RECENZE: Tahle kniha není pro mladý

Jsou knihy, které – aby se jejich kouzlo naplno rozvinulo – potřebují setkání se čtenářem příznivě vyladěným, s člověkem určitého rozpoložení. Kerouacovo Na cestě (On the Road) vyžaduje čtenáře mladého, rozjitřeného city a bolestně toužícího po svobodě, naopak nutit nezkušeným teenagerům, žijícím s prstem na tepu doby, pomalost Babičky a její (pro ně) nutně archaické životní postoje znamená téměř spáchat zločin proti lidskosti. A pak existují tituly, které se prostě jen tak vyskytují v naší blízkosti, abychom se s nimi mohli kdykoliv potěšit, zamyslet nebo si s nimi jednoduše příjemně odpočinout.

368_stoner_coverRomán Stoner od amerického spisovatele Johna Williamse patří v tom nejlepším slova smyslu do první skupiny. Přestože se jedná o dílo dvacátého století, působí překvapivě svěže starosvětsky nejen co do hodnot, které autor vyzdvihuje. Svěže (fresh) proto, že v poslední době o sobě stále silněji dává vědět nostalgie po vybroušené eleganci, dobrých mravech a zdvořilosti  starých časů (retro). Děj se zcela příznačně odehrává na univerzitě, v instituci, která je odedávna chápána jako chrám pravdy, dobra a krásy, duchovní hojivá mast, útočiště pro ty, kteří nejsou dostatečně tvrdí pro tento svět, kdo věří, že svět je něco, co rozhodně není a co ani být nechce, ve světě snílků a donkichotů střežících (dávno vysmívané) tradice. Přesně takovým typem hrdiny je Stoner (stone = kámen), syn drobných farmářů, ve kterých dřina, těžká, nikdy nekončící lopota a odříkání ubily city i inteligenci, původně student agronomické fakulty. Zprvu svou houževnatostí  a otupělostí připomíná rodiče, ale stačí kratičký dotek s velebným světem umění, aby byl navždy lapen. Shakespeare ho v jediném okamžiku naučí pohlédnout na svět tak, jak ho dosud nikdy neviděl, z temnot vystoupí minulost, mrtví vplují mezi živé (magic) a Stoner zakusí pocit vytrženosti z času. To je ta chvíle, kdy navždy spojí svůj život s univerzitou a stane se profesorem literatury.

KOUKNI SE  Recenze: Ztracené střípky Tima Weavera

Jen zřídka a nerad opouští svět krásných slov a ušlechtilých myšlenek. Vytržením se pro něho stane milostné vzplanutí k průměrné středostavovské dívce Edith, jejich manželství je však pro oba krutým zklamáním, protože Stonerova tajená touha a vášeň naráží na ženinu nezralost  a naprostou neschopnost převzít do svých rukou odpovědnost za dospělý život. Od soustředění na práci ho odvádí spory s výstředním, nedbale povrchním a jízlivým nadřízeným Lomaxem. V jeho deformovaném těle se setkaly jiskřivá inteligence  s touhou podmanit si okolí a získat nad ním moc. Za svůj nástroj si zvolí studenta Walkera, spřízněnou duši, přehnaně sebevědomého mladíka, jehož tělesný hendikep (handicap), ale i nepoctivost a lenost, dovedly k bezohlednosti, s níž vyžaduje bezpracné získávání výhod.

Stoner je staromilsky pevných zásad, dokáže jít proti proudu (mainstream), stát si za svým přesvědčením tiše a klidně, nenechá se manipulovat ani v době, kdy se univerzitní svět otevře politice, ani v osobních sporech: dokáže hlasovat pro Walkerovo vyloučení ze školy a tím si proti sobě postaví silného nepřítele, který ho téměř zničí – nejen odborně. Lomax odvolávající se na „morálku“ připraví Stonera i o jedinou milovanou bytost, pozdní, společensky nepřijatelnou lásku Katherine.

Stoner je román v době tzv. maximalizace změny vskutku archaický, jeho hrdinou není člověk, ale obyčejný život plný těžkého, houževnatého usilování (out) a klopýtání, na jehož konci – jak překvapivé – čeká smrt. Působí anachronicky svým důrazem na to, jak důležité je pokračovat v tradici, protože tradice je civilizace. Mohlo by se zdát, že Stoner žil smutně a mizerně a přišel o všechno, na čem mu doopravdy záleželo: milovaná dcera se mu pod Edithiným systematicky vyvíjeným vlivem odcizí, vztah s Katherine zardousila faleš a přetvářka okolí, nemorální Lomax dosáhl na místo vedoucího katedry. Ale něco mnohem podstatnějšího zůstává: historická zkušenost předávaná po tisíciletí (nejen) prostřednictvím literatury: lidé a svět se nezmění. Představa, že vstoupíme do politiky, získáme moc a přes (skrz) ni budeme měnit svět, je falešná. Svět je tam, kam dosáhneme, a člověk nemusí mít ctižádost jej změnit nebo si dávat velké cíle. Stačí, že bude žít eticky.

KOUKNI SE  Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo, transformační klíč

Post scriptum: Stoner je kniha, v níž se nic podstatného neděje. A přece ji čtete jedním dechem. Takže: pokud je vám přes třicet/možná lépe čtyřicet … naváhejte a čtěte.

 

John Williams: Stoner, Nakladatelství KNIHA ZLIN, s. r. o., 2015, 286 stran.

MARIE DUFKOVÁ

 Úvodní foto: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Columbia_University_Court_Yard_01.jpg

 

 

 

 

 

 

ZÁVĚR
Hodnocení
8
Předchozí článekGeorge Clooney: 10 věcí, které jste o něm nevěděli
Následující článekVíkend v Praze: Další pivní festival, street party nebo muzejní noc

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

15 + twenty =