I tak označují v dokumentu, který byl včera uveden v českých kinech, Jeana-Paula Belmonda jeho blízcí, kteří měli možnost s ním pracovat. Duší i srdcem herec, kaskadér, boxer, ale také fotbalista Jean-Paul Belmondo téměř ukončil kariéru více jak před patnácti lety, přesto zůstává jedním z nejznámějších a nejdůležitějších herců, kteří patří mezi nesmrtelné ikony filmu.
Hercův syn Paul Belmondo zpovídá svého otce na místech, kde se zrodily jeho nejslavnější filmy. Přestože se v dokumentu zaměřuje výhradně na tvorbu svého otce, vypovídá o životě Jeana-Paula mnohem více, než dokumenty typu „narodil se v malé vísce v rodině uznávaného sochaře a už od dětství nechtěl být ničím jiným, než hercem“. Dokument Belmondo začíná v Italii, vzpomínkami na natáčení filmu Statek, kde si Jean-Paul zahrál po boku Claudie Cardinale. Tehdy mu bylo 28 let. Jak je možné v portrétu o Belmondovi 
vynechat pasáž, kdo je Belmondo v reálném životě? Jednoduše – Jean-Paul je totiž přesně takový, jaké role ve filmech představoval. Citlivý, spravedlivý, veselý, sebevědomý, divoký, vášnivý, prostě dobrodruh, rošťák nebo samotář. Jedno, která jeho role je vám bližší, Jean-Paul je všemi.
Všichni milujeme Belmonda v komediích Sympatický dareba, Bezva finta nebo Zvíře, ale kdo si vzpomene na Jeana-Paula jako vystudovaného herce, který už před 56 lety zazářil po boku Sophie Loren ve filmu Horalka? Kdo kdy slyšel o roli faráře ve filmu Kněz Léona Morina, za který získal cenu BAFTA? Kolikrát jsme mohli vidět Jeana-Paula coby opilce ve filmu Opice v zimě, kde byl rovnocenným partnerem Jeanu Gabinovi? Díky dokumentu Belmondo máme možnost poznat Jeana-Paula nejen jako komika a kaskadéra, ale jako talentovaného herce. Nikdy nepatřil mezi ty, kteří tvoří artové filmy s velkým A, a přesto právě on patří k těm, na které se nezapomene. Jak se ve filmu praví: „stárne pouze to, co podléhá módě a Belmondo byl nad ní.“ To je přesné. Přestože byl filmovou ikonou, národním hrdinou, Belmondo vždy zůstal sám
sebou. Dělal to, co ho baví, ať už ve sportu, herectví nebo v soukromém životě. Vždy si dovedl zachovat svojí tvář, kterou se mu nakonec povedlo změnit ideál krásy. Díky Belmondovi jsem začal chápat, co znamená, že chlap nemusí být krásný, ale musí mít charisma. Právě charisma a přirozenost z něj udělali hvězdu. Nejen filmovou, ale i ve skutečném životě. Hvězdu, která nikdy nezhasne.
Asi nejdůležitější, nejzajímavější částí dokumentu pro českého diváka je pasáž, která nám představuje Belmonda jako divadelního herce. O tom, že se vrátil k divadlu a že měl značný úspěch, jsme slyšeli, ale hlouběji nás tato jeho kariéra nezasáhla. Neměli jsme možnost pocítit na vlastní kůži úspěch, který na divadle zaznamenal. Hrál Cyrana, Othella, tleskalo se mu ve stoje a třeba i půl hodiny. Belmondo divadlo miloval a dokonce si divadlo koupil. 15 let jej vedl, a kdyby ho nepostihla mozková příhoda, vedl by ho dodnes. Belmondo byl skutečný herec, nejen komik a kaskadér, a jako takovému mu divadlo nabízelo víc než stříbrné plátno.
Vidět dnes osmdesátiletého Jeana-Paula je skoro smutné. Nespoutaný živel, který se nebál vyskočit z auta ve stokilometrové rychlosti, běhat za jízdy po vlaku, naskakovat do rozjetého autobusu v běžném provozu, skákat po střechách, se najednou belhá o holi, mumlá a poněkud strojeně vzpomíná na svoji kariéru, viditelně poznamenaný vážnou nemocí. Příznačné je, že navzdory kritickému stavu, který v roce 2001 prodělal, se Jean-Paul s osudem porval stejně, jako s nebezpečnými kousky ve svých filmech. Neustále z něj vyřazuje radost ze života, láska ke světu a víra v to, co udělal. Víra v sama sebe. Belmondo přežil svůj život a přežije i svoji smrt. Dokument o něm je stejný, jako samotný Jean-Paul. Ledacos mu chybí, ale na nic si nehraje. Neskrývá kameru, nedokonalosti ani jistou patetičnost. Stejně jak Belmondo nemusí být krásný, ale rozhodně má charisma.
Pavel Urík
Belmondo par Belmondo
Dokumentární
Francie, 2016, 87 min
Režie: Régis Mardon
