Když sledujeme filmy, rádi si pobrečíme. Už jste ale někdy přemýšleli, jestli je dojemný závěr, u kterého právě slzíte, vědecky možný? Pokud ne, možná vás čeká studená sprcha.
1) Mládí vpřed, ale jen ve filmu
Vezměme si takového Lvího krále. U srdceryvné scény, kde malý Simba náhle ztratil otce, brečeli mladí i staří. Málokdo už se ale zamýšlel nad tím, jak taková smečka doopravdy funguje. Prvním velkým zásekem je roztomilý monogamní vztah Simby a Naly (chtele-li, do budoucna i Kiary a Kovu). Vůdce smečky se totiž ve skutečném světě rozhodně nefixuje na jednu samici, naopak se páří se všemi samicemi ze smečky a to někdy i každých dvacet minut. Z toho plyne také obrovský nesmysl, že jediné mládě široko daleko je prvně královský synek a potom dcerka. I když jsou v okolí k vidění i další mláďata, nikdo zřejmě nebude chtít slyšet, že si Simba s největší pravděpodobností začal s vlastní sestrou. Otázkou je i to, kde se berou pořád další lvice do smečky, pokud jediná ve Lví říši je ta králova (o vyhnankyně asi nepůjde), a podle čeho se po narození mláďat určuje následnictví trůnu.
Logiku popírá také předávání postu alfa samce. V reálu jde totiž téměř vždy o krvavou záležitost – první věcí, kterou čerstvý vůdce udělá je selekce všech mláďat pod devět měsíců. Samice pak mohou přivést novou generaci jeho krve a nástupnictví je dokonáno. Odhaduje se, že až čtvrtina mláďat, která zemřou v prvním roce života, jsou novorozenci. Takže, hakuna matata?
2) Siesta s následky
Spící krasavice, kterou do „magického spánku“ uvedla zlá čarodějnice? Pojďme se podívat, co obnáší takové kouzelné snění, v civilu bezvědomí či kóma.
Šípková Růženka spala podle původní pohádky sto let. Nevyhnutelný problém, který by prince při snaze o její probuzení jistě potkal, by byl ten, že až by dorazil, Růženka by byla dávno mrtvá. V animované Disney verzi byl naštěstí její „šlofík“ notně zkrácen, přesto by se dostavily očekávané projevy pasivity. Kromě šupinaté kůže a zápachu z úst způsobeném dehydratací, by byla princeznina pokožka pokryta boláky a vřídky způsobenými soustavným tlakem v místech, kde se tělo dotýká postele. Také by byla inkontinentní, což by markantně zhoršilo stav boláků a vyhouplo riziko infekce do závratných výšin. Princezniny svaly by atrofovaly a údy se staly nepohyblivými, takže by se začala postupně ztrácet před očima. Rovněž by mohl vypuknout zápal plic díky neschopnosti regulace sekrece v plicích a stala by se náchylnou k plicnímu kolapsu.
Jak se ukazuje, prince by tedy rozhodně nečekal jen polibek…
3) Watney a jeho rakovina
Písečná bouře stranou, největší nebezpečí by kosmonautovi Watneymu z trháku Marťan zůstalo zcela neviditelné.
Ukázalo se totiž, že ve vesmíru je celkem dost záření. Země je díky magnetosféře dobře chráněna, jakmile však opustíte mateřskou náruč modré planety, můžete si zadělat na pořádný problém.
Ionizující záření je udáváno v sievertech na počest průkopníka radiační ochrany Rolfa Sieverta. Jeden sievert je obecně spojován s 5,55% zvýšením rizika smrtelné rakoviny. Zde, na Zemi, jsme vystaveni 0,00001 sievertu záření denně, nicméně na Marsu s jeho řídkou atmosférou a nulovým magnetickým polem by Watneyho čekalo 0,66 sievertu denně. To je jako každotýdenní celotělový CT sken. Navíc nebereme v úvahu obrovské vypětí při snaze o přežití a náročné záchranné misi.
Takže, ukazovala hřejivá scéna v závěru, kde hrdina vede obyčejný, poklidný život, pravděpodobný konec příběhu? Zřejmě ne.
4) A na závěr jedna pěkně vypečená zkáza…
Viděli jste animovanou pohádku Princezna a žabák? Jestli ne, možná jste prošvihli konec světa.
Myšlenka přeměny žáby v člověka pronásleduje spisovatele po celá desetiletí. Co kdyby ale k proměně skutečně 
došlo?
Nejvýhodnější cestou, jak udělat čárymáry, by bylo provést přeměnu energie na hmotu (tedy energie na hmotu těla prince, kterou žába nemá). Od Einsteina totiž víme, že hmotnost a energie jsou ve fyzice víceméně zaměnitelné a přeměna energie na hmotu je proto v tomto případě nejvhodnější. Kvůli zákonu zachování hmoty by tedy žába během transformace čerpala energii ze svého okolí, aby vyrovnala rozdíl v hmotnosti. Energii, konkrétně kinetickou, by vzala z okolního vzduchu. Skoro všeho v atmosféře.
Naneštěstí, tyhle žabí hrátky s sebou přináší víc zkázy než romantiky. Ukázalo se totiž, že odizolování kinetické energie ze vzduchu není moc dobrý nápad – vyvolalo by okamžité snížení teploty na absolutní nulu (pro fanoušky čísel, na -273,15 °C) a přeměnu dvou nejhojnějších plynů v atmosféře, dusíku a kyslíku, na kapaliny.
To je opravdu hodně vysoká daň za lásku…
Jitka Vorálková
www.whatculture.com
