V úctyhodných 97 letech zemřel Louis Zamperini. I přes jeho dlouhý život stačily režisérce Angelině Jolie pouhé dva roky z jeho života, aby odvyprávěla místy neuvěřitelný příběh o síle lidského ducha i těla. Nezlomný je výstižný název pro olympionika a válečného zajatce, který se nikdy, ani pod vlivem okolností, které jsou neslučitelné s běžnými podmínkami potřebnými pro život, nevzdal. Bohužel je to i výstižné označení pro každého diváka, který neopustil kino, nebo vydržel vzhůru po celou dobu filmu.
Louis Zamperini byl synem italských imigrantů. Jako mladý byl velmi živé dítě a nebýt jeho talentu, nejspíš by brzy skončil v kriminále. Už jako dospívající kluk měl potyčky se zákonem, ale naštěstí v sobě objevil talent pro běh a hlavně vytrvalost, která mu pomohla dosáhnout vyšších výkonů, než jeho soupeři. Stal se tak nejmladším Američanem, který se dostal na Olympiádu v Berlíně. Tam sice skončil v běhu na 5000 metrů „až“ osmý, ale do té doby nejrychleji zaběhnutým posledním kolem zaujal i samotného vůdce Adolfa Hitlera, který mladému talentu potřásl rukou. Je pravděpodobné, že by na příští Olympiádě v Tokiu dosáhl ještě lepších výsledků, ale jeho naděje ukončila druhá světová válka. Zemperini narukoval a stal se nižším důstojníkem na palubě bombardéru. S ním se v květnu 1943 zřítil do Tichého oceánu. Nehodu přežila jen trojice z celé posádky včetně Zamperiniho. On a pilot vydrželi 47 dní na moři bez jídla a pitné vody. Třetí z vojáků zemřel po 33 dnech na záchranném člunu. Přežili jen díky dešťové vodě a syrovým rybám, které chytali holýma rukama. Vydrželi bouři, útoky japonských pilotů i krvežíznivých žraloků. Po neuvěřitelných 47 dnech dosáhli Marshallových ostrovů. Tam Zamperiniho a pilota bombardéru zatklo japonské vojsko a zbytek války, tedy až do roku 1945, strávil Zamperini v zajateckých táborech.
Tyto neuvěřitelné zážitky přímo volají po filmovém zpracování. Natočit jakýkoliv film je složité, ale patrně není nic snazšího, než vzít skutečný silný příběh a podat ho tak, že jedno oko nezůstane suché. V takovém případě snad nikdo neočekává hlubokou myšlenku a i ti nejnáročnější diváci odpustí patetičnost, ke které příběh tolik svádí. Bohužel to, co se Angelině Jolie povedlo vytvořit, mě nenapadlo ani v nejhorší noční můře.
Již od začátku filmu je patrné, že Angelina chce sice natočit silný příběh, ale nemá ani trochu představu, jak na to. Seznámí nás se Zapmerinim coby důstojníkem na americkém bombardéru a ve vzpomínkách nás vrací do jeho mládí, kdy začal objevovat svůj talent pro běh na dlouhé tratě. Této pasáži věnuje méně času, než Zamperinimu trvalo zaběhnout poslední kolo olympijského běhu a divákovi se tak nedostane prostoru, aby se s postavou sžil. Z dospívajícího chlapce je rázem muž, který odjíždí do Berlína zúčastnit se Olympijských her v běhu na 5000 metrů. Místo vykreslení postav a děje Angelina nejspíš spoléhá na naše znalosti z dějepisu a spolu s ostatními tvůrci filmu
nás raději krmí frázemi typu: „Chvíle bolesti stojí za celoživotní slávu.“. V tu chvíli je divák na pochybách, jestli sleduje drama dokumentující skutečnou událost nebo parodii na film ze sportovního prostředí. Bohužel se mu nedostane ani jednoho.
