Je mnoho filmů, které ve vás dovedou vyvolat hněv, smutek či jiné záporné emoce. Ale jen málo filmů ve vás dokáže vyvolat pocit naprosté beznaděje a prázdnoty. Připravili jsme pro vás žebříček 5 nejdepresivnějších filmů všech dob, po kterých se budete cítit jako vyplivnutí.
5. Koně se také střílejí (1969)
Snímek Koně se také střílejí natočil slavný Oskarový režisér Sydney Pollack (Vzpomínky na Afriku, Tootsie). Drsným realismem líčí situaci lidí, kteří žili v době hospodářské krize v USA. Sledujeme několik postav, které se ze zoufalství přihlásí do tanečního maratonu, ve kterém vítěz získává 1500 dolarů. Celý maraton je ale jen zábavou bohatých, kteří se chodí dívat na to, jak chudí tancují, dokud jim nedojdou síly. Film zároveň drsným způsobem přirovnává vyčerpané postavy ve filmu ke střílení zraněných koní a kritizuje americký sociální systém, který je založen na nespravedlnosti a násilí.
4. Requiem za sen (2000)
Snímek Requiem za sen je jeden z nejslavnějších filmů, které se zaměřují na vyvolání úzkosti v divákovi. Na několika příbězích ukazuje ničivou sílu závislosti na drogách. Divák v průběhu filmu sleduje čtveřici hlavních postav, které mají své sny a touhy, ale kvůli závislosti na drogách se jim postupně hroutí celý jejich život. Nezapomenutelná je také velmi depresivní hudba Clinta Mansella, která zahrála například v traileru na Pána prstenů: Dvě věže. Snímek velmi realisticky zachycuje průběh závislosti, což potvrdilo mnoho bývalých drogových závislých.
3. Jdi a dívej se (1985)
Válečné drama Jdi a dívej se zachycuje teror druhé světové války z pohledu malého chlapce z chudé běloruské vesnice. V mladické naivitě se s nadšením přihlásí k partyzánům. Ti ho ale do boje odmítají vzít kvůli jeho mladému věku. Proto se mladík rozhodne bojovat sám a vydá se na cestu. Na své pouti ale potkává stále horší a horší hrůzy války – od vyvraždění lidí v jeho rodné vesnici až po upálení lidí v kostele. Snímek nemilosrdně vláčí hlavní postavu skrze tento teror, až z něj zbyde jen prázdná schránka bez duše. Režisér snímku chtěl být co nejvíce realistický, a proto používal skutečnou munici a představitel hlavní role si stěžoval, že mu kvůli natáčení zešedivěly vlasy.
2. Hrob světlušek (1988)
Mnoho lidí by si asi neřeklo, že by animovaný film mohl patřit mezi nejdepresivnější filmy. Ale myslím si, že Hrob světlušek si své právoplatné místo v tomto žebříčku zaslouží. I tento snímek popisuje hrůzy druhé světové války, akorát z pohledu sourozenců žijících v Japonsku. Otec sourozenců je ve válce, a proto na nejstaršího syna padá zodpovědnost hlavy rodiny. Ale když při náletu přijde o svou matku a dům, musí se starat o svou malou sestru. Zoufale se snaží najít způsob, jak ve válkou zmítaném Japonsku najít jídlo. Film je depresivní hlavně proto, že vidíme, jak se z hlavní postavy, která je na začátku čistá a dobrá, postupně stává necitlivý a krutý člověk bez duše.
1. Cesta (2009)
Na vrcholu našeho žebříčku figuruje drama Cesta režiséra Johna Hillcoata. Příběh tohoto filmu sleduje kruté přežívání otce a jeho syna v postapokalyptickém světě. Většina rostlin a zvířat je vynyhulá, a tak lidstvo bojuje o poslední plechovky jídla a flašky vody. Při jejich putování narazí na skupinu banditů, kteří se kvůli nedostatku jídla rozhodli chytat bezbranné lidi a jíst je. A aby toho nebylo málo, otcův kašel se zhoršuje a bez lékařské pomoci se neuzdraví. Snímek je adaptací stejnojmenného románu Cormama McCartyho a mluví o tématech jako smysl sebevraždy, láska za každých okolností nebo rodičovská zodpovědnost.
Pavel Melotík
