Dánský režisér Lars von Trier je asi největší provokatér současné kinematografie. Že se opakuji? To nevadí, Trier také. Ve svém posledním snímku nepřináší nic nového. Nymfomanka je souhrn Trierova díla, ve kterém se víc než kdy před tím odkazuje na své předchozí filmy. Tím ani tak není scéna, kdy se malý chlapec blíží k balkónu a vy očekáváte jeho tragický konec stejně jak v Antikristovi, nebo atmosféra nemocnice jak vystřižená z Království, ale mám tím na mysli téma ženy zasazené do tragicky bizarní situace. Ať už to byl film Prolomit vlny, Tanec v temnotách, Antikrist abo Melencholia, Trierovy hrdinky trpí psychózou, neurózou, sexuální deviací nebo posedlostí ďáblem. Trier se nezastaví před ničím, a tak i v nejnovějším filmu můžeme prožít bolestný osud jedné ženy.
Joe (Charlotte Gainsbourg) není posedlá sexem, Joe je nymfomanka. Miluje svůj chtíč a pohrdá společností, která ji považuje za zvrácenou. Při svém prvním orgasmu měla vidění, ve kterém se jí zjevili slavné nymfomanky historie a tím byl její osud předurčen. Objevuje svoji ženskou moc nad muži, kteří jsou ovládáni jediným pudem, ale nakonec ona sama se stává její obětí. Pro vlastní ukojení je schopna obětovat naprosto cokoliv, čímž se jako žena stává vyděděncem společnosti.
Až sem se Trierův film opravdu povedl. Zatímco promiskuitní muži jsou považováni za alfa-samce, ženy jsou nazývány kurvami. Muž opouštějící rodinu je spíš obětí, zatímco žena tím zlem, kterému muž není schopen se ubránit. Veškerá sexualita je popsána velmi otevřeně a nebere si žádné servítky. V této rovině by se Nymfomanka dala považovat za velmi povedeně zpracovaný výchovně-kritický film. Ale Trierovi šlo spíš o trochu něco jiného.
Už v době, kdy byl v kinech uváděn režisérův předchozí film Melancholia, se mluvilo o připravované Nymfomance a s tím i o hercích, kteří ve filmu snad i skutečně souloží. Na plakátech se pak objevují slavné tváře jako Willem Dafoe, nebo Uma Thurman s výrazy slibujícími jistou dávku skandálnosti. Ve skutečnosti se oba zmiňovaní ve filmu objeví asi tak na 5 minut, a to zcela oblečeni.
Možná se jejich lechtivé scény objeví v režisérské verzi, která se do našich kin nedostala, ale spíš jde o Trierovo skvělé PR a práce s divákovou představivostí. Trier nelhal. Nikde neřekl, že uvidíte nahou Umu Thurman a už vůbec ne, že bude skutečně souložit. Režisér pracuje s divákovou představivostí takřka se stejným umem, s jakým Nymfomanka svádí své milence. Nalákal je do kin na jejich vlastní fantazii a touhy, aby jim vrazil pořádnou facku, když se jim v závěru vysměje do tváře.
Ve filmu nikdo reálně nesouloží a po shlédnutí i druhé části jsem přesvědčen, že veškeré intimní partie jsou buď umělé, nebo v zastoupení řekněme méně známých herců. Skláním poklonu za střih, který je opravdu skvělý a místy uvěříte, že vidíte skutečný orální sex, sado maso nebo onanujícího Stellana Skarsgårda. Nic z toho se nekoná. Trier si s námi hraje a jde mu to moc dobře. Pokud si to neuvědomíte, je Nymfomanka obrovským zklamáním. Pokud přistoupíte na Trierovu hru, máme tady velmi netradičně pojatou komedii. Zklamání, že nedošlo na vzdychající Umu Thurman, není na místě. Její byť pár minutová etuda stojí za to a je jednou z nejvtipnějších i nejdramatičtějších scén zároveň. Až mě napadá, že by to mohla být její životní role. Cena akademie by byla na místě, což je ale absurdnější představa, než samotné Trierovo pojetí komedie.
Velkou nevýhodou filmu je jeho stopáž. Trier diváka schválně natahuje, aby shození celého příběhu, atmosféry i všech ideálů a nadějí závěrečnou scénou vyznělo o to víc. Jsem přesvědčen, že toho šlo dosáhnout, aniž by člověk musel dvakrát do kina a podstupoval nudně zdlouhavé pasáže, ve kterých Charlotte Gainsbourg chodí prosit o výprask. Důkazem, že to tak jde, je totiž samotný režisér. Přestylizované scény, tragické osudy žen, temná depresivní atmosféra jsou jen vedlejšími atributy jeho filmů.
Trier se chce bavit a my můžeme s ním, pokud si všimneme drobných indicií, kterými všechny své filmy sám shazuje. Zde to mohly být realistické 
dokumentární prostřihy k jednotlivým kapitolám, které velmi uhozeným způsobem film odlehčují, jenže to, co funguje v první části, je ve druhé už jen okoukaným režijním výstřelkem.
Samozřejmě, že koukat se na oba díly za sebou by znamenalo neztratit nit a film by působil celistvěji, ale spíš bych uvítal standardní +/- dvouhodinovou stopáž a obešel se bez velmi zdlouhavé a pubertálně stupidní pasáže, ve které Joe příliš vykonstruovaně využívá zkušeností nymfomanky, co by vymahatelka dluhů. Přijde mi, jakoby tady Trier poněkud přecenil sám sebe, zamotal se do příběhu a nevěděl kudy ven. Nymfomanka je tak pro mě dobrým filmem, ale rozhodně jeho nejslabším.
Už dlouho Triera podezřívám, že točí komedie. Zatímco do této doby to bylo jen rádoby intelektuálské tvrzení, tentokrát se k tomu režisér otevřeně hlásí. Scény, kdy Joe zažívá první orgasmus, zkušenost s negry, kteří se hádají o rozdělení Joeiných otvorů, fáze, kdy se snaží zbavit své „závislosti“ jsou navýsost zábavné. Umět si dělat humor z těch nejzávažnějších situací je skutečně umění, které Trier ovládá. Jen snaha šokovat za každou cenu, není vždy přínosem
UP
Nymph()maniac
Dánsko / Německo / Francie / Belgie / Velká Británie, 2014, 123 min
Režie: Lars von Trier
Hrají: Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark, Christian Slater, Uma Thurman, Udo Kier, Jesper Christensen, Jens Albinus, Caroline Goodall, Jean-Marc Barr, Kate Ashfield, Nicolas Bro, Saskia Reeves, Michael Pas
