Zlatokopky – evoluční výhoda lidstva

Zlatokopka je žena, která se k blahobytu nedostane pilnou prací, ale tím, že užene pracháče.  Mladá dívka a nákladná vizáž neznamenají rozhodně duto v hlavě. Aby uhnala nějakého movitého muže, musí mít kolikrát pod čepicí. Mnohdy je tak chytrá, že kdyby jí nevadilo pracovat v jiné poloze než v pozici anakondy obtočena kolem krku postaršího pána, vydělala by klidně svůj první milion poctivou prací.

Někdo se s pěknou tváří a nízkým mravním kreditem narodí, jiná si k líbivé tváři a vysněné povaze musí dopomoct. A to stojí čas a peníze.

Takový muž, se všemi pěti P (pohledný, potentní, postarší pracháč bez potomků) v tom taky není nevinně. Spoustu času a úsilí věnoval tomu, aby se dostal tam, kde je. Nač si kazit radost z peněz nějakou, která mu věnovala nejlepší roky svého života, obětovala se, srdce má ze zlata, ale holt repre je repre. Na takovém obchodním večírku obětavost, laskavost a dokonalá svíčková neoslní tak jako perfektně vymodelované šestky na dvacetileté blondýně.

První dojem zkrátka rozhoduje. Zatímco ženu všichni zatracují, muž dozná značného obdivu. Přeci jen ona je zlatokopka, kdežto on je ten úspěšný, který k milionům v bance přihodil i plastovou Barbie. Vždyť  „bárbínky“ a angličáky sbíráme všichni odmala a není na tom nic divného, když s věkem vyměníme naše hračky za větší a dražší.

Tahle disproporce ve vnímání zlatokopek a jejich „úlovků“ je značná a přeci nikoho nezarazí. Být zlatokopka je prostě špatné. Není s mužem z lásky, ale z lásky k penězům.

KOUKNI SE  9 trapných skutečností, které jste nevěděli o natáčení porna

Přitom náš atavistický pud, který rohoduje o výběru partnera pro život je jeho schopnost získat úlovek, ale stejnou měrou i jeho ochota se o něj podělit.

Pokud jeskynní člověk přitáhl kus mamuta, jeskyňky ho obdivovaly. Pokud jim nedal ani kousnout, jejich zájem rychle opadl. I ony si svým mozkem ve vývinu dokázaly spočítat, že rodit děti, žvýkat kůže a dívat se na to, jak pánu tvorstva teče mastná šťáva po bradě na nejlepší místě u ohně, není pro evoluci nic moc. Logicky se rozhodly nevyhynout a poskytnout potomky a předžvýkané sousto tomu, kdo na ně vzpomene při porcování mamuta.

Z evolučního hlediska je tak naopak předurčena k vyhynutí ta, která oprašuje ohniště někomu, kdo neumí ulovit ani vyhublého polňáka a ještě sežere stehýnko.

Nezlobme se na zlatokopky. Darwin by z nich měl radost. A koneckonců nežijeme v pravěku, ale v době všeobecné rovnoprávnosti. Je jen otázkou času, kdy se nahlas začne mluvit o zlatokopech. Nikoliv těch, co z ledových vod Yukonu rýžují titěrné nugetky s vidinou svého zlatého snu, ale těch, kteří se cestou ze solárka  poohlédnou po nějaké zazobané paničce, která nechce být na své miliony sama.

Darina D.

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

four × 4 =