Videohry zakázané v Americe

Vždy se najdou nějací mladí zoufalci, kteří touží spatřit ženy jenž postupně odstraňují kousky svého oblečení. I když jde mnohdy pouze o obrazovky počítačů. Způsob, jakým se svlékající dívky objevovaly a objevují na nejrůznějších obrazovkách nabral v průběhu let různé formy. Na počátku nového tisíciletí vylepšili programátoři nahotu ve video hrách, když přišli na trh s titulem Girls Gone Wild. Pokochat pohledem jste se mohli na rozdováděné a obnažené dívčiny vysokoškolského věku. Velmi rychle vzniklo velké množství kopií, které se dostaly na veřejný trh. Na rozdíl od později vydané hry The Guy Game nemuseli tvůrci svou hru stahovat z prodeje.

V roce 2004 pak vyšel nový interaktivní titul s již zmíněným názvem The Guy Game. Hru vydalo studio Top Heavy Studios. Hra, která vyšla na PC i na konzole se zakládala na otázkách a odpovědích. Úkolem hráče bylo odhadnout tu nejskandálnější odpověď spoře oděných žen a dívek na naprosto triviální otázky. Při uhádnutí správné odpovědi čekala na hráče odměna v podobě klipů odhalených žen a dívek. To by ještě nebylo nic proti ničemu. Jenže při nástupu hry na veřejnost se jedna dívka vystupující ve hře nahoře bez poznala. Zřejmě přesně nevěděla, pro co se tehdy nechala natočit s odhaleným poprsím. Po zjištění, že šlo o záběry do lechtivé hry, tvůrce zažalovala, protože dívce v té době bylo pouze 17 let.

Rázem se z lechtivého video herního titulu stala věc obsahující dětskou pornografii. Soudce města Travis County v Texasu, který měl případ na starost, poté nařídil okamžité stažení všech kopií z obchodů.

V srpnu 1998 rozjetý herní vlak Electronic Arts odkoupil značný podíl společnosti Virgin Interactive a získal tak nejen rozsáhlý katalog her do své správy, ale také práva na zbrusu nově vydané tituly jako například Thrill Kill pro první PlayStation. Thrill Kill spadal do sekce mimořádně násilných her s velkým množstvím „gore“ scén po vzoru Mortal Kombatu a Street Fighteru. S tím rozdílem, že Thrill Kill byl ještě násilnější a krvavější, přestože vyšel už před dvaceti lety. Soutěžící byli poslaní do samozvaného pekla, kde bojovali na život a na smrt. Odměnou vítězi bylo právo vrátit se zpět na Zem. Bylo čistě na vás, jak jste protivníka zlikvidovali. Jestli jste mu odtrhli paži a umlátili ho s ní nebo narvali kus dobytka přímo do krku, záleželo na vás.

Svou brutalitou je hra srovnatelná s Mortal Kombat X, který nabízí hodně brutální, krvavé a anatomicky detailní fatalitky/dokončovačky. Za svůj obsah získala hra od ESRB označení AO (Adults Only, Pouze pro dospělé). Tento fakt jen utvrdil EA v tom, že nejlepší bude hru stáhnout z prodeje. „Jsme zodpovědní za obsah her, které zpřístupníme na trhu,“ řekl ředitel ředitel EA oddělení styku s veřejností Pat Becker. „Cítili jsme, že to není titul, pod kterým bychom chtěli být podepsaní.“

Největší problémy byly ovšem s porušováním copyrightů na hru Pac-Man. Tento kulturní fenomén vyšel již v roce 1980. Obrovský finanční úspěch s minimálním vkladem pochopitelně přilákal zájem ostatní vývojářských studií. Atari a Midway si museli tvrdě hájit svá práva na nově vzniklou hru. Přesto vznikla řada s více či méně okopírovanými základy Pac-Mana. Tvůrci Pac-Mana museli být neustále na pozoru. Někteří se snažili maskovat vykrádání tím, že stvořili prakticky stejnou hru, jenom změnili název (Mighty Mouth, Packri-Monster). Základní premisa her pak byla stejná. Vždy šlo o různě vizuálně přetvořeného bloba, který praskal bonbónky kudy chodil a musel se přitom vyhýbat nejrůznějším stvořením. V Pac-Manově originále šlo o duchy.

Nejrafinovaněji na to šla společnost Arctic, která prodávala program, který umožňoval tvorbu vlastní hry s názvem Puckman. Šlo o nejpropracovanější kopii Pac-Man. Lehce přepracovali název a využili programátorské závady v kódu původního Pac-Man. Nakonec po dlouhých tahanicích museli svůj pokus stáhnout z obchodů také.

Navzdory grafice typické pro rok 1982 hra Custer´s Revenge nezanechala v hráčích pocit, že se musí hodně věcí představovat. Tvůrci hry se úplně vykašlali na jakoukoliv cenzuru. Do hry prostě a jednoduše flákli historickou postavu vojenského vůdce 19. století generála George Custera. S tím rozdílem, že postava ve hře je nahá celou dobu, prodělává neustálou erekci a snaží se znásilnit co nejvíce domorodých žen. Z tohoto popisu hry není potřeba dodávat, že hra byla vysoce kontroverzní.

