Nikdy se vám Slovensko nezdálo tak děsivé jako nyní… V Tribečském pohoří se ztrácejí lidé… a pak přijde svědectví!
…tohle není pro tebe. Neměl jsem to dělat. Je mi jedno zda tomu budeš věřit nebo ne. Dostaň to mezi lidi, aby všechno nebylo úplně zbytečné…
Kniha Trhlina začíná předmluvou autora, kterou doporučuji opravdu číst jako první. Uvede nás rovnou na okraj prolákliny, do které se samozřejmě rovnou po hlavě vrhnete.
Příběh, nebo spíše svědectví je vyprávěno ve třech sériích nahrávek a každá z nich má svou ponurou atmosféru, která vás nenechá jen tak knihu odložit. Protože stále balancujete na pomezí toho co je pro vás ještě reálné a co už jen holé bludy. V této nejistotě vás stále udržují autorovi odkazy na jednotlivé internetové stránky, které si samozřejmě ověříte, a opět vás začne nahlodávat fakt, zda v rukách náhodou nedržíte pravdivé svědectví.
Vždyť vše vypadá tak reálně.
Příběh rezolutně dělí čtenáře na dva nepřátelské tábory, stejně jako postavy v knize, a to na hledače logiky a na záhadology, kteří tvrdí že něco mezi nebem a zemí opravdu existuje.
Vše je vyprávěno z pohledu Igora, tedy čerstvého vysokoškoláka, který zažil Tribečskou záhadu na vlastní kůži. A to díky starým zápisům psychyatra, které nalezne na dně černého trezoru při brigádním vyklízení psychiatrického ústavu. Igor není zrovna postava, kterou byste si oblíbili na poli románového hrdiny, ale v rámci čtení tento fakt zcela vypouštíte. Protože vaše nervy již cuchá něco naprosto jiného.
A jak jsem již uvedla, celý příběh spouští nalezení dokumentů, které odkazují na pacienta, který byl v ústavu hospitalizován. Diagnóza zní „zbláznil se, když se ztratil v Tribečském pohoří“.
A díky tomu že Igor je vášnivým blogerem, napadne ho tento záznam zveřejnit a to i s nahrávkami, které u spisu nalezne.
Igor na internetu objevuje i další informace o Tribeči, a zde se pod čarou vyskytují první odkazy autora na dané články. Okamžitě se dostáváte do víru spekulací a samostatného hledání informacích a jak pátráte vy, pátrá i Igor, který se díky náhlému posednutí do Tribeče vydá sám společně se svou drahou přítelkyní Miou a dalšími dvěma výletníky.
Výpravy se zúčastní Andrej, který má rád, když záhady existují a podporuje je a David, učitel fyziky, který dokáže vše skálopevně vysvětlit pomocí logiky.
Čtenář proplouvá mezi podloženými informacemi, a když se něco zdá nevyvratitelné a uvěřitelné o pár stránek dál se vše roztříští na kousky. A stejně jako výprava v Tribeči začínáte pozvolna šílet. Nemůžete si být jisti, co si myslet a jak uchopit příběh.
Čemu věřit?
Kniha je výborně napsaná, poznámky autora dodávají více napětí, nejistotu, a když dočtete a zaklapnete knihu, přebíráte si informace a pak znovu a znovu rozhodujete co je skutečné a co je jen fikce.
Stále nemáte jasno?
ArgoTribeč se vám dostane do hlavy, jako Igorovi a ostatním z výpravy a jen tak ji z mysli nedostanete.
Náhle si přejete sledovat Věřte nevěřte, kde vám Jonathan Frakes temným hlasem sdělí, zda se jedná o fikci nebo pravdu… ale na Frakese si nezahrál ani Jozef Karika, který se od celé své knihy náhle distancuje a to je ještě více děsivé, než kdyby to nekomentoval vůbec.
A já se zachovám obdobně, ale doporučím po knize sáhnout. Po dlouhé době, je Trhlina knihou, která ve mně nechala dlouhotrvající dojmy. A možná mě i donutila přemýšlet o výletu do Tribeče… přeci jen je pravá doba anebo… pavouk ve sklenici… ticho s očima… hvězdy musí vyšumět…
Knihu můžete zakoupit ZDE
Trhlina, Jozef Karika, Argo, 2017
Ivana Gašparíková
