V temném městě Verity mají i stíny zuby a drápy. Ulicemi se potulují příšery, monstra, která se rodí z násilí. Krev-sající malchajové, stínoví korsajové a jako poslední tajemní sunajové, kteří pomocí hudby kradou duše.
Město Verity je rozdělené na dvě poloviny, mezi kterými dočasně panuje příměří. Severní polovině města vládne Harker, který má smlouvu s monstry. Pokud chcete přežít a nelekat se každého stínu, musíte za bezpečí zaplatit. Za to v jižní polovině města se s příšerami bojuje. V tomto temném světě, kde násilí plodí násilí, žijí obě hlavní postavy Kate a August.
Kate chce být nemilosrdná jako její otec, který vládne severní polovině města. Právě se vrací domů a chce otci dokázat, že je schopná jednoho dne vést město i když to vyžaduje nebát se pošpinit si ruce krví. Oproti tomu August nechce mít s násilím nic společného. Chce být člověkem, ale není. Je sunajem – nestvůrou, která krade duše. Je tajnou zbraní. Žije hudbou a pokaždé, když se jeho prsty dotknou strun houslí, lidem sami vyplouvají duše na povrch. Stačí jen natáhnout ruku, vzít jim je a utišit hlad. August se za svoji podstatu nenávidí. A i když je netvor, je mnohem milosrdnější než Kate, která je člověkem. Oba jsou naprosto rozdílní. Ale budou se muset spojit, aby zachránili město…
Korsaji zubatí s ostrými drápy,
vyschlí a kostnatí budou tě trápit.
Malchaji, malchaji, hrozný to zjev,
smrtícím úsměvem sajou ti krev.
Sunaji s očima jak z černé tuši,
písničku zahrají, vezmou ti duši.
Autorka Victoria Schwab umí psát skvěle. To prokázala již ve svém Archivu. Tentokrát přichází s novou zajímavou myšlenkou postavenou na tom, že zlo plodí zlo. V Divoké písni, novince od nakladatelství CooBoo, nám tak představuje město jako vystřižené z nočních můr, kde se z každé lidské krutosti, násilí a bolesti rodí příšery stejně ohavné, jako zločin z kterého vzešly. Trochu se inspirovala příběhem o Romeovi a Julii, protože dva hlavní hrdinové pocházejí ze znepřátelených rodin a stačí jen jiskra, aby vypukla válka o město. Hranice mezi lidskostí a krutostí monster je tenká. Protože co když se monstra chovají lidsky a naopak mnozí lidé mají srdce netvora?
Nápad celé knihy chválím a hodně se mi líbil. Atraktivní prostředí, propracovaný svět, chytlavá básnička a minimum romantiky mezi hlavními hrdiny, to dělá z Divoké písně výjimečnou knihu. Co se však týče samotného zpracování knihy, je Divoká píseň trochu šikmo mířený výstřel. První polovina knihy je tajemná jako hrad v Karpatech. Nejméně na prvních padesáti stranách netušíte, jaké jsou v tomto světě pravidla a není lehké se zorientovat. V polovině knihy se to naštěstí přehoupne k výrazně lepšímu, ale trochu rozpačitý dojem z úvodu přetrvává.
Albatros mediaV knize se střídá vyprávění z pohledu Kate a Augusta. Cílem autorky bylo ukázat rozdíl mezi nimi. Faktem ale je, že vzpurná Kate podpalující kaple není zrovna ideální prototyp hrdinky, kterou si zamilujete. Občas nebylo jisté, jestli by bylo nepříjemnější potkat Kate nebo zubaté příšery.
Pokud však toužíte po neobvyklé young adult, která má trochu temnější atmosféru a vyvolá vám i trochu mrazení v zádech, je pro vás Divoká píseň ta pravá. Nabídne vám nemilosrdný svět plný příšer, útěky o život, pár překvapení a otevřený konec. Autorka si pěkně přichystala půdu pro další díl. Není to však její nejlepší kniha, Archiv nebo Temnější tvář magie vás uhranou mnohem více. Avšak i Divoká píseň vám umí krásně zabrnkat sunajskou písničku, pohltit vaši čtenářskou duši a vrátit vám ji až po dočtení.
Victoria Schwab: Divoká píseň, CooBoo 2017, 336 stran.
Knihu můžete zakoupit ZDE
úvodní foto: www.pixabay.com
Sabina Poláková
