Jeden ze základních kamenů komiksového světa, Spider-Man, je opět mezi námi. Tentokrát zachraňuje svět před člověkem-ještěrkou, který chce celému světu laskavě darovat své plazí sérum. Kromě toho Spider-Man teskní po rodičích, objevuje pavoučí schopnosti, chodí se spolužačkou, pere se s padouchy a je trnem v oku policie. Inu, znáte to…
Série Sama Raimiho, jejíž kvalita s každým dílem ustupovala kýčovitosti a patosu, nebyla sice zrovna filmovým skvostem, ale svou fanouškovskou základnu si spolehlivě získala a udržela. Rozhodně to nebyla tak špatná trilogie, aby bylo třeba ji tak brzo restartovat s dnes už obehraným heslem “dospělejší, drsnější a temnější”. Ne všechny komiksové filmy musí být za každou cenu temné a děsivě realistické jako fenomenální Batman.
Nový Spider-Man si naštěstí nehraje na něco lepšího, než byl jeho starší nevlastní bráška. Zkrátka se “jen” snaží se s velkým nadšením celé téma znovu uvést k životu a získat si u diváků sympatie k superhrdinovi, který je v mnoha ohledech stejný, ale v mnoha důležitých úplně jiný (a lepší), než byl Spidey v podání Tobeyho Maguirea.
Ne, že bych pro Tobeymu něco měla. V prvním díle mě jeho nešikovný středoškolák, který náhle získá trochu sebevědomí, naprosto dostal. Čím víc sebevědomí ale on i celá série měli, tím míň mi byl sympatický. Proto je nový Spidey s tváří Andrewa Garfielda velmi vítanou změnou. Není totiž naprostým outsiderem, který se díky superschopnostem stane předvídatelnou hláškující postavičkou, které už ani nejde fandit, protože dělá pořád dokola ty stejné chyby.
Tenhle Peter Parker je docela obyčejný kluk, kterému možná až moc slzí oči ve chvílích, kdy přijde řeč na jeho dávno zmizelé rodiče. Má uvěřitelné motivace, pocity, radosti i starosti. Nezmění se během jediné noci z blbečka na namakaného frajera. Jeho proměna je pozvolnější, přirozenější, uvěřitelnější, a zároveň zábavnější. První objevování schopností je stejně stylové, jako v tom předchozím prvním Spider-Manovi. Jen s tím rozdílem, že tentokrát to sledujeme ve stylu počítačové hry – divák se snadno vcítí do kůže Petera Parkera. To je asi hlavní plus. Tobey Maguire byl sice roztomilý až až, ale Andrew je kluk od vedle, kterého bychom klidně mohli potkat na ulici. A když jeho proměna začne, my se staneme jeho druhýma očima, takže jsme mu opravdu blízko. Není problém se s hlavní postavou ztotožnit.
Dobře jsou napsané a zahrané i ostatní důležité postavy – strýček Ben (Martin Sheen), tetička May (Sally Field), Gwen Stacy (Emma Stone) a její otec, policejní náčelník (Denis Leary), i nedobrovolný hlavní padouch, doktor Curt Connors (Rhys Ifans). Sice občas trochu přehrávají a neušetří nás tisíckrát slyšených frází a proslovů, ale v rámci komiksové stylizace jsou to svěží a sympatické postavy. To je ale asi tak všechno.
Děj měl být sice naprosto nový a mnohem uvěřitelnější, a spojitost postav větší, ale tenhle zázrak se bohužel nekoná. The Amazing Spider-Man je až překvapivě předvídatelný a v příběhu se neskrývá ani jediný originální nápad. Kluk ze střední pátrá po tajemství svého mrtvého otce, přitom ho kousne pavouk, začne se měnit v superhrdinu, který dává nakládačky zločincům, balí dceru policejního náčelníka, a přitom se musí vypořádat s monstrem, které “stvořil on sám”. No jak to asi dopadne? Ne, na příběhu není opravdu vůbec nic zajímavého. To, že Gwen Stacy je dcerou policajta, který Spider-Mana chce chytit, a trápí se celý život tím, jestli se její táta vrátí domů, mě opravdu už nedojímá.
