Další kniha z pera Jonase Jonassona je dlouho očekávanou novinkou.
Po úspěchu předchozí Analfabetky, která uměla počítat a Stoletého staříka, který vylezl oknem a zmizel, tak Jonasson potěšil své fanoušky knihou z poněkud jiného soudku Zabiják Anders a jeho přátelé ( a sem tam nepřítel). Co se nezměnilo, je jeho nezaměnitelný styl a humor, kterým vyčnívá mezi ostatními autory.
Zabiják Anders je zločinec poněkud jednodušší mentální konstituce. Právě se vrátil z dalšího výkonu trestu za vraždu. Vadí, mu, že se za vraždu tak dlouho sedí, a tak se rozhodne lidem jenom ubližovat ale nezabíjet je. K jeho štěstí i smůle se mu v tomhle jistě bohulibém nápadu rozhodnou pomáhat dva náhodně získaní přátelé. Tím prvním je bývalá vikářka, která nevěří v Boha, momentálně nemá kam jít a neštítí se ničeho. Shodou okolností se pokusí obrat o pár drobných recepčního Pera z bývalého bordelu, kde bydlí zabiják Anders. Když se s ním seznámí, je jí jasné, že takového člověka není radno rozčilovat, ale v pohodě se na něm dají vydělat nějaké peníze. Samozřejmě, když z toho Anders bude mít svůj podíl, ale vikářka s recepčním ještě větší.
A tak rozjedou objednávkový systém na lehčí i těžší ublížení na zdraví. Samozřejmě za patřičné finanční ohodnocení. Skvěle rozjeté obchody ale váznou na Andersově lenosti. Úplně se zastaví v okamžiku, kdy Anders uvěří v Boha a rozhodne se od teď už jen konat dobro.
To není pro obchod dobré a tak vikářka s recepčním musí jednat. Zabiják Anders sice ohýbá citáty z Bible ,jak se mu zlíbí, ale odmítá ze své cesty poslušné ovečky sejít. Rozhazováním peněz děsí obdarované ale především své dva komplice.
Zběsilou road movie, během které prchají před těmi, co si zaplatili nějakou tu zlomeninu konkurentovy končetiny a samozřejmě se žádného ublížení na zdraví od zbožného Anderse nedočkali, zakončují v opuštěném kostele. Když nelze víru z Anderse vyhnat, zbývá na ní vydělat. Kostel je báječný svatostánek pro nově vzniklou církev, jejímž pastorem je zabiják Anders a má za cíl vybrat prostředky pro potřebné. Pomatená kázaní a litry mešního vína spolu s mediálním obrazem polepšeného nájemného vraha jsou úžasným know how. Za chvíli dary věřících mnohonásobně převyšují Andersovy dary na charitu.
Podvedení kriminálníci žádají své peníze zpět. Finanční úředník chce vidět církevní účetnictví. Situace se opět komplikuje…
Hnacím motorem příběhu je obchodní talent vikářky a nebetyčná blbost zabijáka Anderse. Recepční Per se veze. Ti dva by si vystačili jistě sami. Obstarávají totiž i hlavní humorné momenty celé knihy. Je to především vikářčina polemika o víře protkaná sarkasmy a ironií. Zabiják Anders neumí ani spočítat peníze, které chce rozdat natož si zapamatovat, která ruka je levá a pravá. To komplikuje kšefty, protože fraktura pravice je ceníku výš.
Kniha je psána s lehkostí a notnou nadsázkou. Nejhumornějším okamžiky nejsou ve vygradovaných okamžicích příběhu ale v pointě samé. Když čtenáři dojde, kam celá ta neuvěřitelná smršť nečekaných zvratů a těžko uvěřitelných příhod dospěla. Během čtení se mi do mysli vkrádala dotěrná myšlenka, jak dobře si umím představit tuto knihu ve filmovém zpracování.
Fandové stylu Jonase Jonassona si jistě přijdou na své. Je nezklamal. Čtenář Jonassonem doposud nepolíbený může být lehce na rozpacích a zklamán ve svých očekáváních. Křehká hranice mezi vtipnou blbostí zabijáka Anderse a jalovostí příběhu je místy těžko rozpoznatelná. Nálepka Jonasson zkrátka prodává a čtenář snad promine, že by si zasloužil víc.
Kristina Doubravová
Zabiják Anders, Jonas Jonasson, Panteon, 2016
