáhnutý konec je knížka jedna velká jízda, kterou přečtete na posezení. A ne díky tomu, že má jen pár stránek, ale protože příběh vás vede a nutí číst dál. Nečekejte žádná velká drama a návaly emocí, ale silný příběh, skvělé zpracování a úplně přirozené procítění.
Autor: Martina Zoubková
Knížku si můžete koupit zde
