Vraždy a novinařina, novinařina a vraždy. Lákavá, i když možná už trochu okoukaná kombinace. Jak si s ní poradila „královna švédské krimi“ Liza Marklundová?
Studio 6 je úvodním dílem série Případy novinářky Anniky Bengtzonové, přestože u nás jako první z této řady vyšla kniha Exploze. Kriminální příběhy se dočkaly také seriálového zpracování, a to od stejného studia jako například Milénium (předloha Stieg Larsson) či seriál Wallander. Ke zhlédnutí jsou i v české verzi a čtenáři si kromě Exploze a Studia č. 6 mohou přečíst další novinku v českém překladu s názvem Svědek. Knižní klub na webových stránkách láká ještě na dva připravované tituly – zatím v originále Den röda vargen a Prime time.
Knihy Lizy Marklundové o investigativní žurnalistce Annice Bengtzonové se staly bestsellerem a byly přeloženy do třiceti jazyků. Sama autorka je novinářka, sloupkařka, ale také spolumajitelka jednoho z největších a nejúspěšnějších švédských vydavatelství.
Severské detektivky jsou obecně známy tím, že za pozadím příběhu skrývají různá společenská témata či problémy. Řeší se v nich politické aféry, sociální problematika, násilí páchané na ženách a další záležitosti. Ani Studio 6 není v tomto případě výjimkou.
Čtenáři, kteří jako první nečetli Explozi, mají výhodu. Ti druzí se mohou být trochu zklamaní a dokonce najdeme několik výtek proti českému vydavateli, proč nedodržuje při překladu raději chronologické pořadí událostí než to, jak sama autorka jednotlivé díly napsala, nebo spíše vydala v zahraničí.
Ve Studiu 6 se setkáváme s novinářkou Annikou Bengtzonovou jako stážistkou, která se snaží prosadit ve stockholmském Večerníku. Díky tipu, který do redakce zavolá neznámý člověk na tzv. horkou linku, se dostává k případu zavražděné devatenáctileté dívky Josefin, která pracovala v erotickém klubu. Název tohoto podniku je právě Studio 6, ale stejně se jmenuje také rozhlasový pořad, který nadělá v Anničině kariéře nemalé nepříjemnosti.
Annika se odhodlaně pouští do shánění informací o zavražděné dívce, připravuje do Večerníku články, které se těší úspěchu, ale tak rychle, jak její talent v této aféře zazáří, přijde následné zklamání, a projeví se neúprosná realita novinářské práce. Právě tato oblast je na knize nejzajímavější. Čtenář postupně proniká do tajů investigativní žurnalistiky (ať již skutečných, či přibarvených) a dozvídá se, jak to v této branži chodí. Od praktických postřehů z redakční práce a života až po různé praktiky z mediálního prostředí. Pro laiky je to určitě zajímavé čtení, profesionál může mít výhrady, ale o to tu ani tak nejde.
„Pomalu prošla redakcí a postupně se jí začal zmocňovat intenzivní pocit štěstí.
Tak jsem tady, vyšlo to. Jsem jednou z nich, pomyslela si.
Jo, půjde to, zůstanu tady!“
Co je na knize slabší, je její zápletka. Respektive lépe řečeno plynutí děje a rozuzlování událostí. Není to ten typ čtiva, kdy nedočkavě hltáte stránky po stránce a nejdete spát, dokud neotočíte i tu předposlední. Opuchlé oči z nevyspání proto nečekejte. Každý večer se dá přečíst kousek a s klidem zhasnete lampičku.
Ze začátku ani příliš nemusíte vnímat zmíněné podtóny z politického prostředí, i když jakmile se podezřelým stane i ministr zahraničního obchodu, tak už se tomu úplně nevyhnete. Ale politikaření není přehnané, takže tento element nepůsobí rušivě pro toho, kdo si chce užít pouze detektivní vrstvu příběhu. Jen na konci knihy je tématu dáno ještě možná zbytečně moc prostoru.
Sexuální a psychické násilí páchané na ženách je zde odhalováno formou jakýchsi deníkových záznamů jeho oběti. Patří k těm silnějším momentům, i když leckterý český čtenář je už zvyklý na daleko drsnější vyjadřování.
„Dostrká mě do koupelny a chce, abych tam onanovala… Hotelová chodba, zamčené dveře… Je tu tma a ticho, dlaždice mě studí do chodidel… Krátce před svítáním mi odemkne…“
…
„A datum narození? Kdy jste se narodila?
Zadívala se mu do očí.
…
Odpočítávám si to v deníku, řekla a sklonila hlavu k mrtvému kocourovi.“
Liza Marklundová má své heslo i na české Wikipedii. Pokud se rozhodnete, že budete i dále sérii o novinářce Annice Bengtzonové sledovat, můžete se podívat, co vás čeká. Stejně tak, pokud se více zajímáte o seriálové zážitky, můžete si posloužit zde. Doufám, že v dalších knihách bude již více rozpracovaná psychologie hlavní postavy a hlavně jejího chování, což mi ve Studiu 6 chybělo, možná to bylo zatím jen tak na podání ruky ve stylu: Meet Annika. Jak toto setkání ale nakonec při rozloučení vyvrcholí, přeci jen vzbuzuje čtenářovo očekávání.
LENKA ŠIMKOVÁ
LIZA MARKLUNDOVÁ (*1962 Palmark, Švédsko, poblíž polárního kruhu), spisovatelka, novinářka, sloupkařka, ambasadorka UNICEF a spolumajitelka jednoho z největších a nejúspěšnějších švédských vydavatelství, debutovala v roce 1995, na kontě má od té doby jedenáct románů a dva non-fiction tituly. Je spoluautorkou mezinárodního bestselleru Pohlednice smrti (2010, společně s Jamesem Pattersonem), s nímž jako první švédská spisovatelka dobyla první místo žebříčku The New York Times. Než se začala věnovat psaní na plný úvazek, pracovala deset let jako investigativní reportérka a pět let coby editorka v novinách a televizi.
Dnes příležitostně píše pro různá periodika a natáčí televizní dokumenty. Angažuje se v otázkách práv žen a dětí – je autorkou dokumentárních snímků o dětech nakažených HIV v Kambodži a Rusku a série dokumentů o domácím násilí. Už dvacet let je úspěšnou sloupkařkou – její texty vycházejí v řadě novin včetně Financial Times (Velká Británie) či Welt am Sonntag (Německo); pravidelně přispívá mimo jiné do švédského tabloidu Expressen. Žije s rodinou střídavě ve Stockholmu a v jihošpanělské Marbelle.
