Další mise na hranici lidských možností, která má spasit IMF i celé lidstvo vtrhla do našich kin. Ethan Hunt se vrací v ikonické roli experta na Nemožno, jenž pod dohledem experta na animace zachraňuje světový mír.
Shrňme si na úvod, jakou minulost má za sebou celé IMF včetně svého nejlepšího agenta. Celou sérii nastartoval v roce 1996 režisér Brian De Palma výbornou špionážní akcí s velmi složitým dějem. Film stavěl především na výkonu mladého Toma Cruise a na citlivě pojaté atmosféře špionážních thrillerů. Tehdy ještě Praha hrála Prahu.
Druhý díl dostal na starost pro akci zrozený John Woo. Výborně zvládnuté akční scény zpomalované pro efektivnější požitek, děj ne nepodobný agentu Jejího Veličenstva a Ethan Hunt ve vrcholné formě. Tato akční jízda se ale stala spíše propagací bezduché akce, deště kulek s neporazitelným hrdinou a zlatým dolem pro producenty. Vynesla jim totiž 546 milionů z nejrůznějších kin po celém světě.
Třetí pokračování bylo tedy misí více než jistou. Dorazilo k nám o šest let později, tentokráte nám agenta s fyzičkou Bolta a schopnostmi MacGyvera naservíroval J. J. Abrams, tvůrce seriálových hitů jako Ztraceni nebo Alias. Umně zkombinoval explodující akci předchozího dílu s emocionální složkou hlavního hrdiny, rozervaného zradou vlastních lidí a milostným vztahem. Bonus hrál velice vyrovnaný soupeř v podobě Philipa Seymoura Hoffmana. Film vydělal bezmála 400 milionů, ale přesto tvůrci váhali s pokračováním. Nakonec se scientologická hvězda umoudřila a začala nabírat svalovou hmotu. Tolik k minulosti akční jízdy s nulovou šancí uspět.
Čtvrtý díl nese podtitul Ghost Protocol a částečně tak naznačuje děj filmu. Terorista s velmi dobrou inteligencí a ještě lepším arzenálem vyhodí do vzduchu rovnou celý Kreml (včetně jeho nádvoří Pražského hradu) a atentát hodí na hlavu právě organizaci IMF. Ta je následně prezidentem zrušena a na odhalení vraha i očištění svého jména je agent Hunt naprosto sám. Bez jakéhokoli zázemí, vždy pronásledován nepřáteli a tísnivým stínem, nutícím ho ohlížet se. Celou tuto zápletku s jadernou válkou v pozadí a zhrzeným agentem uprostřed nepřátelských vod jsme už v kinematografii viděli mnohokrát. Stačí se podívat do ‚bondovek‘ Rogera Moorea, Pierce Brosnana nebo (s určitou nadsázkou) Johnnyho Englishe.
Co tento film povyšuje nad zmíněné bratry ve zbrani, je režisérovo umění pracovat s oldschoolovou tématikou v kulisách značně modernějších. Atmosféru starých špionážních filmů kombinuje s moderní výbavou agentů, hláškami geniálního technika i sexy křivkami tradičního ženského elementu (Paula Patton v naší galerii na Kukátku). Ve výsledku se rozhodl jít zlatou střední cestou a celý film vyznívá jako vyvážený mix prvního a třetího dílu.
Tvůrcům se výborně podařilo vtisknout do již rozjeté série novou tvář Huntova týmu – postavu hlavního analytika Williama Brandta. Jeremy Renner pojal svého agenta s velkým přehledem, neboť jeho postavě věříte veškeré emoce. Jako nováček hozený do proudu akce se snaží plavat se záměrně zjevnými vadami, které činí jeho postavu dostatečně lidskou, tedy sympatickou. Postupně se dozvídáme také důvody jeho podivného vztahu s hlavním esem týmu a zvláště tato rovina, podávaná zlomeným agentem samým, je velmi dobře zpracovanou odbočkou v ději. Nám nezbývá, než doufat, že s podobnou grácií utáhne i Bourneův odkaz.
Dalším velkým plusem je chemie mezi všemi členy týmu. Jejich spolupráce funguje na jedničku, každý si přitom do akce přináší své skryté jizvy z minulosti, se kterou je těžké se vyrovnat. Simon Pegg a jeho hláškující ‚ajťák‘ působí v určitých vypjatých momentech jako správně načasovaná nálož a dodává svým komickým stylem mimiky filmu odlehčující nádech.
Srovnání se špionážními filmy se Mission Impossible nevyhne. Základním stavebním kamenem v každém příběhu boje Dobra a Zla je důležitá rovnováha charakterů na obou stranách barikády. Batman měl svého Jokera, Moore Stromberga, Bourne bojoval s celou CIA. Záporná postava musí být řádnou protihodnotou na vahách osudovosti souboje dvou mocných protivníků a tento prvek nová Mission Impossible postrádá. Terorista Hendricks Michaela Nyqvista má sice charisma i démonické myšlenky, ale na tvůrci mu na plátně nedopřáli příliš času na seberealizaci nebo jakýkoli vývoj. O jeho osudech se nedozvídáme téměř nic a kromě finálního střetu nám hlavní záporák nabídne jen zběsilou honičku uprostřed ničivé písečné bouře. Celé jeho počínání by vlastně mohla charakterizovat scéna, v níž Hendricks nezadržitelně ujíždí zoufalému Huntovi a jeho obrysy se pozvolna ztrácejí v temných písečných stínech. Hlaví protipól Huntova týmu tedy vyznívá tak nějak do ztracena, což je na akční formát docela škoda.
Slabinu filmu spatřuji také v nelogičnosti děje, který se zdá překombinovaný a zdánlivě tak navazuje na první díl. Rozdíl mezi nimi byl v tom, že tento spletenec chování, tajemství a akce dokázal De Palma na konci opět rozplést. A co víc, udělal to strhující závěrečnou bitvou za obrovského tempa rozjetého vlaku. Tento Birdův ‚vlak‘ ale nikam nespěchá – spíš se ke konci filmu (po zmíněné honičce Hunta s Hendricksem) loudá, dochází mu dech a závěrečným epilogem se zastaví úplně. Přesto ale rozpačitý závěr celkový dojem nekazí. Brad Bird se zkrátka rozhodl jít vlastní cestou. Ubral na počtu akčních scén i zapojení technologií. Přidal špetku humoru a vše zabalil do retro – looku starších špionských filmů.
Závěr
Chcete strhující tempo? Vaším mužem bude Jason Bourne. Chcete hi – tech hračky? Zkuste Brosnanova Bonda. Chcete všechno dohromady a to s pořádnou dávkou popcornu a pohlednicí z Prahy? Správná odpověď je Mission impossible. Film sice postrádá výraznější zápornou postavu a ke konci mu dochází dech, ale stále to je napínavá mise. Pod filmový stromeček tohoto roku nám IMF nadělila svůj poslední dárek. No…možná že ne úplně poslední.
Charlie Brown
