Do kin se chystá akční temná verze klasické pohádky o Sněhurce a sedmi trpaslících. Režisér filmu se rozhovořil o tom, jak se k projektu dostal od režírování reklam, jak se mu pracovalo s mladou hvězdou Kristen Steward, kterou si diváci spojují především s rolí Belly z Twilight ságy, a jak přistupoval ke klasické pohádkové předloze.
Co vás přimělo pustit se do tak velkého projektu?
RUPERT SANDERS: Přišel jsem rovnou z továrny Mattel do režisérského křesla. Jo, byl to velký projekt. Ale já jsem si nemohl vybrat malý film. Je mnohem těžší dělat menší projekt, než se hned napoprvé pustit do něčeho velkého.
Ale jste zvyklý dělat velké reklamy, to vás na film nepřipravilo?
SANDERS: Jo, pokud se na to podíváte z hlediska peněz utracených za minutu, tak jsem vlastně točil levný film. Reklamy jsem vždycky dělal rád. Bylo to tak zábavné! Procestoval jsem svět a pustil jsem se do spousty nelehkých projektů. Sice to není to samé, ale je si to dost podobné. Je to jako s jízdou na kole. Jednou jste se naučili jezdit na kole, a potom dostanete motorku. Dává vám to jistotu, že můžete pracovat s tisícovkou komparzistů nebo dělat obří bojové scény se 600 koňmi na pláži. Sice jsem se každé ráno probouzel hrůzou celý propocený, ale život přece je přesně o takových výzvách. Pro studio to byl velký risk, ale ani nebyli na natáčení, aby mě kontrolovali. Zkrátka věřili, že víme, co děláme. Víc si člověk při práci se studiem ani nemůže přát.
Po práci s ní, co byste řekl o Kristen Stewart jako o herečce? Jak ji lidé vnímají po Twilight sáze?
SANDERS: Zjistil jsem, že ji všichni považují za Bellu Swan zkrátka proto, že je tak skvělá herečka. Věří, že je to ona. Ale je to jenom role. Kristen není vůbec jako Bella. Skvěle jsme spolu vycházeli. Pracovali jsme spolu na scénáři, měli jsme spolu spoustu diskuzí. Snažili jsme se vidět její postavu jejíma očima a dalo nám to dost práce. Ale opravdu jsem byl ohromen jejím talentem. Je neuvěřitelně dobrá herečka, instinktivní. Intuitivní. Umí překonat strach jako nikdo jiný. Nechtěla třeba jezdit na koni. Jako malá měla při jízdě na koni ošklivou nehodu. A když se ženete po pláži na koni, navíc s 200 komparzisty za sebou, je to velmi děsivé. Ale Kristen do toho šla. Je škoda, že ji lidi berou jenom jako tu holku ze Stmívání. Má za sebou spoustu skvělých rolí. Ale to už dlouho trvat nebude, má přes sebou hodně zajímavých projektů. Na to, že je dvakrát mladší než já, udělala už dost dobrých rozhodnutí.
Bylo tedy těžké snažit se nerozptylovat tím, že spousta lidí bude film vnímat jen jako další snímek, kde hraje představitelka Belly Swan?
SANDERS: Já jsem Twilight Ságu nikdy neviděl, takže jsem to moc neřešil. Kristen jsem poznal, zjistil jsem, že je skvělá herečka, klapalo nám to spolu, a navíc je pro tu postavu perfektní. Pro mě to bylo takhle prosté.
V traileru není vidět mnoho z postavy Sněhurky. Bude celý film takový, nebo jste jen pečlivě vybírali, co divákům zatím ukážete?
SANDERS: Nejsem marketingový odborník, ale nechtěli jsme zatím ukázat příliš mnoho. Jenom jsme chtěli naznačit, kdo je kdo. Zatím jsme udělali jen teasery. Lidi pak budou pěkně překvapení, jak se bude postava Sněhurky vyvíjet.
Charlize Theron je skvělá herečka. Co vnesla do role Zlé Královny? Je to role, kterou mohl někdo jiný pěkně zpackat.