Emmu jsem naposledy viděla v Černobílém světě, kde hrála dospělou ženu bojující proti rasistickým domácím puťkám. Proč jí mám najednou uvěřit naivní středoškolačku, mi nejde do hlavy. Je sice moc hezká, protože má opravdu hodně velké a milé oči, ale kromě pár vtipných scének, kdy se s Peterem navzájem neohrabaně balí, mě jejich vztah příliš nezajímá. Myslela jsem, že nic nemůže být horší než Mary Jane (Kirsten Dunst), která za Peterem utíká ze své svatby a vyznává mu lásku až za hrob. A Peter, který na ni zírá s tím svým prázdným nechápavým pohledem.
Ale jestli v téhle nové trilogii budeme sledovat Garfielda (kterému bude příští rok 30 let) a Stone (která si mezitím určitě zahraje ještě pár sofistikovaných dospělých žen), jak jdou na vysokou a prožívají svůj první vážný vztah, který narušuje neustálý strach z toho, že se Peter jednou nevrátí z akce, asi u toho nechci být.
Ještě hůř dopadly ostatní důležité příběhové linie. Zmizení rodičů se tak nějak mění ve smrtelnou nehodu letadla, která je zmíněná jenom pro pořádek. Po matce Peter neteskní vůbec a na otce se v první řadě hodně zlobí. Když už, tak by mu mohli rodiče chybět aspoň z principu, ale vzhledem k tomu, že ho vychovali milující a rozumní manželé, nechápu, proč kvůli tomu, že ho otec “opustil”, dělá takové caviky. Bylo mi líto jeho strýčka a tety, kteří ho s láskou vychovali, a ne Parkera, který si teď najednou vzpomněl, že by mohl po tátovi vlastně začít ukřivděně pátrat.
Pubertální ukřivděnost hlavního hrdiny je náplní skoro celé první půlky filmu, a přitom to je motiv, který není k ničemu. Jestli je to tam jenom proto, aby mohl Petera kousnout pavouk, tak to mohli tvůrci pořádně zkrátit.
Film si sice hraje na přirozenou “souhru náhod”, ale vstup do vědeckého centra, kde v jednu chvíli potkává Gwen, budoucího záporáka i pavoučí továrnu, má k náhodě hodně daleko.
Hlavní padouch je v jádru dobrým člověkem. A za celou dobu napáchá asi tolik zla, jako prasklé potrubí. Jako by tvůrci rovnou vzdali snahu konkurovat skvělým záporákům z Batmana.
Co se týče akce, nové zpracování je bezesporu modernější, ale to podle mě není zas takové plus. Raimi sice až příliš ujíždí na patosu a ždímání emocí, jeho akce je však čistá a zcela úměrná výši rozpočtu. Proto se na jeho trilogii budeme i po desítkách let dívat jako na poctivou akci. 
The Amazing Spider-Man oproti tomu vsadil na nepřehlednost, sugestivnost a rychlost akce. V některých scénách ani nevidíme, kdo a jak koho mydlí, ale je pravda, že pocit z bitky je mnohem intenzivnější. Skejťák Peter Parker je rozhodně zábavnější, než rozvážeč pizzy Peter Parker. Ale jestli tahle akce, okopírovaná z počítačových skákaček a stříleček, obstojí v čase, si nejsem jistá.
The Amazing Spider-Man je zkrátka až příliš současný, snaží se vetřít do přízně mladému diváku ve všech směrech. Ale až tihle diváci odrostou (a možná, že nová trilogie ještě stihne vyrůst s nimi), tenhle film vybledne. Protože jestli mu něco chybí, tak je to nadčasovost.
Film nepřinesl kromě drzého hlavního hrdiny nic nového. Možná, že jeden film ještě Garfield utáhne, ale trilogii rozhodně ne. Viděli jsme to už u předchozí trilogie. Ta sice měla čím dál větší rozpočet a víc padouchů, ale hlavní hrdina se nám velmi rychle zajedl. Není to náhodou tím, že ten Spider-Man není zas tak dobrá komiksová postava pro filmové zpracování? Proč Marvel studio restartuje zrovna tuhle pohádku, když jim mnohem komplexnější, drsnější a zajímavější Avangers vydělali hotový balík? Jestli mají ohledně Spider-Mana nějaké eso v rukávu, tak ať ho hodně rychle vytáhnou.
Klára Scholzová
Hodnocení: 6/10
Chcete z okrajové části New York City do centra a spěcháte? Rada Marca Webba je prostá – chytněte si jeřáb. Máte prostřelenou nohu a k doktorovi daleko? Nic, co by nespravila pavučina. Cítíte jemný nádech ironie? Velmi dobře.
