Miluju Marine Vacth… a nejsem sám. Každý divák po shlédnutí nejnovějšího filmu Francois Ozona Jeune et Jolie (Jen 17) prostě musí být do této třiadvacetileté Francouzky zamilován, a to bez rozdílu pohlaví, věku a orientace.
Francois Ozon je mistrem na napsání a režírováním hlavních ženských rolí, což potvrdil již ve svém nejznámějším a nejúspěšnějším filmu 8 žen, ve kterém tuto svou devizu mohl osminásobně umocnit. V o poznání komornějším příběhu filmu Jeune et Jolie svou schopnost Ozon demonstruje na přerodu sedmnáctileté Pařížanky Isabelle z dívky na ženu, na jehož pozadí testuje ženství samotné i naznačuje soudobé problémy generace Z.
Formálně je film rozdělen do 4 částí (ročních období), které jsou vždy uvedeny písněmi Francoise Hardy (známé např. z soundtracku k Moonrise Kingdom). Otevírací období se odehrává v přímořské chatce a jejím bezprostředním okolí, kde Isabelle tráví prázdniny se svými rodiči a mladším bratrem a kde zároveň potkává mladého Němce Felixe, se kterým přichází o panenství. Ztráta panenství je v případě Isabelle chápána jako nalezení sama sebe, jelikož o pár měsíců později se z Isabelle stává prominentní pařížská call girl. Ozon tak vydává diváka na exkurzi explicitně natočeným světem plným sexu s muži každého věku, ale např. i všedních středoškolských debat, které Isabelle vede se svými vrstevníky. Exploatace sexu neslouží pouze záměru diváka šokovat, ale vkusně dotváří dokonalou atmosféru odosobněného světa prostituce, který je ve svém jádru upřímnější, než liberálně morální svět Isabellininy matky.
Ale zpět k středobodu celého filmu – Marine Vacth a její Isabelle. Jaké jsou její motivy? Peníze? Touha po nezávislosti? Sex? Co si proboha myslí? Ozon stejně jako Isabelle na tuto otázku neodpovídá. Dokonale lhostejný výraz sedmnáctileté Pařížanky nechá diváka utápět se ve vlastních otázkách o motivech ženských činů a v odhadování možných příčin a vzorců chování. Ale co když žádné takové vzorce neexistují? Co když Isabelle nemá žádné problémy, či traumata z dětství? Co když je pro ni v dnešním světě nejpřirozenější jen bezúčelně souložit, mít peníze a „chodit do školy“.
Ozonův film Jeune et Jolie, který byl mmj. uveden v hlavní soutěži na letošním festivalu v Cannes, nefascinuje pouze zobrazovanou nahotou, ale především pravdivostí s jakou pojmenovává schizmata mladé generace, jejíž největším problémem je fakt, že žádný problém nemá. Díky výborné kameře a precizní režii se tak divák ocitá na hodinu a půl v centru Paříže, cítí vůni croissantů, slyší cinkání kávových lžiček a hypnotizovaně sleduje příběh mladé Isabelle, stačí se jen dotknout…
Petr Peřinka
Jeune et Jolie
Jen 17
Komedie / Drama
Francie, 2013, 95 min
Režie: Francois Ozon
Scénář: Francois Ozon
Hrají: Marine Vacth, Charlotte Rampling, Frédéric Pierrot, Géraldine Pailhas, Fantin Ravat, Nathalie Richard, Jeanne Ruffhes
