Recenze: Zdrojový kód

Pozor, recenze obsahuje spoilery! Nečtěte, nechcete-li znát náznaky příběhu filmu.

Osmiminutová akční samsára

Základní dějová rovina filmu vychází z principu, na kterém byla postavena celá komedie s Billem Murrayem Na Hromnice o den více: hrdina se opakovaně ocitá ve stejné časové smyčce, z které se může vymanit jen sebekultivací- prozřením sebe sama a smyslu svého života. Zdrojový kód není samozřejmě komedie ani duchovní film, a tak tento princip koření krimi zápletkou, v níž má hrdina ocitnuvši se ve vlaku identifikovat teroristu, který vlak záhy vyhodí do povětří.

Odkaz na hlubší symboliku východní filosofie je zřejmý: samsára jako věčně se opakující koloběh utrpení, rození a umírání, začarovaný kruh naší mysli, je prolomena osvícením jedince, uvědoměním si pravé podstaty bytí, své zodpovědnosti. V případě našeho hrdiny, kapitána Coltera Stevense (Jake Gyllenhaal), jde o multidimenzionální osvícení: pochopí zkrátka vše, co je pro zbytek jeho života podstatné a své poznání obrátí v činy. Jako třešinka na dortu se potom stkví záchrana milionu lidí. Zabaleno do typicky amerického vlasteneckého uvědomění- náš hrdina je americký občan, bojoval v Afghánistánu a nepřeje si umírat více než jednou.

Budování super happy endu

Sci-fi příběh vzdáleně inspirovaný teoriemi kvantové fyziky musí být podle autorů pořádně komplikovaný a pro diváka dostatečně překvapivý. Colter Stevens není obyčejný člověk z masa a kostí- něco mu chybí, a naopak, něco mu přebývá. Je prozíravějším a morálně lepším člověkem než odosobnělý vědec Dr. Rutledge (Jeffrey Wright) představující systém. Ten jej jako nástroj vysílá do zdrojového kódu paměti mozkových buněk v tu chvíli již mrtvého cestujícího ve vlaku. Náš hrdina je však narozdíl od lidí, kteří dle jeho slov nikdy nemuseli stát na bojišti tváří tvář smrti a sledují jen své sobecké cíle, opravdový vlastenec a možná jim všem dá na frak, je vedlejší, že to nakonec postrádá trochu smysl. Neměl bych prozrazovat závěrečný twist (pro neznalé sitcomu Ajťáci jde o překvapivý zvrat v závěru filmu, hojně se vyskytující v béčkových hororech), ale asi jsem to už udělal. On je ale zřetelný mnohem dříve, a to i přes  nelogické jednotlivosti (po jednom z výletů do vlaku umírá Kristýna, přesto že z vlaku vystoupila. Nebo se Colter Stevens prostě zbláznil). Je obtížné přijít s ryze originálním sci-fi námětem, režisér Duncan Jones (natočil povedený filmový debut Moon) uhnětl směsici   z možnosti volně využívat lidskou mozkovou aktivitu a přenášet ji mezi těly, v časové smyčce, s cestováním v čase a existencí paralelních světů.

KOUKNI SE  Recenze: Rozhněvaný muž - Revenge thriller o bankovních lupičích a lidském svědomí

Zdrojový kód funguje dobře jako svižná a napínavá krimi sci-fi do chvíle, kdy zaostáváme za myšlenkou a dynamikou příběhu a vše se točí kolem dopadení neznámého teroristy. Jenže když se film pod touhou ohromit nás zvrhne v ekvilibristické skládání různých již někde použitých myšlenek ve spojení s představou, že je nutno ukojit emoční vyprahlost diváků poskytnutím veškeré citové a emoční satisfakce, vytváří film celkový dojem naivní nabubřelosti, a ne inteligentní sci-fi, jak by si tak přál.

Kubin

Předchozí článekTelevizní tipy na týden 18-24.4.
Následující článekTelevizní tipy na týden 25.4.-1.5.

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

1 × 5 =