The Amazing Spider-Man totiž celou dobu balancuje na hraně ironie a moderního looku temného díla. Dnešní generace filmových recipientů si žádá realistickou podívanou strhujícího tempa a propracovaných dialogů. Silné charaktery činící uvěřitelné činy na základě hranice svých sil. Vše, čemu se komiksový Spiderman úspěšně vyhýbá.
Nechápejte mě špatně. Není snadné navazovat na úspěšné dílo v tak krátkém časovém úseku. Přesto, že se Raimiho třetí díl pavoučího hrdiny přinejmenším nepovedl, si sympatický Parker udržel silnou pozici mezi komiksovými hrdiny a fascinoval nejednu generaci. O to překvapivějším tahem možná pro mnoho lidí reboot slavné trilogie mohl být. Oproti triu Sam Raimi – Kirsten Dunst – Tobey Maguire se o přerod hrdinské ságy postarali relativně neznámí Marc Webb – Emma Stone – Andrew Garfield. Jak se jim vedlo?
Pět set dní s Emmou a Andym
Hádáte správně, režisér Webb má na svědomí romanticky laděné drama Pět set dní se Summer. Neotřelým stylem vyprávění, charismatickou dvojicí a grafickým zpracováním film jasně ukázal přikázaný směr budoucí jízdy celé škatulce filmů pro zamilované. A právě tuto velkorysou přednost chtěl Webb zarámovat do nového pojetí Spider-Mana. Svou pozornost tedy soustředil na léta pro první jitření emocí přímo stvořená – prostory střední školy a Peterova dospívání. Ačkoli se nevyhnul obvyklým klišé legendy o outsiderovi se skrývaným potenciálem superhrdiny, v této fázi třímá Webb otěže filmu s naprostou jistotou a až laškovným škádlením.
Zcela přirozeně tříbí Peterovy emoce k blonďaté Gwen do předem narýsovaných pavučinek, aby je postupně spojil v jednolitý celek romantického dialogu dvou dospívajících duší.
S tím mu vydatně pomáhá i výborný casting ústřední dvojice. O svém talentu mne Andrew Garfield přesvědčil již ve snímku The Boy A. Role teenagerů, stojících před velkou změnou i rozhodnutím, Garfieldovi vyloženě prospívají. Jsem velmi zvědav, jak si s nimi poradí v příštích filmech coby třicátník. Že to zahrát jde, to víme díky (kvůli) seriálům jako Beverly Hills 90210. Že to jde nanejvýš přesvědčivě, to vidíme právě z nového Spider-Mana. Garfieldova nesmělá grimasa osamělého mladíka se smyslem pro spravedlnost roztomile kontrastuje s naprostou neschopností o rozvíjení jakéhokoli citu směrem k opačnému pohlaví. To ztělesňuje nadmíru sympatická dcera policejního workoholika Gwen Stacy.
Tím se plynule dostáváme k zásadní chybějící složce minulé trilogie. Viditelná absence humoru. To se Garfieldův hrdina úspěšně snaží napravit. Od prvních nesmělých krůčků budoucího hrdiny se Parkerův charakter plynule přesouvá ke stále jistějšímu tónu jasně definovaného ochránce zákona. S rostoucí silou úměrně roste i jeho ego, což ale v tomto případě vůbec není na škodu. 
Což se ale nedá říct o hlavním záporáku. Všeobecné pravidlo komiksu říká, že příběh je tak dobrý, jak dobrý je hlavní záporná postava. Slizký fanoušek flóry a dlouholetý přítel Parkerova záhadně zesnulého otce zastává velmi (r)evoluční názory, kterými by velmi rád obohatil veškeré nejbližší obyvatele New Yorku. Lizard je velmi nevyrovnaná postava zmítaná mezi pocitem osobní odpovědnosti a touhy po satisfakci. Spolu s nečetnými a matnými akčními scénami je doktor Conners největší slabinou filmu. Slizký domácí mazlíček přerůstá vlastní ego do plnohodnotné záporné postavy, ale nakonec nedorostl.
The Amazing Spider-Man nekráčí soudobou produkcí spolu s realisticky pojatým Batmanem. Naopak, sbírá dohromady jednotlivé pavučiny klasického komiksu, se všemi jeho barvami, groteskními situacemi a patosem. Ale činí tak coby letní blockbuster s naprosto vědomou jistotou zábavy. Předstupeň završení batmanovské ságy tak vrací k životu nenáročně pojatý spektákl o pavoučím muži.
Hodnocení: 6/10
Charlie Brown
