Maya vede nudný a osamělý život.
Maya je spisovatelkou na začátku své úspěšné kariéry a milujícím mužem po svém boku.
Stále tatáž žena. Ano, knížka popisuje cestu od nadbytečnými kily oplácané majitelky cukrárny až po o něco lehčí spisovatelku, jež za svým snem odešla až na jiný kontinent. Částečně příběh samotné autorky, který ovšem pro lepší důraz upravila tak, aby všechny ty zákruty lidského štěstí byly snáze pochopitelné.
Knížku v úterý 18. Září 2012 pokřtila Naďa Konvalinková v Čokoládové cukrárně. Asi těžko hledat lepší kmotru a lepší místo. Zajímavostí na tomto křtu byly přesně na míru vyráběné čokoládové bonbonky. Úplně stejné, jako na titulní straně knihy. Ta je mimochodem úplně jiná, než originální, české nakladatelství zvolilo naprosto odlišný vzhled a Menna van Praag prohlásila, že se jí to velmi líbí!
Sladká limonáda? Ehm… čokoláda?
Ne tak docela. Pokud se oprostíte od šílených popisů Mayina zajídání osamělosti dortíky a zákusky, které opravdu mohou nejednu čtenářku vrhnout do krabice se sladkostmi, nelze ani o samotném příběhu říct, že by byl nějakou romantickou limonádou. Může se tak v určitých chvílích jevit.
Ale potom přijde něco, co čtenáře i hlavní hrdinku uvrhne do reality. Nic není zadarmo a POUZE pozitivním myšlením mnoho nezmůžete. A v tomhle mi byla kniha velmi sympatická. Ano, Maya opravdu dokázala v životě mnoho, šla za hlasem svého srdce, ale byla to cesta velmi trnitá, lemovaná i mnohými neúspěchy.
„Nazítří se Maya vzbudila brzy. Nastoupila do tramvaje jedoucí kolem města, pak zamířila k zahradě a po cestě navštívila několik malých knihkupectví. K její radosti vzalo každé po pěti výtiscích knížky. Maya se divila, jak byli všichni ve srovnání s Newyorčany pozitivní, milí a vstřícní.
A tehdy si uvědomila, že má za sebou další velkou lekci svého života. Ti lidé nebyli nepřátelští, protože by takoví doopravdy byli; jenom se nepřátelsky chovali, protože se jim Maya doopravdy neotevřela. Očekávala, že řeknou ne, držela se zpátky, v defenzivě, připravena na odmítnutí, které se zároveň obávala. A taky se ho pokaždé dočkala. V San Francisku začala být otevřenější, oslovovala knihkupce se zvídavostí a pokaždé s nadějí, že mohou říci ano. A taky to tak bylo. Maya si začala uvěodmovat, jak velkou moc má nad tím, jaké budou podmínky jejího života: jestli dobré, nebo špatné.“
Menna Van Praag je absolventka Oxfordu, žurnalistka a milovnice čokolády (!!!). Žije v Anglii se svým gurmánským manželem Arturem, který provozuje vegetariánskou kavárnu. Před sedmi lety byla Menna servírkou, bojující s nadváhou. Její vlastní máma a učitelka života Vicky ji inspirovala k velké změně. Z třídenního osvícení, které Menna zažila, se zrodil její debut, kniha Štěstí, láska, čokoláda. V roce 2011 pak vydala její pokračování Happier Than She´s Ever Been (Šťastnější, než kdy dříve).
Naděje na víru….
Tato knížka potěší každého, kdo se na své životní cestě poněkud ztratil, hledá smysl života v mužích, kteří NIKDY nemohou naplnit naše srdce – i o tom autorka velmi zasvěceně a logicky píše – pro všechny, kdož mají ve svém srdci nějaký nenaplněný sen. Tím, že je příběh uvěřitelný, není příliš pozitivní, ani příliš agitační, osloví na příjemné podvědomé úrovni. Štěstí, láska, čokoláda je příjemnou knihou, ke které se určitě čas od času vrátíme. Minimálně pro kousek podpory a víry, že může být líp.
Vydalo nakladatelství Synergie, 2012, www.synergiepublishing.com
Foto: Synergie a autorka
Renata Petříčková