SANDERS: Když hrajete Zlou Královnu, může se to dost snadno zvrhnout do pantomimy. Hlavně jsme tu postavu chtěli ukotvit v realitě. Charlize ji ztvárnila velmi moderně, realisticky a drsně. Není to žádná královna z Alenky v říši divů. Charlize ji hraje jasně, jako zoufalou postavu, která musí najít srdce, aby žila věčně. Je vnitřně mrtvá. Musí pomstít svou rodinu, kterou tak dlouho králové jiných zemí nutili k brutalitě. Je předurčena ukázat ostatním utrpení, které sama prožila a před ničím se nezastaví. Už se vůbec necítí živá, ale chce žít věčně. Je řízená velmi temnými intrikami. Zároveň je křehká a zranitelná. Charlize předvedla neuvěřitelný výkon.
Budou mít všechny postavy vlastní historii?
SANDERS: Jasně, všechny mají bohatý příběh. Všechny utrpěly velkou ztrátu. Královna převzala vládu nad královstvím. I ona hodně ztratila, rodinu, svůj rod. Potom našla cestu do tohoto království. Přesouvá se z království do království jako Trojský kůň a vysává je zevnitř. Je jako siréna, která lidi láká na svou krásu. Trpaslíci všechno ztratili. Kutali v dolech a dokázali vidět světlo i tam, kde ostatní viděli jen temnotu. Ale když z dolů vylezli na svět, všechno se změnilo a oni jsou jediní, kdo z jejich rasy přežil. Lovec ztratil manželku. Sněhurka ztratila lásku svého lidu, své rodiče i království. Každý se různě vyrovnává se ztrátami.
Pohádková představivost patřila vždycky do literatury, ale teď už je to horké téma i v Hollywoodu. Proč zrovna teď?
SANDERS: Tahle témata se pořád vracejí. Viděli jsme spoustu superhrdinů a spoustu velkofilmů. Ale pořád hledáme něco, co dobře známe, ať už pohádku nebo komedii. Prostě se stalo, že teď jsou v kurzu pohádky. A taky jde o peníze. Jednou někdo vydělá, a tak v tom trendu pokračuje. Producenti tohodle filmu předtím natočili Alenku v říši divů, takže je to pokračování úspěchu.
Jak se podle vás Sněhurka a lovec liší od Alenky v říši divů?
SANDERS: Tenhle film je oproti Alence velmi realistický. Máme tam hodně rytířů v brnění, hrady na kopcích, koně a bitvy a černou armádu. Je to středověká pohádka, takový typ příběhu, jaký lidi milují, jako Gladiátor nebo Lawrence z Arábie. Rozsáhlý příběh, velké obzory a fantastický svět.
Pohádky vyprávějí příběhy, které oslovují generace za generacemi. Myslíte si, že váš film komentuje současné dění ve světě?
SANDERS: Film byl natočen mnoha lidmi, kteří jsou teď v nejlepších letech. Dobrý film můžete natočit jenom když k němu máte osobní vztah. Nemůžete si udělat tabulky, co by asi kolik diváků chtělo vidět. Cílovou skupinu nechávám na marketingovém oddělení. Takže my jsme se prostě snažili, abychom natočili přesně takový film, jaký jsme chtěli.
Pohádky mají fungovat jako podobenství. Co chcete sdělit vaším filmem?
SANDERS: Nikdo si nesedl a nevymyslel všechny metafory a podobneství do pohádek najednou. Byly to ústně šířené příběhy, které se měnily generaci za generací. Některé příběhy se vyprávěly u ohně ještě mnohem dřív, než je Grimmové sepsali. Jsou to biblické příběhy. A naše témata jsou dost podobná těm původním. Vyrovnáváme se s těžkými tématy jako je smrt a ztráta. Ale nemyslím, že jsme byli pyšní a říkali si “Tohle je podobenství.” Doufám, že diváci si to přeberou sami podle vlastních zkušeností. Chtěli jsme, aby film diváky oslovil a zůstal s nimi, ne jenom udělat hezké plakáty k filmu, na který zapomenete, jakmile vyjdete z kina. Dělali jsme testovací projekci pro pár stovek lidí, včetně mladých diváků, a hodně z nich reagovalo velmi pozitivně. Chtěli jsme předat morální poselství, ale ne se vtírat.
Hodí se váš film pro děti?
