Každý filmový producent dokonale ví, jak je výroba na míru šité reklamy pro úspěch filmu důležitá. Co se ale stane, když se to s plakáty, trailery a fotkami ze zákulisí přežene? Co když všichni očekávají až příliš a filmové studio jim poté výsledné dílo nemůže dát na talíři přesně tak, jak by si filmoví fanoušci a kritici přáli? Poté padají špatná čísla. Ke konci roku 2016 vám přináším seznam filmů, na které se letos každý těšil jako malé dítě. A dopadlo to stejně, jako když jste si jako malí přáli krásného pejska a dostali jste ošklivé morče.
Sebevražedný oddíl
Sebevražedný oddíl nebyl vůbec špatný film. Jen všichni zarputilí komiksoví fanoušci čekali od tak úžasného nápadu, který měl být protikladem k Marvelovským Střážcům galaxie, něco víc. „Něco víc“ se nedostavilo a sebevražedný oddíl zůstal pouze u záznamu bitvy, jež se sem tam zoufalý scénárista pokusil okořenit náznakem špatného příběhu. Další fakt je, že se Joker objevil v celém filmu asi na patnáct minut. Všichni jsme od nového obsazení a nového začátku našeho roztomilého smíška očekávali velkou akci, nebo větší zasazení do příběhu po boku neodolatelné Harley. Právě Harley se stala hlavním lákadlem filmu. Byla skvělá, film dobrý, příběh hrozný.
Superman vs. Batman
Na internetu jsou k nalezení celé rozsáhlé seznamy toho, co bylo zklamáním na Superman vs. Batman od produkční společnosti DC. Největší chybou však bylo to, že se scénáristům podařilo ze zajímavého nápadu stvořit pouze dokument o válce mezi dvěma přáteli. Prvních dvacet minut koukáme ještě pořád s mírným zaujetím na to, jak se Superman a Batman střídavě prohazují okny. Pak už to začne být nuda. DC mělo vždy úžasné zloduchy, kteří měli pohnutý osud a působili na nás jako magnet. Jenže tady ne. Místo Jokera, Harley, Penguina se objevují pouze počítačem vytvořené nudné mlátičky z hlíny. Sílu mají, ale rabín Löw by se za ně styděl.
Les sebevrahů
Disneyland pro sebevrahy se nachází v lesích pod horou Fudži. Mnoho let láká všechny horrorové režiséry a amatérské filmaře, protože o atmosféru se tu postarají kulisy bez jakékoliv pomoci. Tento rok se na motiv lesa smrti natočil další film. A bohužel pro mojí peněženku a čas… Nestál za nic. Příšerný příběh o Američance, která vycítila, že se její sestře „cosi“ stalo v Japonsku, nenadchl nikoho. Pokračuje se sazbou dalších horrorových klišé a vše končí nudou, kterou i to nejméně horrorem políbené dítě předpokládá od prvních dvaceti minut filmu. Nejstrašidelnější na celém filmu je důchodkyně hrající si na schovávanou.
Den nezávislosti: Nový útok
Je smutným pravidlem, že pokračování filmů z devadesátek budou vždy alespoň do jisté míry zklamáním. Bohužel tomu tak je i u Dne nezávislosti: Nový útok. Ačkoliv se hvězdný řežisér Rolland Emmerich se pokusil o další znovuzrození. Film má podtitul „Měli jsme dvacet let na přípravu…. Stejně jako oni.“. Dvacet let na přípravu měli také fanoušci, kteří se do kin hrnuli jak pomatení a producenti si jen mnuli ruce. Po odchodu kina se společnost rozdělila na dva tábory. Na ty, kterým vadila ta nepřehledná kaše připomínající festival počítačových triků a na ty, které okouzlil návrat jejich oblíbených hrdinů i s štiplavým emzáckým humorem.
Krotitelé duchů
Krotitelé duchů jsou trochu výjimka z pravidla. Nelze přímo říct, že by tento zajímavý a do moderní doby zasazený film nějak zklamal. Problém je v tom, že nikdo taky ani nic velkého neočekával. Nikdo nešel do kina s tím, že to bude stejná bomba, jako tehdy. Bohužel, i přesto se dostavilo velké zklamání. Jeden špatný vtip střídal druhý a ve výsledku šlo jen o zženštilou napodobeninu první legendy. Musím ale uznat, že herecké obsazení vypadalo slibně a hlavní herečky se pokusily filmu vdechnout aspoň trochu svěžího nádechu. Bohužel to nestačilo a noví Krotitelé duchů se dostávají do složky „zoufalá snaha o znovuzrození legendy„.
Jiří Makovský
imdb.com
