Když se řekne „potvory“, většina lidí si představí vypočítavé a zákeřné ženské, které berou muže asi tak vážně jako kudlanka nábožná své samečky. Ženské, které neváhají přebrat přítele nejlepší kamarádce, nebo se v práci vyšplhat na vyšší pozici přes postel. Nejedna čtenářka si vybaví hrdinky příběhů Báry Nesvadbové šmrncnuté s nějakou ostřejší adeptkou. S nimi ale nemají „dámy“, o kterých bude řeč, nic společného. Napadá mě snad jen jedno tvrzení od zmíněné české autorky, které sedí i na Potvory z pera Sylwie Chutnikové: „Bestií se žena nenarodí, ale stává.“
Tyhle polské Potvory k tomu mají celkem slušné předpoklady, i když velmi různorodé.
Halina Břitva, mladá těhotná vdova, jejíž přítel byl před narozením vlastního syna zabit těmi, se kterými si sám vyřizoval účty.
Celina Rána, která přišla o snoubence, jehož zajelo auto.
Stefka, majitelka kosmetického salónu, týraná vlastním manželem.
Bronka z právnické kanceláře, která brázdí silnice ve velkém Land Roveru, a na povel zbije všechny podnapilé výtržníky.
Co tuto na první pohled nesourodou čtyřku spojuje? Jsou to zejména dvě entity. Místo děje: Varšava. Společná motivace: Pomsta!
„Proč se ty holky bijou? Protože se chtějí pomstít. Ale čemu? Životu a smrti. A co chtějí najít? Možná paralelní světy.“
Černé vdovy, černí ptáci s kruhy pod očima pečlivě zamaskovanými make-upem, vyrážejí do varšavských ulic a mlátí každého, kdo se jim připlete do cesty a něčím je štve. Takovou Varšavu asi v turistických průvodcích nenajdete, přesto nebude jiná než většina dalších evropských měst. Místy zahalená tajemným a temným závojem, opředená městskými legendami. Gang rozzuřených mladých žen k nim také patří, i když, kdo ví?
Jednoho dne se potvory ale naštvou až nezdravě. Nespokojí se s nějakou nakládačkou protivným týpkům, ale svůj vztek obrátí cíleně proti developerům, kteří jim berou město ve starém kabátě a dávají mu novou nelíbivou tvář. Jejich zosobněním je muž jménem Kossakowski, kterého hodlá dámská partička trochu více vyděsit. To se jim ale nakonec vymkne z rukou…
Snad jedině v několika okamžicích předcházejících této chvíli nebudete brát tento ženský spolek tolik vážně. Líčení, jak se těhotná Halina téměř před porodem se svojí starou babičkou Jenůfou a několika ztracenými existencemi chystají k útoku, je trochu úsměvné. Nicméně další pokračování už nikoli.
Při četbě se neubráníte srovnání s další polskou
autorkou Dorotou Masłowskou, která literární kritiku zaujala již před nějakou dobou. Na rozdíl od ní je jazyk Chutnikové jednodušší, vyjadřovací prostředky srozumitelnější, ale také je to literatura méně brilantní.
Ovšem možná jen na první pohled. Jak uvádí v ediční poznámce překladatelka knihy Michaela Benešová, román je podbarven zajímavou intertextuální hrou. Takže pokud se vyznáte ve varšavských reáliích, užijete si další vrstvu Potvor.
Nemohu neskončit tím, čím jsem začala. Potvory mají podle mě nevhodný název, evokující jiný typ četby. Anotace potom vyvede z omylu každého, kdo by si představoval skupinku žen podvádějící své manžílky, či bezohledné kariéristky.
Smrt konzumu, smrt popkultuře, smrt mainstreamu: „Jenom pomsta může zachránit všechny ty ženy-uklízečky v natáčkách a domácích zástěrách, uvězněné mezi vysavačem a pračkou.“ Autorka Sylwia Chutniková je výraznou postavou nejen polské literatury, ale také feministického hnutí. A jako bonus průvodkyní ve Varšavě!
Touha vrátit městu staré dobré zásady spravedlnosti a cti se ovšem může zdát jako boj s větrnými mlýny, obzvláště v konci knihy, který přináší zajímavou metaforu nových městských zástaveb jako rostoucích podhoubí, která nejdou zahubit.
LENKA ŠIMKOVÁ
