Super 8, film režiséra J. J. Abramse, který se proslavil seriálem Ztraceni a natočil například Mission: Impossible III a Star Trek, byl dychtivě očekávaným blockbusterem, který vsadil na strategii přitáhnout do kina téměř všechny věkové kategorie. Než jsem film zhlédla, dozvěděla jsem se o něm překvapivě málo informací, které by mi napověděly, proč je snímek tak očekávaný, kdo jsou hlavní hrdinové a co znamená název Super 8. I bez základních předběžných informací, které normálně o filmu znám, než na něj jdu do kina, jsem se na Super 8 hodně těšila. A to dokáže jedině Hollywoodský film s producentskou záštitou Stephena Spielberga. Můžu totiž jít do kina s jistotou, že uvidím něco nového. A pokud ne něco nového, tak aspoň něco velmi zábavného a skvěle natočeného. To se vyplnilo i tentokrát.
Stručně řečeno se jedná o příběh mladých kamarádů, kteří během natáčení filmečku (odtud název Super 8 – materiál, na který točí) prožijí invazi mimozemšťana ve svém rodném městě, ale hlavní zlo na ně číhá v podobě nekompromisního vojska, které napáchá v městečku víc škody, než vetřelec. Během toho všeho se rozvine několik mezilidských vztahů. Příběh není zbytečně komplikovaný a je příjemně nadsazený. Žánrově film zapadá do sci-fi, s prvky komedie i thrilleru.
Až do katastrofické vlakové nehody na mě film působil trochu rozpačitě. Je to nejspíš přítomností party kluků, kteří neustále brebentí jeden přes druhého, aniž by to pro mě neslo nějakou emoci. Postavy v ústřední partičce jsou charakterizovány prostřednictvím úlohy každého z nich v natáčení jejich zombie filmu. Režisér, který si věčným komandováním ostatních léčí mindrák ze své tloušťky, nesmělý maskér Joe, který nedávno ztratil maminku (což nese docela dobře) a z něhož se vyklube hrdina, malý blázen s rovnátky milující výbušniny, starší, ale hloupější „herec“…
Do této skupinky vstupuje krásná a odvážná dívka Alice, která do klučičí party přináší rozpory, ale i upřímnější city.
Expozice tolika postav je velmi svižná, aby už ve druhé scéně mohlo dojít k osudové kolizi vlaku, která odstartuje celý nabušený děj.
Jednotlivé epizodky rozporů mezi kluky, holkou a jejich rodiči, jsou prokládány napínavými scénami s téměř hororovou atmosférou. Film je taky trochu parodií na horory, a nejspíš i na vážnější žánry, ale zároveň se v každé scéně tvůrci tak vyžívají, že se mi místy zdálo, že velcí kluci dostali do rukou velké peníze. Proti entuziasmu filmařů vůbec nic nemám. Musí být krásné mít dost peněz, aby si tvůrce mohl natočit, cokoliv ho napadne. A navíc z toho všeho chaosu udělat funkční film.
Pořádně nechápu, jak se toho do jednoho filmu mohlo tolik vejít. A přitom si hrát na docela povrchní zápletku. Má to však přece jenom jednu vadu na kráse.
Film chce vyprávět hlavně o vztahu rodič-dítě, ale postavy, které ve filmu poznáme, nejsou ani zdaleka průměrné, takže se na nich klasické rodinné uskupení nedá dost dobře aplikovat.
Hlavní hrdina Joe zůstal sám s otcem, který si k němu až teď hledá cestu – a ne moc ochotně.
Jeho nejlepší kamarád Charlie, tlouštík a režisér, má asi šest sourozenců, jejichž výchovu rodiče příliš neřeší. A půvabná blonďatá hrdinka Alice žije sama s otcem-alkoholikem.
Předpokládám, že takhle to dopadne, když se příběh musí popasovat s třemi a víc dějovými liniemi, rozporuplným mimozemšťanem a navíc mnoha postavami – udělá z nich chodící koncentráty jednotlivých vlastností.
A tak vlastně jako hlavní emocionální rovinu sledujeme dost předvídatelný vývoj vztahu otec-syn, kteří zůstali sami a dřív nebo později si k sobě najdou cestu. Stejně tak předvídatelně se do sebe zamiluje napůl osiřelá dvojice, jejichž otcové se nenávidí.
Dějově by to vlastně ani tolik nevadilo, protože se toho v městečku Lillian děje tolik, že šerifovi muži ani nestíhají vyslechnout všechny stížnosti. Příběh se žene velmi svižně kupředu a mezi troskami, výbuchy, vojáky a zmatenými občany se proplétají hlavní hrdinové, na které vnější okolnosti nemají zdaleka takový účinek, jaký by nejspíš v reálu měly. Oni se hlavně snaží natočit svůj film. To je skutečnost, která rámuje celý film a pomáhá hrdinům dostat se vždycky přesně tam, kde se něco děje.
Úvodní vykolejení vlaku je toho zářným příkladem. Dokonce je celá událost zachycena na kameru. Tato a další „shody náhod“ ale nejsou nijak rušivé. Naopak, divák může být rád, že celou dobu sleduje každý krok jednoho nebo všech dětských hrdinů, protože tak má jistotu, že mu nic neunikne.
Hlavní postavy jsou zpočátku protivné, ale postupně jsem se s nimi sžila. Pohled, kterým jejich dobrodružství sledujeme, je však trochu škodolibý, na konci dokonce morbidní. Tvůrci nechali chlapce běhat v doslova válečné zóně a neušetřili je ani ošklivých zranění a psychických traumat.
Celkově musím říct, že jejich příběh uspokojivě vystavěný a zakončený. Jako divák si nemůžu stěžovat. Dostala jsem velmi reálnou akci, hutnou atmosféru, poutavou zápletku, tajemné monstrum i sympatické postavy. Co se týče technického zpracování, všechno včetně kamery, komparsu, explozí a armádního vybavení je v mezích očekávání, ale nic objevného neuvidíte. O zvláštních efektech se snad ani nemusím zmiňovat. Vetřelec, kterého krok za krokem objevujeme, vypadá uvěřitelně, se správnou dávkou hororovosti i lidskosti.
I po druhém zhlédnutí jsem ale měla pocit, že zážitek zůstal někde na půli cesty. Podle mě je to tím, že tvůrci se nerozhodli, jestli točí pro sebe, pro děti nebo pro dospělé publikum. Z filmu je cítit filmařské nadšení, pevná režisérská ruka a dost trpělivosti. Ale chybí tam drobné plus, které by film posunulo vedle takových hitů, jakými byl E.T. Mimozemšťan nebo Avatar – ono „super“.
Klára Scholzová
