Je jedním z těch filmů, u kterých doporučuji si dojít na záchod před začátkem. Tím nemám na mysli, že byste si nadělali do kalhot při „lekavkách“, ale protože pak budete marně čekat na nudnější část, kterou můžete oželit. Poděkovat tak můžete Wes Ballovi, který se ujal režírování podle stejnojmenného třídílného románu od Jamese Dashnera. Recenze: Labyrint: Útěk – zběsilá honba za svobodou je tu.
Všechno se točí kolem mladého Thomase (Dylan O´Brien), který zapomněl svůj dosavadní život i jméno ve chvíli, kdy ho podzemní výtah vyvrhnul do podivné komunity uzavřené mezi gigantickými betonovými zdmi, za kterými se skrývá nepopsatelně obrovský labyrint. Cestu za svobodou hledají jen vybraní běžci, kteří se musí vypořádat s nevypočitatelnými nástrahami, ale také myšlenkou, že už se z labyrintu třeba nevrátí vůbec.
Už podle názvu je jasné, že se bude hodně běhat, nebo lépe řečeno, zběsile utíkat. Od pr
vní do poslední minuty vám srdce buší jako splašené a skoro se obáváte mrknout, abyste náhodou nepřišli o něco přelomového. Velký podíl na vašem potenciálním infarktu může mít Thomas, který je motorem celého filmu. Nebýt jeho, nudili byste se. Celou dobu totiž strká nos, kam nemá, což následně utrhne obří lavinu akcí, která vás úplně semele. Chvílemi se zdá, že ta fiktivní lavina s sebou vzala i kameramana. Nebo ho možná chytnul epileptický záchvat. Ve většině vyhrocených situací lítá kamera do všech světových, nevíte čí je noha, čí ruka, co to bylo za chapadlo nebo snad pavoučí noha? To ale není nic překvapujícího od amerického akčního filmu. Rozhodně má spád a nechutné, napůl robotické příšery vás donutí zatnout nehty do sedadla.
Nejkrásnější na tom všem je, že vůbec nevíte, o co jde. Jako byste se objevili znenadání uprostřed jeviště, kde je hra v plném proudu. Na otázky „Co? Proč? Jak?“ není čas. Společně s Thomasem se prokousáváte dějem a čekáte, co na vás támhle někde za stromem vybafne. Taky ale čekáte, že se Thomas z bludiště vrátí, někoho sem tam zachrání a převezme štafetu v roli vůdce, když ke konci dojde k dramatickému přerozdělování sil. Odehrávající se děj je takový překvapivě nepřekvapivý. Podvědomě víte, že se všechno stane, protože tak je to prostě s každým hrdinou v téměř každém akčňáku.
Ale pozor. Nečekaně se objevuje dívka 
Theresa (Kaya Scodelario), která doplňuje tak trochu klasickou partu – Asiat, Afroameričan, pár bělochů a hlavní hrdina Thomas. Slečny se zavrtí nadšením nad očekávanou romantickou aférkou, která se k jejich smůle vůbec neodehraje. Proto se toto zpracování může zalíbit mnohem více chlapcům, kteří nejsou vystaveni trapným chvilkám vyznávání lásky na plátně. I dialogy jsou strohé, možná proto, že na ně není moc času. Celkově by se snímek mohl prezentovat jako „přehlídka testosteronu do 25 let“, kde se setkali američtí a britští herci na závodech v čůrání. Každý se snaží ukázat, jak je neohrožený a statečný, perou se. Zároveň ale prezentují sílu vůle něčeho dosáhnout – uniknout ven.
Tvůrci vám neponechají moc vodítek, ani čas nad něčím přemýšlet. Občas vás vtáhnou na pár vteřin zpět do minulosti Thomase, kde se snaží nenápadně poukázat, že jde nejspíš o nějaký šílený post-apokalyptický experiment, ale bývá to vcelku zmatené a nic neříkající. Každopádně ne jednomu z nás tento snímek nápadně připomněl seriál Ztraceni (Lost) se špetkou Hunger games.
S otevřeným koncem a navnaděni na pokračování se můžeme pouze dohadovat, jak vše dopadne (pokud dřív do ruky nevezmete knihu). A ačkoliv nám tvůrci ukázali skvostný labyrint, příliš času jsme v něm jako publikum nestrávili. Můžeme tedy doufat, že příště nás nechají prozkoumat více temných zákoutí a poskytnou nám obsáhlejší informace ohledně hlavních postav.
Angelika Raisová
The maze runner
Akční / Mysteriózní / Sci-fi / Thriller
Režie: Wes Ball
Předloha: James Dashner
Hrají: Dylan O’Brien, Aml Ameen, Thomas Brodie-Sangster, Will Poulter, Dexter Darden, Kaya Scodelario, Chris Sheffield, Joe Adler, Alexander Flores, Patricia Clarkson, Don McManus, Blake Cooper