Pasáž, ve které trojice vojáků ztroskotá na širém Oceánu, je tak dlouhá, že jim chvílemi přejete, aby se utopili a film už nikam nepokračoval. To ovšem divák ještě netuší, že následná část z japonského zajetí bude ještě delší a ještě nudnější. Film zobrazuje jednu životní zkoušku za druhou, ale nikde na nás nečeká nějaké sdělení. Zemperinimu zlomí nos, Zamperiniho musí bít spoluvězni, Zamperini dostane rákoskou, pěstí, řemenem, ale nikde ani stopa po nějakém vývoji. Dá se předpokládat, že v jakémkoliv zajetí se toho moc vyvíjet nebude. Přemýšlíte sami o sobě a doufáte ve vlastní přežití.
Film se ale na věc má dívat s odstupem a využít dalších možností, které v reálném světě nemáme. Do příběhu tak mohou vstupovat osudy nejen dalších vězňů, ale třeba i samotných věznitelů. Nic z toho tvůrci nevyužívají. Na hranici propagandy nám dokola opakují, že japonští dozorci bijí vězně, bez ohledu na to, že o krutosti v zajateckých táborech jsme toho slyšeli dost. Kvůli tomu už snad nemusíme chodit do kina. Tedy snad jen s výjimkou pár narušených lidí, kterým opakované trýznění druhých navozuje příjemné pocity extáze. Bohužel ani ti nebudou uspokojeni.
Násilí je zde tak nemotorně a nuceně aranžované, že nedokáže vyvolat ty nepříjemné, někomu zjevně příjemné, pocity svírání v žaludku, napnutí svalstva a knedlík v krku. Navíc neustálé opakování stejných momentů vyvolává spíše pobavení než soucit. To se děje např. když jsou Zamperiniho spoluvězni donuceni jeden po druhém udeřit ho do obličeje. Hecování prvního na řadě „Udeř mě, ať to máme za sebou“ ještě působí dramaticky a 
hrdinně, ale při nástupu pátého zajatce připraveného k ráně začíná divák věřit, že Zamperini bude povzbuzovat každého z dobré stovky vojáků, kteří jsou v táboře vězněni. Takhle nějak by to zřejmě udělali Monty Pythoni, ale k tomu také nedojde.
Nejsmutnějším na celém filmu je, že už je to druhý pokus Angelini Jolie, takže se nedá ani mluvit o budoucím zlepšení po neúspěšném debutu. Navíc Angelina působí u filmu od svých velmi mladých let a dá se tedy předpokládat, že má okolo sebe spousty schopných lidí. To ji opravdu nikdo nemohl říci, že takovýto příběh se dá natočit mnohem lépe? To nikdo z tvůrců filmu neviděl Motýlka (Papillon, 1973), aby alespoň okopírovali, jak natočit život v zajateckém táboře, když sami v sobě nemají ani kapku invence? To neviděli Vše je ztraceno (All Is Lost, 2013) s Robertem Redfordem, když točili pasáž v záchranném člunu?
V kontextu toho je snímek Nezlomný intelektuální kastrací, která otupuje divákovy emoce. Fakt, že film režírovala jedna z nejznámějších osobností filmového průmyslu mylně navozuje pocit, že pro natočení filmu stačí samotný příběh bez jakékoliv struktury a citu pro naraci. Když ne kvůli divákům, tak alespoň z úcty k Louis Zamperinimu se převední příběhu na plátno měl chopit někdo jiný.
Pavel Urík
Unbroken
Válečný / Životopisný / Sportovní / Drama
USA, 2014, 137 min
Režie:
Angelina Jolie
Hrají: Jack O’Connell, Domhnall Gleeson, Garrett Hedlund, Jai Courtney, Alex Russell, Luke Treadaway, John D’Leo, Finn Wittrock, John Magaro, Vincenzo Amato, Miyavi, Ross Anderson, Spencer Lofranco, Michael Whalley, Maddalena Ischiale, Ken Watanabe, Morgan Griffin
