Recenze: Voda, která hoří je cenným svědectvím Jitky Vodňanské o Václavu Havlovi

Nikomu se dosud v memoárech nepodařilo poodhalit hlubší vrstvy ve vztazích osobnosti Václava Havla. Teď se to podařilo Jitce Vodňanské. Knihu nám poskytly Dobré knihy a můžete si ji zakoupit zde.

O Václavu Havlovi byla napsána řada knih. Většina z nich glorifikačních, majestátních, jasně oddělujících veřejný a privátní profil jeho osobnosti. A také vyšlo několik bulvarizujících knih v čele s nevkusnými zápisky intimností Ireny Obermannové s „největším Čechem“. 

Kniha Jitky Vodňanské neodděluje veřejný a privátní prostor Václava Havla, protože autorka poznala především jeho soukromou tvář. Zároveň je ale zřejmé, že intimní a vulgární části korespondence s Havlem z knihy pečlivě vypreparovala.

Vodňanská by určitě nesouhlasila s tím, že je to kniha jen o Havlovi, je to přece biografie především jejího života. Její vztah s Havlem však prostupuje obsahem jako pověstná červená niť. Vodňanská je zkušená psychoterapeutka, absolventka několika zebezkušenostních výcviků, dlouho už i zkušená supervizorka a vedoucí skupinových výcviků rodinné terapie. Je zakladatelkou muzikoterapie v Česku. Také je praktikující budhistkou, což znamená, že má za sebou léta meditací a pobytů v budhistických klášterech. Také je spjatá s nejslavnějším obdobím protialkoholní léčebny u Apolináře, jejím vedoucím a kamarádem v této instituci v neradostných totalitních letech byl legendární Jaroslav Skála, zakladatel první skupinové psychoterapetické školy v Česku-SUR. O všech aspektech jejího profesního života se v knize dočtete.

Prolítne s vámi taktéž historií svého rodu s důrazem na silné ženy v rodině, které dle ní především formovaly její povahu. Nakouknete do prvních dvou manželství, dozvíte se o životě jejího syna. A také pochopíte, jak podstatnou roli v jejím životě hraje její profese a denní praktikování meditace. A zase se musím vrátit k tomu asi nejvíce skloňovanému a opravdu objevnému- pohledu Jitky Vodňanské na pro ni zcela zásadní (uvádí karmický) vztah k Václavu Havlovi.

KOUKNI SE  Recenze: Nikdo není doma - další případ Davida Rakera

O Havlovi se dnes povídá a píše mnohé- jaký to byl ochlasta a sukničkář můžeme počítat mezi ty laskavější odsudky.  Pro nás, kdo jej ale znají jen z jeho prezidentského úřadování, nebylo nikdy příliš zřejmé, jak hluboké vedl paralelní vztahy kromě těch oficiálních- s Olgou Havlovou a Dagmar Veškrnovou Havlovou. A jedním z nich byl určitě vztah s Jitkou Vodňanskou. Odhalené desítky (celkem jich má Vodňanská v trezoru asi 150) dopisů a fotografií ukazují, jak dlouhodobý a intenzivní tento vztah opravdu byl- vše je pečlivě zdokumentováno, aby čtenář nebyl na pochybách a autorka nezavdala příčinu k obvinění z přehánění.

Ptáte se možná, proč by nás to mělo vlastně zajímat? Na zveřejněné korespondenci můžeme vidět Havla obnaženého, neskrývaného. Citlivého, pochybujícího, přemýšlejícího, se smyslem pro absurdní humor. A také jako slabocha, žárlivce, šovinistu a manipulanta. Jako nedokonalou lidskou bytost. Ne jako neotřesitelnou modlu. Osobnost člověka se nedá oddělit na privátní a veřejnou část. Už Friedrich Nietzsche psal, že filozofové nejsou žádné myslící žáby. Jsme všichni z masa a kostí, naše zranitelnost a nedokonalost může být inspirací pro druhé. Z Havla se stal nedobytný světový mýtus, jeho obraz dokonalého humanisty, myslitele a jednoho z nejslavnějších Čechů nesnese zpochybňování. Jeho osobnost si idealizujeme, nebo do ní kopeme. Přístup Vodňanské se vymyká oběma extrémům. Znala jej velmi dlouho a velmi blízko. Setkání a vztah s ním považuje za to nejlepší i nejhorší, co ji za život potkalo.

