Když jsem před pár lety viděl Hranice ovládání (The Limits of Control, 2009), ptal jsem se sám sebe: to je skutečně ten týpek, co natočil Noc na Zemi (Night on Earth, 1991) a Mrtvého muže (Dead Man, 1995)? Popravdě, byl jsem téměř přesvědčen, že na další Jarmuschův film nepůjdu. Naštěstí uběhlo takřka pět let, během kterých jsem skoro zatoužil vidět tu šílenou road movie znovu a Jarmusch přišel s dalším filmem, který mě oslovil hned napoprvé. Dnes u nás vtrhnou do kin jeho upíři a přežijí jen milenci.
Přiznám se, že jsem na předpremiéru filmu Přežijí jen milenci šel pouze ze zvědavosti, co šíleného si pro nás Jarmusch připravil tentokrát. Hranice ovládání jsem totiž dlouho považoval za zkoušku, kterou testuje publikum, co všechno si jako režisér ještě může dovolit. A z nějakého, snad zvrhlého, důvodu jsem se rozhodl stát jeho pokusným králíkem.
Většina filmů, které mě napoprvé něčím nezaujmou, vypouštím totiž z paměti a za pár měsíců si nejsem vědom, že jsem jim nějaký čas věnoval, ale Jarmuschovy filmy ve mně zůstávají i po mnoha letech. Sice si je zdaleka nepamatuji celé, ale drobnosti jako hudební motiv, barvy, výrazy herců a jejich pohyb, mi často učarují. Mnohdy jsou to jen vteřinové detaily, ale právě ty jsou v Jarmuschově tvorbě pro mě tím nejdůležitějším, a jelikož jsem nepochyboval, že tak tomu bude i v jeho novém filmu, s důvěrou jsem se mu odevzdal. Neměl jsem tušení o čem film je a čekalo mě jedno milé překvapení za druhým.
Už při úvodní scéně jsem tušil, že to je film pro mě. Nejsem kytarový virtuos a má znalost kytar se omezuje na rozpoznání elektrické od akustické, přesto už nákup vzácných kousků rock´n´rolové historie na mě zapůsobil, snad proto, že byl předzvěstí skvělé hudby, která celý film vyplňuje. Následné zjištění, že se v podstatě jedná o upírský film, mě nadchlo ještě víc a humor, kterým je příběh propleten, je už jen třešinkou na dortu.
Exteriéry, v nichž se prakticky celý film odehrává, jsou jako návštěva antikvariátu. Z každého záběru je patrná režisérova láska nejen ke starým předmětům, ale i hodnotám. Děj se odehrává v 
současnosti, ale hlavní postavy žijí již stovky let a musí se vyrovnat s každou dobou a čelit problémům, které dané období provází. Jedním z největších problémů naší doby je znečištění prostředí, kontaminace, ovšem nikoliv vody, ale pro upíry nezbytné potravy – krve. S velmi specifickým smyslem pro humor by mohl být film ekologickou propagandou, ale Jarmusch se naštěstí vyhýbá jakémukoliv zařazení a příběh nechává žít svým životem, aniž by diváka vedl k nějakým konkrétním závěrům. Nedává divákovi nic navíc, co by odpoutávalo jeho pozornost od filmového zážitku.
Jinými slovy, nečekejte žádný složitý příběh ani nečekané dějové zvraty. To, co diváka skutečně vtahuje do děje, jsou jednotlivé složky filmu (zvuk, kamera, střih) a pak samotní herci. Nelze vyzdvihnout jedinou postavu, protože herci zde fungují jako jednotný organismus, jehož srdcem je hudba. Právě ta má ve filmu hlavní úlohu a hraje prakticky celou dobu. Tentokrát Jarmusch vsadil na vlastní kapelu SQÜRL a výsledný efekt je minimálně srovnatelný s Neilem Youngem a jeho hudbou k Mrtvému muži.
Že jsou upíři divácky velmi vděční, to je patrné už od natočení Upíra Nosferatu (Nosferatu the Vampire, 1922). Dříve nás upíři děsili, ale v posledních letech se vše trochu zvrhlo a být upírem se stalo cool. Jarmusch nenatočil horror s hektolitry krve, ani parodii na upíry. Natočil další ze svých klasických filmů, který se nese v pomalém tempu, dialogy mají jasnou převahu nad akcí a není úplně výhra. Nejpodobnější je tak švédskému filmu Ať vejde ten pravý (Låt den rätte komma in, 2008) podle stejnojmenné 
knihy John Ajvide Lindqvista, který považuji za nejlepší ztvárnění upírské tématiky vůbec. Spíš než jako nadpřirozenou bytost, oba (Jarmusch i Lindqvist) totiž vykreslují upíry jako lidské bytosti, které mají své problémy v mnohém velmi podobné těm našim.
Jak už jsem řekl, film se nese ve velmi pomalém tempu a někdy je to už příliš, ale to je prostě Jarmusch. Přežijí jen milenci není romantický jako Zlomené květiny (Broken Flowers, 2005), nepochopitelný jako Hranice ovládání (The Limits of Control, 2009) nebo vtipný jako Noc na zemi. Není akční jako Ghost dog – Cesta samuraje (Ghost Dog: The Way of the Samurai, 1999), ani ukecaný jako Kafe a cigára (Coffee and Cigarettes, 2003), ale ze všech těchto filmů má něco v sobě. Jarmusch má svůj rukopis, nestydí se za něj, naopak ho vybrušuje a je z něj cítit chuť, jít stále dál.
UP
Přežijí jen milenci
Only Lovers Left Alive
Drama / Horor / Romantický
Německo / USA / Velká Británie / Francie / Kypr, 2013, 123 min
Režie: Jim Jarmusch
Hrají: Tom Hiddleston, Tilda Swinton, Mia Wasikowska, John Hurt, Anton Yelchin, Jeffrey Wright
