Název filmu jej z pouze malé části definuje a dá se říct, že je dokonce poněkud zavádějící. Hlavní pointou totiž vůbec není dovolená plná klidu a pohodlí. Je převážně o postavách, jejich činech, jejich osudech. Režisérem je Luca Guadagnino, autor několika italských filmů, v českém jazyce je známější Mé jméno je láska z roku 2012, za který byl nominován na Zlatý glóbus a cenu BAFTA. Oproti tomu scénář napsal David Kajganich z Ohia, který je autorem několika neznámých či méně známých filmů jako např. Invaze z roku 2007 (překvapivě dobře obsazený film – Nicole Kidman a Daniel Craig).
Začalo se přesně tak, jak jsem očekával. Slunce, pláž, vášnivý sex v bazénu. Zkrátka všechno, co si většina z nás překvapí pod slovem „dovolená“. Toto napínavé ticho vládlo filmu přinejlepším tři minuty. Vše bylo narušeno nečekaným vpádem přátel, kteří změnili film k nepoznání. Překrásný výhled do krajiny uhnul postavám a jejich expresivnímu vývoji.
Film byl po celou dobu tahán třemi faktory. Kamerou, prostředím a Ralphem Fiennesem. Kameru zastal tentokrát Francouz, Yorick Le Saux, jehož umění se využilo hned v několika báječných záběrech jezdícího auta. Natáčení probíhalo na ostrově Pantelleria ve Středozemním moři, který se může pyšnit svými okouzlujícími útesy, bohatou vegetací a barevným mořem. Převážně tyto dva faktory tvořili zábavnou koláž, na které se s radostí upínaly mé oči.
Ralph Fiennes mě upřímně bavil nejvíce. Jeho postava byla nejzábavnější, nejkomičtější a jako jediná měla stanovený cíl. O to jsem byl více překvapen, když se rozhodl zahodit svou zábavnou stránku a vydat se za svou bývalou láskou. Ze začátku totiž vypadal, že by byl schopný začít si něco se svou dcerou. Kdybych měl použít citát z filmu, Paul: „Rozdal by si to s tebou, se mnou, klidně i s vlastní dcerou„.Tilda Swinton již s režisérem spolupracovala na jeho nejznámějším filmu, který byl nápadně podobný tomuto. Většinu času, kvůli své nedávné operaci hlasivek, promlčela, což ji zbraňovalo dávat najevo její pocity a názory. Dakota Johnson hrála typického filmového teenagera. Arogantní, prostopášná, stále flirtující s pocitem, že ji patří celý svět. Naopak Matthias Schoenaerts, belgický herec, který se v minulém roce objevil ve filmu Dánská dívka, hrál nudného kameramana, fotografa a dokumentaristu, jehož jediným cílem, bylo vypadat co nejvíc jako typický „zajíček“. Nebylo by to správně drama, bez milostného trojúhelníku, který správně zamíchal s příběhem.
Bohužel, vše co se zprvu zdálo být zajímavým, se rychle proměnilo v lacinou romantickou frašku bez jakékoliv pointy. Film Oslněni sluncem se nechal unést svými klišé, které se objevují v každém béčkovém filmu. Mlčící rocková hvězda, neplánovaná výměna partnerů, muž pronásledující svou lásku, kterou již dříve zahodil, milostný trojúhelník. Co doopravdy nechápu, proč měli autoři nutkání projevit do filmu současnou uprchlickou krizi? Několikrát se před obrazovkou mihnou běženci, ději, postavám, ani divákům to nic nedá a nakonec je na ně ještě svalena vina, takže to vypadá, že autoři propagují názor „za všechno mohou uprchlíci“. To samo o sobě je absurdní. Dá se říct, že podobným způsobem končí film. Ubohou absurditou, v níž hraje roli fanouškovství policejního šéfa.
Prvních dvacet minut jsem se opravdu bavil, pak se příběh začal komplikovat, postavy vyšly ze svého neviditelného pláště a ukázaly své pravé úmysly. Současnost se střídala s krátkými flashbacky, které nám průběžně objasňovaly situaci. Největším mínusem bylo zapojení uprchlické krize a zabití jedné z nejlepších postav. Atmosféry se střídají ze scény na scénu a často se mění jejich nádech. Někdy jsem se bavil, jindy jsem měl tendenci usnout, nicméně věřím, že se fanoušci najdou. Oslněni sluncem dorazí do českých kin 9.6.
Alexander Nardelli
