Pokud byste si měli zahrát z loňského roku jednu jedinou single player akční hru, jaká by to měla být?
Než vám prozradím a zdůvodním verdikt, začnu tím, proč jsem nevybral jinou pecku. Na prvních příčkách se v roce 2019 umísťuje akční samuraj řežba Sekiro Shadows Die Twice. Jenže jste si asi všimli, že bojový systém je i pro hardcore hráče velmi těžký, až frustrující. Nic pro lehkonohého casual hráče, jako jsem já. Obrovské ovace sklidil také Kojimův Death Stranding. Upřímně, ten hajp kolem Kojimy mi přijde hodně přemrštěný. Herní série Metal Gear Solid mi přijde jako překombinovaná a přetechnizovaná fantasmagorická pohádka – jak je postup hrou relativně komplikovaný, tak příběh zaplněný duchy mi přišel otravně naivistický a nerealistický. Kojima má pověst obrovského génia, ale jeho hry mi přijdou jako v podstatě banální hračka autistického chlapce, kterému chybí kontakt s ostatními lidmi. Death Stranding je dle všech recenzí všechno jen ne akční hra. Spíše simulátor pošťáka. Proto jeho umísťování na předních příčkách v tomto žánru nelze brát ani vážně.
Days Gone – podceňovaný otloukánek je skvělou atmosferickou akcí
Jako nejlepší akční single player hru volím pro rok 2019 Days Gone. Exkluzivita od Sony dostala hned na začátku strašný sekec ze všech stran za špatnou optimalizaci a bugy ve hře. Naštěstí nemohu posoudit, protože jsem hru hrál až několik měsíců po uvedení na trh, z většiny opravenou, kromě několika zaškobrtnutí plynulou a bez větších záseků.
V recenzích se často jako výtka objevovala neoriginalita hry – že napodobuje svého známějšího staršího bratříčka, The Last of Us. Netuším, jak chcete dnes udělat akční hru se zombíky a neinspirovat se nejlepším kusem všech dob. Jediné, co mi přišlo podobné, bylo použití mačkání tlačítek při chycení útočníkem. A využití ručních zbraní.
Days Gone ale jde o hodně dále v survival prvcích. Ruční zbraně jako pálky, nohy od stolu nebo sekyry podléhají skáze, takže po několika použitích se rozpadnou a vy musíte hledat další. Někomu z recenzentů vadilo například stálé hledání benzínu, abyste někam na začátku vůbec dojeli. Ale to je na hře právě úplně boží. Ten pocit strachu, když vám v noci dojde benzín a začnou se na vás sbíhat freakeři je k nezaplacení. Postupem času si zvětšíte nádrž, zlepšíte odolnost, ovládání a rychlost motorky a také zpřístupníte rychlé cestování.
Ještě jsem nehrál hru (ano, kromě The Last of Us), v které by byl útok zombíků tak bezprostředně ohrožující. Ostatní hry jako třeba Dead Island jsou ve srovnání s Days Gone jako pro malé děti. Samozřejmě, že nejhrůzostrašnější je setkání s hordou. Takový intenzivní zážitek strachu vám žádná jiná hra neposkytne. Ale velmi nebezpečný je i boj s lamači – zmutovanými obry nebo se starými freakery, kteří jsou velice mrštní a neustále zdrhají.
Vy se ale budete utkávat i s různými lidskými protivníky – rippery, členy ujeté sekty, anarchisty a jinými nájezdníky. A tady oceníte i stealth prvky hry, protože se můžete naučit vyvraždit celý tábor bez použití střelné zbraně.
Narozdíl od The Last of Us tu máte otevřený svět plný velmi atmosferických míst, jako třeba zašlá univerzita nebo celá vybydlená města. Úkoly můžete plnit napřeskáčku, v několika paralelních liniích. Samozřejmě je jejich rozpětí limitované, ale nikdy mi nepřišlo nudné nebo generické, jako například u série Far Cry. Právě proto, že příběhové linky jsou také rozvětvené – od vztahů se Sarah a kámošem až po linku s výzkumníky Nero. Zde mimochodem doporučuji i po konci hry dále pokračovat, protože v této lince se dozvíte ještě velmi zajímavý dějový zvrat, který pravděpodobně ovlivní i vývoj dalšího dílu.
Což je zase ukázka toho, jak vás hra dokáže chytnout a zabavit. Jak osvěžující oproti Red Dead Redemption, kterou jsem na začátku epilogu vzdal, protože začnete opět jezdit drožkou a hře totálně spadne řetěz.
Days Gone pro mě vyhrává na plné čáře, protože i příběh je relativně dospělý (kromě linky se Sarah, tam jsem se občas držel za hlavu). Příběhy ve Far cry mi připomínaly výplody adolescanta, který chce ukázat, jak je cool. RDD2 je zase tak očekávatelný a omezený postavami, že vás neudrží v napětí. Tady odkrýváte stopy příběhu velmi postupně, a cestu vám nekazí žádné pitomosti o záchraně lidstva.
CHB
