Chyběl opravdu kousek a Deadpool by nikdy nespatřil světlo světa. Projekt byl dlouhou dobu pod filmovým studiem 20th Century Fox u ledu. Zlom nastal v roce 2012, kdy na internet „náhodou“ unikl počítačem vytvořený footage. Byli to komiksový fanoušci a příznivci superhrdinských filmů, kteří se za tento projekt ihned postavili a těm také můžeme poděkovat za to, co následovalo. Další den byl snímek, teď již oficiálně, zveřejněn a o několik dní poté se začalo konečně jednat o realizaci. Proto je to film z vděčnosti směřovaný převážně ke svým fanouškům. Již od první chvíle, kdy jsem se o tomto projektu doslechl, jsem věděl, že se bude jednat o něco neobvyklého. Těsně před premiérou jsem byl poněkud pesimistický a nalhával si, že to v žádném případě nemůže dosáhnout očekávané úrovně. Měl jsem pravdu. Ani já jsem neočekával takový nářez.
Nejdříve než se pustíme do samotného filmu, je nutné do recenze něco zahrnout. Deadpool měl jednoznačně nejlepší marketing, jaký kdy film měl a jaký vůbec může mít. Díky svému konceptu, který je založen pouze na hlavní postavě, si mohli tvůrci dovolit prozradit klidně celý příběh. Vůbec nikdo by nebyl zklamaný, jelikož to nebyl hlavní důvod, proč na Deadpoola zajít. Ať už se jednalo o Valentýnské billboardy či přání k veselým Vánocům. Pokaždé byl zásah z filmového světa neočekávaný a zcela namístě.
Když byl oznámen R-rating, byl to první krok k dokonalosti. Ještě předtím se musely psát dvě verze scénáře. Jedna pro R, druhá pro PG-13, nicméně všichni věděli, jaký film doopravdy chtějí. Scénář se přepisoval hned několikrát a zasahovali do něj prakticky všichni. Nejkontroverznějšími autory jsou Ryan Reynolds a T.J Miller, kteří dohromady vytvořili natolik drsné hlášky, že je zkrátka nebylo možné zveřejnit ani ve finální R- rated verzi. Doposud neznámý režisér Tim Miller brečel při natáčení a brečel i po jeho skončení. Do filmu zapojil celou svou duši a je to vidět. Vše je dotáhnuto do naprostého detailu. Ať už se jedná o pozici kamery nebo o lehce přehlédnutelnou drobnost, např. když hlavní záporák jedl brokolici. Film si získal diváckou pozornost již při úvodní scénce. Každé jméno bylo pozměněno na něco urážlivého a my diváci jsme si začali uvědomovat, že to je pouhý začátek. Zatímco nám sprostoty lítaly před očima, byli jsme pozváni na putování po zastavené scéně, kde zrovna probíhal jeden z deadpoolovských zásahů v autě.
Ryan Reynolds v roli Deadpoola daleko předčil ideál vysněný fanoušky po celém světě. Jedná se o výjimečný případ, kdy se herec doopravdy stal svou rolí. Ryan Reynolds je Deadpool. Svým výkonem smazal všechna svá fiaska a veškerý ztracený čas vynahradil nejen nám, ale převážně sobě. Dosáhl toho převážně díky dokonalému vyobrazení Deadpoolovy psychiky. Sarkastický schizofrenik, pansexuál a k tomu nesmrtelný, brutální a nekompromisní zabiják, jehož největší zbraní je pusa. Ne nadarmo se mu přezdívá“ Merc with a Mouth“. Stejně jako jeho komiksová předloha bořil tzv. čtvrtou stěnu, tj. prostor mezi pódiem a jevištěm. Po celou dobu s námi tímto způsobem komunikuje. Hovoří k nám, otáčí kameru a využívá reference k samotným hercům, reálným eventům či filmům. Jedná se o doposud něco neznámého a zcela nekonvenčního. Ještě než se film dostal do kin, bral si do pusy Hugha Jackmana alias Wolverina. Bylo úžasné vidět, že ani v samotném filmu nepolevil a dával mu jednu čočku za druhou. Několikrát upozornil na katastrofální Green Lantern, kde si Ryan Reynolds zahrál hlavní roli, a samozřejmě nezapomenul na X-Men Origins: Wolverine, kde se postava Deadpoola objevila úplně poprvé. U těchto příkladů se nemusíme zastavovat. Film jimi byl doslova přeplněn, bylo jich totiž tolik, že ani doteď jsem je nezvládl všechny vstřebat a určitě jsem jich již spoustu zapomněl. Přesto se našla hromada nezapomenutelných hlášek, které mi v hlavě zůstanou nejspíše navěky. Překvapujícím faktem je, že všechno dávalo smysl, všechno k sobě úžasně pasovalo a nic nevyčnívalo.
