Talentovaný mladý režisér Robert Sedláček natočil téměř akční film s nemalým přesahem, který putuje do kin s menším ohlasem, než jaký by zasloužil.
Česká parafráze na Bonnie a Clyde nezapírá, že v malém českém rybníčku je útěk před zákonem poněkud méně akční a víc upovídaný.
Film se už od začátku nese v duchu lehce flegmatických postav, které se s náhlými životními zvraty vyrovnávají po svém.
Hlavní hrdina Libor je obviněn z účasti na miliónových podvodech firmy, ve které pracuje. V první scéně působí jako chladný flegmatik, a navíc pravděpodobně zločinec. Naše sympatie si ale získá hned následující scénou, když se večer opije do němoty a vypovídá se ze svých pocitů do místního rozhlasu ve vsi, kde s rodinou žije. Sympatický zůstává až do finále, stejně jako jeho skromná rodina, která je kromě nádherného moderního domu vlastně úplně normální.
Film staví na kontrastech – prostota hrdinovy rodiny versus luxus, ve kterém žili, klidný manžel versus praktická manželka, pohotový syn versus pomalejší dcerka.
Hlavním motivem příběhu má být jiný kontrast – ti bohatší z nás určitě přišli k penězům nějak podezřele, kdežto poctiví policisté, kteří zločin vyšetřují, bydlí v paneláku a nikdy na tom lépe nebudou.
Zní to jako dost černobílá premisa. Naštěstí však film soustavně proti tomuto předsudku bojuje, a to velmi rafinovaně. Všichni, i hlavní hrdina, sice neustále potvrzují, že výše uvedený předpoklad platí, že peníze lze získat jen nelegálně. Libor se navíc mnohokrát omlouvá za to, co udělal, a snaží se najít ke svému prohřešku pochopitelnou omluvu. Ale ve výsledku máme vtíravý pocit, že pravda není ani zdaleka tak jednoznačná. Je to hlavně tím, že proti sobě nebojují skuteční zločinci se skutečnými ochránci zákona. Policisté ve filmu jsou dost neschopní a sami jsou překvapeni, jak velkého pátrání se účastní. A hlavní hrdina není zločinec. Jenom dělal to nejlepší, co uměl, aby své rodině zajistil krásný život.
Ponechání postav schválně na půl cesty mezi dobrem a zlem se může jevit jako únik před skutečnými konflikty. Ale příběh je i tak velmi silný. Čtyřčlenná rodina je vystavena životnímu zvratu, ale ani na chvilku jako divák nezaváháte, že budou držet při sobě. Celá rodinka je skvěle napsaná i zahraná, se skutečným citem, láskou a empatií. Situace, ve kterých se ocitají, nejsou naskládány za sebe nijak uměle, ale uvěřitelně.
Během výletu, který se postupně nepokrytě mění v útěk, je otřásán nejen pojem rodiny jako základu státu, ale i státu samotného. Rodina se v celkovém měřítku jeví jako malá, uzavřená, ale veledůležitá složka. Rodina je jádro státu, a pokud nebude fungovat jádro rodiny, nemůže fungovat ani stát. Proto je tak zásadní projít si ve filmu cestu s hlavními postavami. Společně s nimi řešíme všechny možné krize lidského soužití od dvojice až po celou společnost. A vztahy v tomto filmu nemusí čelit jen obvinění ze zločinu, strachu z vězení, útěku z domova, ztrátě jistot a objevení nepěkných pravd.
Navíc se také řeší krize středního věku, nevěra, rodičovství, ochladnutí citů, těžce nemocné dítě…
Všemi těmito problémy naštěstí hrdinové proplouvají bez zbytečného patosu, útrpných výrazů, sebelítosti a dalších emocí, které by nás odrazovaly od odhodlání skutečně se s postavami sžít.
Lehká odtažitost filmu ještě zintenzivňuje pocit unikání před problémy, kterým uniknout nelze, a nutí diváka zamyslet se v první řadě nad svým vlastním životem. A to všechno nenásilně, téměř podprahově.
Mně osobně se velmi líbila i kamera. Široké panoramatické celky jsou vkládány tak akorát, aby navodily správně melancholickou atmosféru. Všechny velikosti záběrů jsou používány tak, aby nás nenápadně vtáhly do děje. Akčnější scény jsou sice trochu rozpačité, ale je to přesně v souladu s překvapením policistů.
Všechny postavy působí velmi reálně, ať už je to jejich scénáristickým nebo hereckým zpracováním. Sympatie cítíme nejen k hlavní dvojici, ale i k moravským přátelům a dokonce chvílemi i k policistům. S humorem se pracuje jako s cennou surovinou, která na těch správných místech potvrdí, že sledujeme něco, co velmi dobře známe.
Ve filmu Rodina je základ státu lze vidět optimistický příslib toho, že se česká realistická, kriticko-sociální tvorba spojí s českým klidem a nadhledem a vzniknou další takto hluboké, ale nevtíravé filmy.
Klára Scholzová
Rodina je základ státu
Česká republika, 2011, 106 min
Režie: Robert Sedláček
Hrají: Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Jan Fišar, Jan Budař, Marek Taclík
