Dětské knížky o historii vycházejí na našem trhu v hojném počtu, ale většinou jsou určeny spíše dětem od 2. stupně základní školy. Také mívají velmi často podobu naučných bedekrů, které od historických knih pro dospělé odlišují atraktivní obrázky a stručnější, jednodušeji podané informace.
Pokud však chcete v dětech vzbudit zájem o historii již od útlého věku, aniž by měly pocit, že jde o suchopárný dějepis, pak se poohlédněte po knížkách Kláry Smolíkové. V rychlém sledu teď vydala v nakladatelství Albatros tři publikace, všechny ve spolupráci s výtvarníkem Honzou Smolíkem. Vyjmenujeme-li je chronologicky, jsou to Husité, Řemesla a Jak se staví město. Přesné historické údaje nepostrádají, ale mají oproti jiným knihám, zaměřeným na historii, jedno veliké plus – jsou nesmírně zábavné. Kombinují totiž vyprávěný příběh s vtipnými komiksovými vstupy, jež aktuálně zmiňovanou historickou dobu názorně vykreslují.
Knížky jsou určeny věkové skupině 4-10 let. Zdá se vám nemožné obsáhnout tak odlišné potřeby různě starých dětí? Kláře Smolíkové se to povedlo. Příběhy jsou vhodné i pro předškoláky, podrobnější historické údaje v barevných rámečcích a vybrané vtipné glosy v komiksech pobaví i „mazáky“ z posledních ročníků 1. stupně základní školy. Řemesla jsou vydavatelem doporučena dětem od 9 let, ale jsem přesvědčena, že i díky notoricky známým lidovým pohádkám osloví i děti mnohem mladší. Spíše starším dětem, podle vydavatele desetiletým a starším, je pak určena kniha Jak se staví město. Ovšem musím podotknout, že zaujala i moji sedmiletou dceru, když jsme si ji prohlížely a četly společně.
Oceňuji, že jazykově se Klára Smolíková nepodbízí laciným trendem nespisovné mluvy. Příběhy jsou psané srozumitelnou, spisovnou, ale zároveň svěží češtinou, která nenápadně tříbí jazykový cit dětí, seznamuje je se starými nebo málo používanými slovy, a obohacuje tak jejich slovní zásobu.
Všechny tři knížky se točí historicky kolem středověku. U Husitů je to logické, u druhých dvou knih to vyplyne z kontextu. Většina řemesel se ustálila právě během středověku, stejně tak mnoho významných českých a moravských měst vzniklo a rozvinulo se v této době. Přesto při čtení máte pocit, že neztrácíte spojení se současností. I díky tomu nebudou dětem příběhy připadat odtržené od dnešní reality a lépe si představí, že i naši předkové byli jen lidé z masa a kostí a měli podobné starosti i radosti jako my.
Ačkoli v každé z nich najdete jiný ústřední příběh, jiné hrdiny a zachycení trochu jiné historické doby, všechny tři spojuje podobný způsob zpracování. Jednotlivé kapitoly obsahují vždy část příběhu v próze a část komiksovou. V případě Řemesel je to spíše ilustrace zachycující konkrétní situaci než klasický komiks.
Paradoxně nejvíc jsem váhala s knížkou Husité, která vyšla jako první v roce 2012. Číst pětiletému děcku o historické době, o níž jsem si sama úplně ještě neudělala vlastní názor a moje pocity z ní jsou mírně řečeno ambivalentní, mi přišlo přinejmenším jako procházka po velmi tenkém rodičovském ledě. Byla jsem příjemně překvapena, když jsem zjistila, že faktické historické události jsou podány v míře nezbytně nutné, s maximální snahou o objektivitu a bez ambicí hodnotit dobu nebo historické postavy. Jde vlastně o milé dětské sci-fi s cestováním v čase. Autorka velmi citlivě mění časová období, nepůsobí to násilně, ale přitom to zastaví děj ve správném okamžiku. Věkové rozpětí čtenářů respektuje různá obtížnost úkolů, které mohou děti po každé kapitole plnit.
Řemesla (2013) mi přišla kapku víc oddechová svým skoro pohádkovým příběhem mladého vandrujícího mlynářského tovaryše a jeho kamaráda čerta, vyslaného do světa na zkušenou. Přesto jsou nabitá spoustou informací, které stojí zato s menším dítětem probrat formou povídání nad obrázky. Sama za sebe mohu říct, že jsem touto knihou nadšená, protože seznamuje děti jak se starými řemesly, tak i se slovy, která by už díky (téměř) zániku těchto umů zanikla také. Mnohá z nich zůstala třeba už jen v úslovích a děti je znají jen jako zvuky bez konkrétního významu.
Jako poslední vyšla kniha Jak se staví město (2014). Opět je to návrat k formě sci-fi příběhu, časem se tu ale cestuje poněkud komorněji než v Husitech. Příběh je koncentrovanější, aby děti pochopily, jak ve středověku vznikala města. Hlavními hrdiny jsou zde opět děti – chlapec a dívka – kteří se stanou svědky založení města Třebíče. Dostanou dárek, kouzelnou káču, která po roztočení posouvá čas a ukazuje, jak bude město vypadat v různých fázích své výstavby. Jakmile se káča zastaví, vše se opět vrátí do doby, v níž obě děti žijí. Před užaslými zraky tak na pár okamžiků ožije prvotní plán zamýšleného města nebo se ve zrychleném sledu zjeví fáze výstavby třebíčské baziliky.
Jak vlastně knížky vznikly? Původně to byly ilustrované příběhy pro panely do dětských linek muzejních expozic – v Husitském muzeu v Táboře a v expozici Cesty časem v Třebíči, která je vlastně unikátním dětským muzeem. První impuls přišel z Tábora. Komiksy přibližovaly husity a jejich dobu dětským návštěvníkům. Jak mi prozradila autorka, i dospělým bylo líto, že si na výstavě nestačili příběhy přečíst, a tak vznikla myšlenka vytvořit knihu. Stejně jako na výstavě i v knize se ilustrací se ctí zhostil Honza Smolík, Klářin bývalý manžel. Obrázky se dětem velmi líbí, přitom mají svůj nezaměnitelný rukopis. Postavy v pohybu, jasné barvy, reálně působící stavby – vše přehledně a přitom půvabně zachycené.
Drobné ukázky k nahlédnutí:
Pokud máte děti školkového věku nebo prvňáčky, jsou tyto tři knížky skvělou záminkou pro společné objevování dějin a znalostí našich předků. Já osobně začala s pětiletým dítětem – příběh jsme na pokračování četli před spaním, komiksy ve dne a při plnění úkolů, hodících se pro aktuální věk potomka, jsme se i hodně zasmáli. A jak hodnotí knížky moje dcera? „Husiti jsou takoví napínaví, u Řemesel si představuju, že bych si něco z toho taky ráda vyzkoušela, a když jsme četli Jak se staví město, napadlo mě, že taky žiju ve městě a chci vědět, kdo a jak ho stavěl.“
Můj názor? Skvělý tip na vánoční dárek pro děti, pokud jste ochotní se s nimi o knížce bavit nebo těm mladším je předčítat a pracovat s nimi.
EVA SUCHOMELOVÁ
Zdroj fotografií a ukázek: Klára Smolíková