SANDERS: No, není to pro šestileté, ale můžou na to jít diváci o 8 do 80. Myslím, že tam je poselství pro každého. Ale určitě to není pro děti, které ještě nosí plenky se Sněhurkou.
Jaká byla vaše první zkušenost se Sněhurkou a jak jste objevil temné stránky Grimmových pohádek?
SANDERS: Četl jsem to, než jsem viděl animák od Disneyho. I ta Disneyho verze je docela temná. “Přineste mi srdce, plíce a ledviny…” Je to brutální příběh. V originále královna ty vnitřnosti jí a přítom zjistí, že je to srnka. A na konci jí Sněhurka pozve na svou svatbu, což je pro královnu vrchol žárlivosti, a nechá ji umírat při tancování v ocelových botách. My jsme se temné stránce příběhu nevyhnuli, ale Disney taky ne. Jen si vybral jiný úhel pohledu než my, ale jádro pohádky zůstává stejné.
V pohádce jsou ikonické předměty jako jablko nebo zrcadlo. Jak se vám podařilo tyhle prvky začlenit do reálného příběhu?
SANDERS: Vzali jsme si počátek té idey. Co zrcadlo dělá postavě královny? Proč se s ním baví? Co jí říká? Co jablko symbolizuje? Když rozeberete ty metafory, dostanete se k prapůvodu symbolů. Když si přečtete Junga a Freuda, všechno tam je. A když přidáte hada a strom, je to velmi bohatý svět symbolů. Taky se pořád bojíme temného lesa, i když k tomu nemáme důvod.
Proč jste se rozhodli přidat prvek princezny – bojovnice?
SANDERS: To, že je bojovnice, je spíš vnějškový znak, než vnitřní. Nosí brnění, ale není rovnou adoptivní dcerou Bruce Lee. Nosí brnění kvůli ochraně, protože musí zabít královnu. Nezíská své schopnosti z ničeho nic. Je to spíš intuitivní a obranný instinkt. Ví, že musí někoho zabít, a to jí přijde odporné. Meč drží velmi neochotně.
Jak Kristen Stewart zvládla práci s mečem?
SANDERS: Dal jsem jí meč do ruky jako bych ho dal komukoliv jinému. Kdybych vám řekl, že teď projde dveřmi někdo, kdo udělal něco opravdu hrozného a vy ho musíte zabít, taky byste určitě splnil svůj úkol co nejlíp, obzvlášť za peníze. A takhle ona bojuje. Není žádný ninja nebo samuraj. Prostě reaguje.
Co pro vás v příběhu bylo nejzajímavější?
SANDERS: Určitě ten pocit ztráty. A taky to, že vás vytáhli od někud, kde jste byli v bezpečí, někam, kde se děje něco děsivého. Musíte to osobně pochopit, abyste ten příběh správně vyprávěli. Část procesu, kdy jsem se snažil do toho ponořit, byla najít něco, co je mi blízké. V životě vidíte spoustu lidí, kteří od sebe byli odtrženi. Ve mně takové věci rezonují, a to přesně jsem do příběhu vnesl.
Proč jste se rozhodl mít místo sedmi trpaslíků osm?
SANDERS: Opravdu nevím. Je zvláštní, jak se to stalo. Neřekli jsme si, že musíme mít osm trpaslíků. Spíš jsme si řekli “Sakra, asi jich tam bude osm.” Prostě v tom příběhu jsou trpaslíci. Nesnažili jsme se porazit Disneyho.
Jakou roli ve filmu hrají?
SANDERS: Mytologicky znamenají latentní sexualitu. Jsou to poliviční lidé, což znamená probouzející se sexualitu. Ale je to spíš jen další skupina postav, která něco ztratila. Navíc jsou dojati Sněhurkou a rozhodnou se, že získají zpět svou čest.
A jsou komickým prvkem?
SANDERS: Jsou legrační, ale není to fraška. Jsou to zkrátka vtipní kluci. Ray Winstone pronáší nádhernou řeč, alegorický proslov o tom, co se jim stalo. Je to opravdu upřímné. A potom je opravdu legrační. Nechali jsme je hrát a bylo to skvělé.
Zdroj: www.collider.com
Klára Scholzová
