Když si muž na stará kolena najde mladší milenku, změní priority i bydliště, má pozůstalá žena několik možností.
Tou první je, že si vypláčete oči, zničíte nervy, pověst i figuru a uchýlíte se do bezpečí kláštera nebo blázince. Výhodou je, že konečně můžete jíst čokolády, co hrdlo ráčí. Trochu to pomáhá a ve finále je vám to jedno. Osladíte si život, on už stejně neocení, že jste si dvacet let upírala řízek a vídeňskou kávu,a byste se i po čtvrt století vešla do svatebních šatů, které jste měla tenkrát na sobě. On se sice už dva roky po svatbě nevešel ani do tepláků, ale co na tom,když mu nějaká dvacítka vysvětlila, že muži nestárnou, ale zrají a netloustnou, ale mohutní. Až přestanete zobat kakao po tabulkách, přejdete na lexaurin, diazepam nebo obojí. Prádlo vám ty milé sestry v ústavu vždycky převlečou a byt a stravu hradí zdravotní péče. Zavřou vás na ženském oddělení, takže se už nikdy nebudete muset rozčilovat s žádným chlapem, co nechává prkýnko nahoře.
Druhou možností je, že svou opičí láskou zahrnete své děti, vnoučata, psa nebo opuštěné kočičky, které vás z vděku po smrti sežerou. Nakonec budete šťastně odpočívat v jejich žaludku s pocitem, že jste se cele
obětovala svému poslání. A exmanželovi ušetříte starosti, jestli pohřeb s otevřenou rakví nebo kremaci bez hostů. Pokud se nestanete potravou domácích mazlíků ale milovanou pečující babičkou, můžete přemýšlet, proč zeťák nechal vyměnit zámky, když je navštěvujete jen pětkrát denně. Ti mladí…
Pokud chytnete za pačesy třetí možnost, vyberete důchodové pojištění, prodáte manželovu sbírku angličáků, jeho rybářské pruty a společnou chatu na Slapech. Postupně necháte chcípnout kytky a konečně procestuje celý svět, jak jste vždycky chtěla. Možná si koupíte týpí a nastěhujete se tam namísto důchoďáku, kde by vás nejraději viděl ex. Vždycky jste chtěla být Ribannou a milovat svého dlouhovlasého Vinnetoua.
Možná zahodíte lítačku a vyměníte garsonku za harleje a budete se až do smrti divit, jak jste mohla žít a necítit vítr ve vlasech. Jednoduše. Protože ten váš už patnáct let žádné vlasy nemá, tak by vás nepochopil.
A nebo si řeknete: Když může on, tak proč ne já a najdete si nějakého osvaleného kolouška. Chmýří na bradě bude mít jen o něco hustší než to na vypracovaném hrudníčku. Zato zkušeností víc než ten páprda, co jste mu dvacet let vařila svíčkovou a připomínala pravidelné kontroly u lékaře. Konečně zjistíte, že orgasmus není ten pocit úlevy, když se udělá on, ale štěstí, co vás zaplaví, když se uděláte vy. Možná bude stejně starý jako vaše děti, nebo vnuci, ale bude vás milovat a dá vám všechno, co vám posledních několik dekád chybělo.
Nikdy není pozdě dohnat to, co vám život nabízí. Je jedno, jestli je to cesta kolem světa, pokojíček bez kliky nebo cesta rájem s mladým milencem. Nikdy není pozdě. Hlavně už na nic nečekejte. Toho bylo dost.
PS:
Všimněte si, že jsem schválně ani v jedné možnosti nezvážila, že by o svého muže bojovala, shodila dvacet kilo, zašla za kadeřníkem, psychologem a do konce svého života si užívala po boku oplešatělého donchuána, který sám od sebe nepochopil, co za poklad ve své ženě má. A zcela jsem mlčky přešla variantu trestného činu. Protože rozprodat manžela na orgány je trestné, i když ho dáte se slevou a ledviny střelíte v akci jedna plus jedna zdarma.
Navádět je trestné a doprošovat se je ponižující. Navíc, aby vám ulevilo to, že ho zabijete, musel by vstát z mrtvých a vy ho mohla, za to, co vám provedl, zabít znova a znova a znova…..
Darina D.
