Malíř pomíjivého světa se svého prvního českého vydání dočkal už v roce 1999, Argo se ale rozhodlo nám Ishigura naservírovat v úplně nové, a nutno podotknout, naprosto nádherné podobě. Opět se nám tedy naskytla možnost seznámit se s britským autorem japonského původu, jehož vytříbený literární styl mnohé překvapí a potěší, ale mnohé taky zklame.
Hlavním protagonistou knihy je slavný a opěvovaný malíř Masudži Ono, se kterým se poprvé setkáváme po druhé světové válce, konkrétně v říjnu roku 1948 v Japonsku. Ono je v této době již starším mužem žijícím v krásném starém domě se svojí dcerou, jejíž přípravy na smluvený sňatek nás provází celou knihou a stávají se jakýmsi odrazovým můstkem pro hlavní myšlenky knihy. Děj jako takový totiž u Ishigury nehraje hlavní roli, tvoří spíše nezbytnou kulisu pro dokreslení prostředí, situace a pocitů. Tím hlavním, na co se čtenář musí soustředit, jsou myšlenkové pochody a zpětné hodnocení celého života hlavní postavy.
Co čtenáře na knize zaujme jako první, je velmi příjemný, nenucený a jednoduchý styl psaní. Nejedná se o lehkou knihu ani odpočinkové čtení, se začtením ale nebudete mít problém. Jedním z dalších velmi silných faktorů jsou postavy. Čtenář si hned v prvních dialozích velmi silně uvědomuje, že se kniha odehrává v jiné době a v zemi, jejíž zvyky se od našich diametrálně odlišují. Vžít se do postav je proto mnohem obtížnější, i když ne nemožné. V některých situacích by se mohlo zdát, že se postavy chovají přímo absurdně a nelogicky, vše má ale v knize svůj význam, který po přečtení vypluje na povrch.
Tím nejvýraznějším v celé knize je ale velmi specifický styl nahlížení minulosti hlavní postavy. Malíř Ono v průběhu knihy hodnotí celý svůj osobní život od úplného mládí až do současnosti. Ono se sice snaží najít pravdu, zároveň ale záměrně klame sám sebe, svoje neúspěchy a zklamání potlačuje a svému okolí se snaží prezentovat svůj život v tom nejlepším světle. Tento sebeklam je navíc velmi jemně dokreslen ponurou atmosférou propůjčující knize punc melancholie.
Je až s podivem, že se na tak málo stránkách dá vyjádřit tolik pocitů. Autor je i v takto krátkém díle schopen donutit čtenáře ke zhodnocení a vnímání vlastního života a světa kolem. Na úplném konci knihy čtenář zjistí, že se v průběhu příběhu vlastně nic nestalo, přesto v něm kniha zanechá spoustu pocitů a nutkání přemýšlet o postavách, poválečné době a pojmech jako zrada, svoboda nebo hrdost.
Ishiguro svým Malířem pomíjivého světa nabízí velmi nenásilný pohled na období po druhé světové válce v Japonsku, kde nikdo neměl lehké postavení. Zároveň nám velmi krásně ukazuje, že i člověk hledající pravdu může žít v sebeklamu a vytvářet si fikci, která jeho život udělá přijatelnějším nejen pro okolí, ale i pro něj samého. To je silná a hlavní myšlenka knihy, které byla aktuální tehdy a je aktuální i dnes. Pokud se občas rádi začtete do něčeho složitějšího, u Ishigura neváhejte. Je to trefa do černého.
Tereza Nečasová
Knihu můžete zakoupit ZDE