Výrobní společnost Mystique vytvořila hru hranou na konzolích Atari. Hoši od Atari zapřisáhli tvůrce, ať takovou hru nikdy nevydají. Jenže společnost Mystique nedbala rad a po vydání hry společnost Atari tvůrce hry okamžitě zažalovala. Na některých místech jako například ve městě Oklahoma City byla hra dostupná pouze v knihkupectvích v oddělení pro dospělé. Městská rada v Oklahoma City navíc prohlásila, že název hry nezní příjemně a že hra nevznikla v nejlepší zájmu komunit lidí. Proti hře protestovala také Městská liga, Křesťanská asociace mladých žen a několik asociací domorodých Američanů. Technicky vzato žádná vláda nikdy nenařídila stažení hry z prodejů. Samotný výrobce Custer´s Revenge se rozhodl zareagovat na negativní pozornost, které se hře dostávalo tím, že dobrovolně ukončil výrobu titulu.

Většina her pro chytré telefony se zakládá na jednoduché ale návykové hratelnosti. Jeden příklad za všechny. Angry Birds. Cílem hry je pomocí velkého praku vystřelovat různé typy ptáků na nepřátelskou budovu obývanou prasátky. Za ty roky získala hra několik modifikací a mutací. Jako například ve stylu Star Wars, Transformerů, úspěšných animovaných filmů nebo prostě změny prostředí (Angry Birds in Space).

Jednoduchým principem hry oplýval Baby Shaker od Sikalosoft. Na obrazovce mobilu se objevil obrázek dítěte, které neustále křičí a pláče. Úkolem hráče bylo třepat s mobilem tak dlouho, dokud dítě neutichlo a neobjevily se dva červené křížky na jeho očích. To je jeden z nejmorbidnějších herních konceptů, o jakých jsem v životě slyšel. Poté co se hra objevila v App Storu od Applu v roce 2009, začaly okamžité protesty. Například Patrick Donohue z Nadace Sarah Jane, pediatrické skupiny rozšiřující povědomí o poranění mozků. Osobně napsal společnosti Apple dopis, kde jasně a stručně popsal, jak hra napadá a zesměšňuje únosy či vraždy dětí. Apple poté okamžitě stáhl hru z očí veřejnosti. Jak vůbec několik mohl přijít s nápadem na takovou hru?!

Nesčetné hry nabízejí střet postav světa Marvelu s mutanty. Přesto, že mutanti patří v komiksovém světě do Marvelu, ve světě her a filmů tomu tak zatím není. Proto musely být z obchodních řetězců stažené tyto dvě hry. První, X-Men: Destiny přímo nese označení mutantů v názvu. Druhá, Too Human se to pokouší trochu zakrývat, ale ve své podstatě jde o podobnou akční jízdu kombinující sci-fi a fantasy prvky. Hlavním problémem byla autorská práva.

V roce 2004 vydala Epic Games zbrusu novou revoluční sadu nástrojů pro vývoj softwaru s názvem Unreal Engine 3, který vykresloval hry ještě detailněji a živěji než kdy dřív. Epic si dávalo velký pozor kdo a jak používá nový engine a právě společnost Silicon Knights začala být ze spolupráce s Epicem frustrovaná. A tak se rozhodla zažalovat Epic Games za porušení smlouvy. Dále pak v žalobě uvedli, že Epic úmyslně sabotoval úsilí Silicon Knights a dalších společností, aby mohl vyvíjet své vlastní hry. Jenže společnost soud prohrála, a navíc se zjistilo, že to byly právě hoši od Silicon Knights, kteří opakovaně a záměrně kopírovaly značné kusy kódů her od Epic Games obsahující jejich obchodní tajemství. Silicon Knights musela společnosti Epic Games vyplatit 9 milionů dolarů a zničit všechny nevydané kopie her, mezi kterými byly právě X-Men: Destiny a Too Human.

Ve srovnání s dnešními videohrami a zejména těmi násilnými může arkádová hříčka Death Race z roku 1976 vypadal jako neškodná zábava o dvou barvách. Malí bílí gremlini pobíhají po černé obrazovce, zatímco hráči s namontovaným volantem řídí ikonu podobnou autu. Pokaždé, když auto přejelo gremlina, hra vydala děsivý výkřik postavičky a na místě, kde gremlin skonal, se objevil náhrobní kámen. Jinými slovy šlo zavodní hru s cílem přejet co nejvíce chodců. Tvůrce hry Exidy údajně vyvíjel hru Death Race pod pracovním názvem Pedestrian (český chodník). Když se hra rozšířila do arkádových heren, barů, restaurací a zábavních parků, stala se jednou z prvních kontroverzních her na světě.

Politik v městečku Spokane ve státě Washington citoval Dr. Geralda Driessena z Národní rady pro bezpečnost, který označil hru za „hrubou“. Po obdržení stížností musel zábavní park v Illinois arkádu vymazat ze svého zábavního vybavení. Distributor v Chicagu přestal nabízet hru a později se přidali majitelé arkád a jiných podobně zaměřených podniků, kteří si odmítli koupit nebo jen pronajmout Death Race. Na některých místech měl výtvor opačný výsledek. Hra od Exidyho se posupně přesunula na více než 1000 přístrojů a tím alespoň zdvojnásobil své tržby.

Ondřej Blahut

www.looper.com