Překvapilo mě, že zrovna dokument Amy zaplnil všech 1148 míst Velkého sálu v Thermalu. Ani při závěrečných titulcích se nezdálo, že by se počet diváku během projekce snížil, což bývá na karlovarském festivalu spíše ojedinělý jev. Moje nadšení o zájem jedné z nejpozoruhodnějších zpěvaček počátku druhého tisíciletí velmi rychle vystřídala vtíravá otázka: byla to skutečně touha poznat život významné umělkyně, nebo zvědavost po objevení dosud nám utajených excesů z jejího soukromého i profesního života?
Asi málokdo nezná jméno Amy Winehouse a těžko by se hledal člověk, který nikdy neslyšel její hit Rehab. Úvodní píseň z alba Back to black, ve které se Amy zpovídá jak ne a ne a nepůjde do léčebny. Píseň, která změnila Amy život. Jak po profesní, tak po soukromé stránce. Udělal z ní hvězdu číslo jedna a zároveň ji zaškatulkovala. Amy už se nikdy nepodařilo dostat se přes svůj největší hit. Rehab je skvělá písnička, ale Amy měla na víc. Tak trochu i tom je dvouhodinový dokument britského dokumentaristy Asifa Kapadia.
V prvním plánu je film zaměřen na vzestup a pád Amy Winehouse. Sleduje její život od chvíle, kdy si uvědomila, že hudbou může dokázat víc než jen zabít dlouhou chvíli, či okouzlit kamarádky na narozeninové oslavě virtuózním výkonem při Happy birthday. Máme možnost vidět Amy při vzniku skladeb jakou je výtečná Back to black, její spolupráci s hudebníky jako je Tony Bennett a blíže se seznámit s jejími texty. Díky velkému množství záběrů z domácí kamery nahlížíme ale i do soukromí mladé Amy. Znovu máme možnost vidět její první úspěchy, její
osudovou lásku Blake Fielder-Civila, kterému je obecně připisován největší podíl na její destrukci, a také podivuhodnou roli otce, který se při úspěchu Amy zjevil stejně nečekaně, jako z jejího života zmizel v jejích prvních letech života. A pak ten zdlouhavý a smutný pád.
Druhou významnou složkou dokumentu jsou rozhovory s nejbližšími přáteli, spolupracovníky i rodinou, které dodávají Amy pozemský charakter. Ty jsou většinou použité pouze jako zvuková kulisa k dokumentární kameře, čímž se Kapadia chytře vyhnul kašírovaným rozhovorům (např. Searching for Suger Man), které ztrácejí díky své načančanosti (uhlazené tváře, reflektory, modrý závěs v pozadí) na autenticitě. Při zrnitých záběrech domácí kamery a hlasu nejlepších kamarádek, přestává být Amy bohémem, šílencem, géniem, ale zůstává obyčejnou holkou, které jen něco moc scházelo. Něco, co už se jí jako malé holce nedostávalo. Co to bylo, to už si musí najít ve filmu každý sám.
Kromě soukromého a kariérního života dokument také odkrývá, jak umějí být show byznys a veřejnost krutí k těm, kteří nejsou dostatečně silní. Našli bychom mnohem více případů, než je Amy. Vždyť už Beatles při veřejném natáčení alba Let it be, kdy do studia pozvali po celou dobu natáčení filmaře, zjistili, jak devastující to může být a tento fakt byl i jednou z příčin jejich rozchodu. Amy se dostala pod drobnohled rádoby novinářů dychtících po senzaci. Ale i tihle paparazzi dělají jen svou práci. Neznám nikoho ve svém okolí, kdo by se přiznal, že čte Blesk, přesto je stále nejčtenějším deníkem. Stejně tak jako jsou nejsledovanější zprávy ty na Nově, které ale už dávnou žádným zpravodajstvím nejsou.
Tvůrci se snažili zůstat objektivní a nestavit Amy do role oběti. Bylo okolo ní spousty lidí, kteří jí skutečně chtěli pomoci, ale nedá se pomoci tomu, kdo pomoc odmítá. Přesto po projekci filmu zůstává pachuť nad tím, k čemu celý ten showbyznys je. Proč nás zajímá kdo s kým kdy a proč. Sami se opíjíme, jsme nevěrní, vystrkujeme prostředníčky z aut na ostatní řidiče a pak s největším opovržením kritizujeme lidi jako byla Amy za jejich slabost, za jejich strach, a neumíme odpouštět. Vždy si budeme víc pamatovat její smutné vystoupení v Bělehradě, než fakt, že si ji na své album přizval sám Tony Bennett. Bohužel očekáváme jen to nejlepší a chyby neodpouštíme.
Pavel Urík
Amy
Dokumentární / Životopisný / Hudební
Velká Británie, 2015, 128 min
Režie: Asif Kapadia
