Série X-Men už má slušnou řádku zářezů. První tři díly se odehrávaly “v současnosti” a čtvrtý se přesunul do minulosti, aby vysvětlil, jak vznikly dvě strany mutantů – ta, která lidi chrání a ta, která je zabíjí. Mezitím ale proběhly další dvě zastávky u Wolverina, nejoblíbenější postavy celé série.
X-Meni se samozřejmě museli vrátit ve velkém stylu, jak je to u sérií zvykem. Ale to, co dokázali scenáristé Budoucí minulosti, je opravdu něco. Udělali si totiž prostor pro neomezeně dalších dílů. Ne, že by to někomu vadilo.
V budoucnosti je Země ovládána stroji, tzv. Sentinely, které byly původně sestrojeny pro eliminaci mutantů. Není to příliš vzdálená minulost – staří známí mutanti vypadají stejně, jak si je pamatujeme. Až na to, že Kitty má novou schopnost – přenášet vědomí mutatantů do minulosti. Může tak ovlivnit budoucí události. Tímhle způsobem skupina přeživších bojuje právě proti Sentinelům – vyhledávačům a účinným ničitelům všeho živého.
Když se mladí mutanti setkávají s Magnetem, Xavierem a Wolverinem, dostávají nápad – přenést se do vzdálené minulosti, kdy celá zkáza lidstva začala. Program Sentinelů započal, když Mystique zabila jeho autora. Wolverine se přenáší do svého minulého těla, dává dohromady zapřísáhlé nepřátele Xaviera a Magneta, a společně se snaží přemluvit Mystique, aby ustoupila od svého plánu. Co když je ale budoucnost už daná?
Film opět využívá historické události pro rozvoj záplatky “lidé proti mutantům”. Podíváme se do Pentagonu i Bílého domu, dokonce se dozvíme, jak to “skutečně” bylo s vraždou Kennedyho. Každý má svoje vlastní zájmy, takže se plán komplikuje a nitky se chytře proplétají. Singer opět chytře pracuje s obrazem, střihem a dalšími filmovými prostředky, aby diváka přenesl do alternativní minulosti naplněné xenofobním strachem z mutantů. Kostýmy, knírky a účesy jsou taky důležitou součástí vyprávění, ale fungují především jako nadsázka. Dodávají vtip už tak zábavnému scénáři. To vyvažuje dramatickou rovinu, která vlastně nepřináší nic nového – postapokalyptickou budoucnost ovládanou stroji a časové paradoxy jsme už viděli mnohokrát a lépe. Proč by nás tedy měli noví X-Meni zajímat? 
Především proto, že máme rádi mutanty a jejich schopnosti! Tvůrci to dobře vědí a servírují nám nápadité a epické mutantí scény. Nešetřilo se na ničem – na budoucnosti ani na minulosti, na efektech ani na kostýmech. Proto si užije každý bez ohledu na jeho oblíbeného mutanta.
Pokud ale nejste zapálený fanoušek série, tenhle film vás nejspíš příliš nezaujme. Příběh není nijak zvlášť objevný ani chytrý, kromě toho, jak končí – otevírá totiž vrátka zcela nové sérii X-Menů. A nechává na divákovi, aby se rozhodl, jestli ještě chce vývoj tohoto světa sledovat, či nikoliv.
Sympatické je, že se film nijak nevnucuje. Spoléhá na to, že diváci příběh i postavy znají a proniká hlouběji do libůstek komiksového světa. Ačkoliv používá historické události a překrucuje je, nedělá to tak dramaticky, jako předchozí film První třída. Lidé jsou jen vedlejší postavy, které se opravdu bojí – a není divu, když proti nim stojí někdo, jako je Magneto. Film rozvíjí vztah Xaviera, Magneta a Mystique, takže se další střípky skládačky vracejí na své místo. Už naštěstí nenechává tolik otázek, jako předchozí filmy. Dramatický oblouček absolvuje i Wolverine, který poprvé nejedná čistě sobecky.
Postav je ale tolik, že většina z nich dostane jen minimální prostor. To by nevadilo, horší je to ale u důležitějších postav. Xavier se trápí až příliš a spojení jeho minulého s budoucím já je krkolomným zvratem v charakteru. James McAvoy přehrává, což mu ale nelze vyčítat, protože scénář mu ukládá měnit názory jak ponožky. Oproti tomu bohorovným klidem působí Fassbender v roli Magneta, který je rozhodně nejlepším padouchem série. Divným vývojem prochází především postava Mystique, která se příliš posunula od své starší verze v prvních třech filmech. Jennifer Lawrence dělá, co může, ale vztahový trojúhelník vůbec nefunguje. Postavy se zkrátka chovají jinak, než kdy předtím. Místy je to skvělé, místy horší.
X-Men: Budoucí minulost posouvá celou sérii zase trochu jinam, ale rozhodně jí nedělá ostudu. Po vizuální stránce zcela ohromuje, po příběhové trochu pokulhává. Konec to ale všechno překonává. Dělá za všemi předchozími filmy tlustou čáru, ale zároveň fanouškům říká, že pokud budou chtít, X-Meni se budou vracet ještě pěknou řádku let.
Klára Scholzová
