Režisér Ramir Bahrani žije v USA, jeho tvorba byla dosud ovlivněna íránskými kořeny – rodina žije v Íránu. Film Bílý tygr natočil pro Netflix a u diváků jiste vzbudí silné kontroverze.
Bílý tygr je podvratné a radikální dílo. Z počátku se tváří jako prověřený koncept Milionáře z chatrče, jak nuzák z nejnižší kasty k bohatství přišel. Z něho si ale film jen pořádně utahuje. Divák má záhy možnost vidět krátké útržky z budoucnosti, v níž hlavní hrdina změní image, sedí v luxusní kanceláři a hovoří obecně o svém úspěchu. Můžeme se těšit na indický sen o chudém chlapci, jak se prokousal tradičním kastovním systémem Indie a podařilo se mu uspět?
Bílý tygr je vystavěn jako smutná komedie. Dosud jsem neviděl film o Indii, který by obsahoval tolik ironie a sarkastického odstupu. Indická tvorba je zaplevelena romantickými bollywoodskými filmy, o sebereflexi nebo odstupu nemůže být řeč. I detektivní série případ Dillí nepřinese příliš tvrdé kritiky, převládá oslava obyčejné práce vyšetřovatelů v obtížných, ale snesitelných podmínkách. Tady převládá společenská satira a nikdo z osazenstva hlavních i vedlejších postav není zcela kladná postava.
Tvůrci jistě pomohl odstup někoho, kdo žije v USA, přesto že kořeny má blízko a indické kultuře rozumí. Hlavní představitel chlapce z chudé rodiny, který se stane podvodem řidičem u bohaté rodiny, diváka vnitřním monologem přesvědčuje, že není žádný svatoušek a jeho činy jako zbavení se pánova prvního řidiče, tomu nasvědčují. Hlavní pozornost ale zasluhuje jeho panská rodina, jejíž část, mladý indický pár, studoval a žil v USA. Partnerka se chce také opět do USA vrátit.
Režisér podrobuje kritice stále prakticky funkční kastovní systém v Indii, přesto že stát deklaruje čím dál více důraz na demokracii. Demokracii v Indii vidí tvůrci jako korupční kolotoč, na jehož konci jsou opět bohaté rodiny z nejvyšších kast s balíky peněz v taškách. Ti podplácí policisty, úředníky a bojovníky za demokracii. Jedna lidmi obdivovaná socialistická bojovnice za práva chudých to nejen nezmění, ale je toho nenápadnou součástí.
Ramir Bahrani ale jde ve svém radikálním tažení ještě dále, implementaci amerického vidění a chování v podobě mladého indického páru, který se ke sluhům chová velkoryseji a více rovnostářsky, ukazuje jako pokrytecké, protože končí přesně tam, kde se láme chleba a jde už o dobré bydlo panské rodiny.
Cesta, kterou prostřednictvím hlavní postavy tvůrci volí k tomu, aby chudý chlapec v tomto zkostnatělém a nespravedlivém systému uspěl, neboli v řeči filmu opustil kurník, se nebude leckomu líbit. Stejně tak radikální prohlášení, že budoucnost patří žlutým a hnědým lidem. Za mě je to velmi výrazný políček romantickým filmům a iluzi Indie jako nově vznikající kapitalistické demokracii.
Jelikož se Bílý tygr drží pozvolného tempa s komediálními rysy, krutosti nenápadně ustupují do pozadí a po zhlédnutí se nebudete cítit šokovaní, ale zmatení. Ve srovnání s hollywoodským Milionářem z chatrče Bílý tygr tne do živého a nestaví úspěch hrdiny na štěstí v populární zábavné hře. A vyvolává řadu znepokojujících otázek, na něž si musíme odpovědět i v našem sociokulturním prostředí.
Kubin
Bílý Tygr trailer:
