Prospíme třetinu svého života, a tak je velmi důležité, kde spíme, jak a především s kým. Teď nemluvím o pohlavních chorobách a románcích na jednu noc. Mluvím o dlouholetých partnerstvích, která mnohdy končí oddělenými ložnicemi.Není to vždycky jen prohra.
Někteří, a ne pouze pánové, dokáží v noci chrápat tak, že začnou na zeď bušit i sousedi. Pokud nepomáhá zamlaskání, ani kopnutí do žeber, je načase opravdu zvážit oddělené ložnice. Otázkou je, kdo by seměl stěhovat, zda chrápající,nebo trpící.
Někdy je příčinou i brzké vstávání jednoho z partnerů do práce a lehký spánek toho druhého. Když je společné spaní spíš na obtíž a jeden svým životním rytmem budí druhého, je oddělené spaní projevem ohleduplnosti. Nemělo by se z toho ale stát železné pravidlo. Jakmile máte třeba dovolenou a můžete spát stejně dlouho, jako váš partner, užijte si společnou postel se vším všudy.
Mějte vždy na paměti, že odstěhování se z ložnice bez řádného důvodu může druhý brát ijako projev ztracené lásky a touhy po blízkosti. Někdy to tak skutečně je. Pak je na zamyšlení, co je skutečně špatně a jak vzniklou situaci řešit. Jak už bylo řečeno, prospíme třetinu života a záleží na všech aspektech. Ložnice by měla být naším bezpečným útočištěm, kde si odpočineme a načerpáme nové síly. Nikoliv kolbiště, nebo místo demonstrace naší frustrace.
Koneckonců, když se můžete večer po celém dni přitulit k někomu, komu věříte, koho milujete a on miluje vás, asi není lepší relaxační metody. A pokud už na nějaký čas musíte spát odděleně, udělejte všechno pro to, aby to nebylo moc dlouho a zbytečně.
Darina D.