Příběh se očekávaně odebral do pozadí, veškerou pozornost na sebe upoutal hlavní hrdina. Došlo ke střetu komiksu a filmu, čehož si můžeme všimnout díky zakomponovanému, i když trochu nesmyslné love story, kterou jsme předtím považovali pouze za Valentýnský fór. Vše, co nakonec Deadpool dělá, dělá pro lásku. Přesto neskrývá svou pravou osobnost, která je spíše romantickým protikladem. Užívá si zabíjení a největší radost má z týrání svých obětí. Přesto to nikdy nezajde za hranici humoru. Situace se nikdy nevyhrotí v bezduchou brutální akci, pokaždé je čemu se smát, i v případech, kdy to vůbec nečekáme. Deadpoolův progres a vnitřní rozpor mezi antihrdinou a superhrdinou je zachycen s naprostou dokonalostí. Možná někoho svým úžasným červeným superhrdinským oblekem oklamal, přesto si zachoval svou šílenost až do konce.
Deadpool byl samozřejmě největší okrasou, přesto to nebyla jediná důležitá postava. V humorné a brutální atmosféře se ocitla postava romantického hrdiny, umělce, ale také čestného bojovníka – Colosusse (Stefan Kapicic). Tento superhrdina s železnou kůží byl jediným zástupcem čirého dobra. Jeho čest a smysl pro spravedlnost nás několikrát překvapila a jeho úžasný vzhled vytvořený počítačem neměl chybu. V kontrastu s brutální atmosférou se nakonec jeví naivně a svým způsobem roztomile. Jeho ruský přízvuk byl pouhou třešničkou na dortu. Mladá teenagerka Teenage Mutant Warhead (Brianna Hildebrand) byla již podle jména u Deadpoola velice oblíbená. Dostalo se ji poměrně dost prostoru a měla tak spoustu možností, aby ukázala, že zapojit do filmu arogantní teenagerku se superschopnostmi byl opravdu dobrý tah.
Na superhrdinský film s opravdu malým rozpočtem (57 miliónů USD) bylo využito co nejméně CG, a přesto ho bylo dostatek. Velkou část filmu šetřili, aby zbylé peníze mohli vložit do závěrečné scény. To se jim nakonec podařilo a konec dopadl opravdu velkolepě. Kamera byla po celou dobu nepředvídatelná, jelikož o ní Deadpool po celou dobu věděl a často s ní pracoval nebo do ní narážel. Ať už nás příběh zavedl do volného prostoru nebo do uzavřené mistnosti či auta, kamera si vždy našla správnou pozici pro zachycení správného pohledu.
Dalším důležitým bodem je hudba. Dostala mnohem větší roli než v jiných superhrdinských filmech, nicméně bohužel v některých částech chyběla. Přesto byla v každé akční scéně, s kterou šla ruku v ruce. Moment, kdy se na nás podíval Deadpool a spustil své: „Hit the music“, mluví za vše. Stejně jako my hudbu slyšel i on a nastavil podle ní své tempo.
V životě jsem se tolik nenasmál. Od první minuty až do poslední scény po titulcích se pomalu nemůžete ani nadechnout, jelikož tempo, jakým Deadpool jede bomby, se stále zrychluje. Byl zachycen přesně bod, kdy je film opravdu vtipný. Je nekorektní, nekompromisní a slovo „hranice“ nezná. Způsob, jakým Deadpool jedná s postavami ve filmu a potom i s vámi, je zkrátka úžasný. Dokážu pochopit, že si to neznalci tolik neužili. Je to podobný příklad, když Angličan vypráví vtip Čechovi. Ve většině případů tomu nebudeme rozumět. Jak jsem napsal v prvním odstavci, vše bylo mířeno k opravdovým fanouškům. Ve filmu se neztrácíte, i přes počáteční časovou nesrovnalost, a úplně nejdůležitějším je fakt, že se po celou dobu opravdu upřímně bavíte. Deadpool není superhrdinský film, je to úžasná komedie, která navíc obsahuje i superhrdiny. Aby Deadpool dosáhl opravdu svého, potřebuje další pokračování.
Alexander Nardelli
