Většina z nás se dozví všechno o válkách díky filmům. Kde jinde taky? Skrze dokumenty? Nebo tím, že se upíšeme do služby? Ne. Stačí desetkrát vidět Zachraňte vojína Ryana a je to. Háček je v tom, že válečné filmy konstantně lžou. A to jen proto, že válka jako taková je komplikovaná věc a pro film je potřeba to řádně zjednodušit. Podívejme se na pět válečných mýtů, které se mezi lidmi rozšířily jako pravda.
1. Tanky
Filmy jako Patton či Fury diktují to, jaké tanky jsou. Nepřemožitelné. Silné brnění, masivní kola, která rozmačkávají nepřátelské hlavy a děla, která jsou schopna možná i odstřelit samotného boha z oblohy. Ano, to je pravda, pokud všechno jde, jak má. Ale co když tank někde uvízne? Nedovedete si představit, jak byly tanky nespolehlivé a nemotorné. A to zejména v první světové válce. Nedokázaly si poradit s terénem, byly poruchové. Nebyla to žádná sranda. Vevnitř neskutečný vzduch. Všude kolem nepřátelské jednotky. Většina přeživších, jak z první tak i druhé světové války, říká, že sloužit v tanku byla jedna z nejhorších pozic. Proto neberte až tak vážně ty scény z filmů, ve kterých vojáci sedí na kanónech svých tanků a cítí se jako nepřemožitelní páni světa.
2. Potvrzená zabití
Když se filmy začaly snažit ukázat vojáky jako nedostižné borce a hrdiny, neukazovaly na jejich odsloužená léta. Trendem ve filmech se stalo jejich skóre. Skóre o tom, kolik mají potvrzených zabití. Lidé si tak myslí, že například Chris Kyle je totální hvězda a hrdina, protože má podle filmu Americký sniper potvrzeno 150 zabití. Ale takhle to ve skutečnosti vůbec nefunguje. I když se zaznamenávají podrobné informace o bitvách, počet zabitých nepřátel jednotlivými vojáky se nepočítá. Nikdo nemá rád, když se někdo chlubí tím, kolik lidí ve válce zabil. To je proti morálním zásadám.
3. Pravidla střetnutí
Pravidla střetnutí nemohou být ve filmech jednodušší. Jestli to vypadá a jedná jako nepřítel, nejdřív střílej a pak teprve prověřuj. Ve skutečnosti musí být však vojáci speciálně vycvičeni, aby voják mohl pochopit všechny zásady takzvaných pravidel střetnutí. Pravidla se během válek mění, ale základ zůstává stejný. Například od války v Afghánistánu je jedním z pravidel takzvaná přiměřená obrana. Ve skutečnosti je to jedno z nejkomplikovanějších pravidel každého vojáka. Musí pomocí psychologického cítění rozpoznat, zda daný člověk je nepřítel, zda je smrtelně nebezpečný apod. Takže scény, ve kterých vidí voják utíkat lidi v hábitech a okamžitě po nich začne střílet z těžkého kulometu, jsou poněkud přitažené za vlasy.
4. Zákopy
Ze všech velkých válek ta první je nejméně zfilmována. Proto jsou filmy z tohoto období zobrazovány spíše nihilisticky. Aby předešly historicky neakurátním zpracováním, tak prostě ukazují první světovou válku prostřednictvím masakrů. Nic nezobrazuje zkázu a utrpení vojáků víc než zákopy. Ale zákopy byly ve skutečnosti něčím mnohem větším. Jednalo se o spletitý strategický prvek, který byl propojen se všemi fázemi fronty a tvořil vlastně velká města. Nejednalo se pouze o tragická místa, kde se odehrávaly poslední, srdceryvné okamžiky vojáků. Jak vidíme ve filmech. Jednalo se o místa, ve kterých se žilo. Byly zde zřízené zdravotnické stanice i strategická centra generálů.
5. Nezlomná přátelství
Často se říká, že pouto, které se mezi vojáky ve válce utvoří, je nezlomitelné. Ti, kteří spolu válčí bok po boku, se stanou přáteli na celý život. Jako Bratrstvo neohrožených či Zachraňte Vojína Ryana. Faktem však je, že pokud dáte partě různorodých jedinců zbraně, neznamená, že se z nich stanou nerozluční kamarádi. Například Bitva v Ardenách. Mnoho spojeneckých vojáků, kteří už na tom byli psychicky velmi špatně, si mysleli, že se Němci převlékají za jejich parťáky. Začala se šířit paranoia a spousta vojáků byla zavírána a dokonce mučena. Takovéto zkratkovité jednání se děje v každé válce. Filmy, které ukazují spíše než samotnou válku přátelství a jednotu, jsou do určité míry pravdivé. Ale většinou se vojáci snažili zachránit svůj krk a až poté navazovali vztahy s ostatními.
autor: Tomáš Smutník
zdroj: http://www.cracked.com