KOUKNI SE  Recenze: Lars útočí a tentokrát je to osobní

Jitka Vodňanská přístupem ke psaní nezapře své zkušenosti na poli psychoterapie, jistý získaný vhled a nadhled formují její přístup k autobiografii. Nesoudí, spíše glosuje a prafrázuje tehdejší události. Ke svým deníkovým zápiskům z tehdejších let připojuje trefné komentáře, lakonické, stručné, s nadhledem, s humorem, s odstupem. A především se soucitem a vědomím důležitosti vztahu s Havlem pro ni samou.

Hlavním dokumentačním materiálem jsou dopisy od Václava Havla. K nim připojuje své komentáře, doplňuje souvislosti. Nedělá závěry. Popisuje případně jen své pocity, svou lásku, svou bolest, naštvanost. Nemanipuluje se čtenářem, nechce jej přesvědčovat. Podává svědectví, které už nemá kdo jiný podat. Olga Havlová o vztahu samozřejmě věděla (sama ostatně vedla paralelně vztah s Janem Kašparem), stejně jako široký okruh přátel. Havel se s ním ostatně nijak netajil. Pro čtenáře bude překvapením množství veřejných fotografií, na kterých se Vodňanská s Havlem objevila- od roku 83 až do roku 96, kdy vztah definitivně skončil po rázném vstupu Dagmar Veškrnové.

Olga Havlová Vodňanskou svým způsobem respektovala, v době těhotenství Vodňanské navrhovala život v komuně- ve společné domácnosti, Olga už ale nic nepoví a raději by stejně mlčela. Vůbec pohled do této veřejnosti uzavřené komunity je mnohdy zábavný a úsměvný. I způsob, jakým spolu drželi všichni basu a jakým způsobem řešili své vzájemné vztahy. Čím uzavřeněji musela disidentská komunita působit vůči totalitnímu systému a šedé zóně, tím uvolněnější atmosféra vládla uvnitř.

KOUKNI SE  Dalajlamova kočka představuje čtyři tlapky úspěchu

Co mě ve stylu psaní paní autorky trochu rušilo, je hodnocení lidí z pohledu astrologie a numerologie. Samotný název knihy odkazuje na fakt, že se autorka narodila ve znamení štíra s ascendentem ve střelci- voda, která hoří. Povahu svých nejbližších, manželů, Havla (tam je použití znamení Vah nejpovrchnějším potvrzením jeho chování) i jiných nezapomene posoudit dle znamení zvěrokruhu, popřípadě ještě doplní numerologické potvrzení určité události. Astrologie je ne náhodou považovaná za parapsychologický konstrukt, dle něhož nelze soudit povahu člověka. U psycholožky a terapeutky, která prošla několika výcviky, mě překvapila přednost esoterickým znalostem před těmi psychologickými, jež by mě zajímaly o hodně víc. Ovšem to by nebyla Vodňanská, jejíž éterická povaha proplouvá životními událostmi zpět ze smířlivé dálky barmských klášterů.

Chápu knihu jako očistnou sebe-terapii autorky. Autentickou zpověď silné ženy, která se musela poprat se svým osudem několikrát zcela sama, bez pomoci svých blízkých nebo těch, kteří na blízku aspoň postávali. Až je s podivem, s jakou lehkostí a radostí svůj život rekapituluje. Rozumím tomu, že až teď, po veřejném odtajnění podstatné kapitoly z jejího života s Havlem, může Vodňanská paradoxně uzavřít bolestivé a vtahující zážitky z minulosti- uzavřít je tak, jak je prožila ona sama a ne jak byly interpretovány někým cizím, a věnovat se nerušeně pouze své vlastní cestě. 

 

Kubin

 

 

Voda, která hoří
Jitka Vodňanská

 

 

 

Předchozí článekKnižní novinky, které vám nedají spát – část 1
Následující článekGalerie: Nové fotky k filmu Wonder Woman 1984 hlásí návrat Steva Trevora

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

4 + 2 =