Zbožňuju Huga i Prokletý ostrov a Skrytá identita naprosto po právu získala Oskara, ale po zhlédnutí Vlka z Wall Street jsem musel zařvat: „Marty je zpátky!“ Martin Scorsese, to je pro mě Casino, to jsou Goodfellas, to je Taxidriver, to jsou dlouhé jízdy sledující hlavního hrdinu, který pronáší kulervoucí monology dokonale vystihující duch doby a místa. A přesně takový je i Scorseseho nejnovější film o nevšedním milionáři Jordan Belfortovi.
Scorsese adaptuje stejnojmennou autobiografii velmi poctivě, čemuž nasvědčuje i monumentální tříhodinová stopáž. Ošizena je snad jen kinematograficky ne tolik vděčná linie Belfortova pobytu v odvykací léčebně a následné období pochyb.
Vše je tak podřízeno Scorseseho archetypálnímu příběhu cesty na vrchol a následnému pádu, jímž si prošli hlavní hrdinové již např. v Casinu či Zuřícím býkovi. Ano, můžeme mluvit o parafrázích na soudobou americkou společnost, o zobrazení chamtivého individualismu, o všech náznacích a odkazech na nelítostný svět kapitalismu a všech dalších ismech, ale nad tím vším stojí jedno jediné.
Vlk z Wall Streetu je kurevsky zábavnej film. Za posledních 10 let jsem se v kině tak nenasmál jako právě u tohoto filmu. Scorsese geniálně pracuje s atmosférou devadesátých let, do které vkládá své klasické hláškovací dialogy, ale i naprosto laciné vtípky ve stylu „Zahulíme, uvidíme“. A víte co? Ono to funguje! Scéna z Country Clubu, ve které na hlavního hrdinu začnou působit extra silná sedativa, nenechá bránici odpočinout ani na vteřinu a takovýchto scén Vlk nabízí desítky. Ale hezky popořádku.
Svou cestu na vrchol zahajuje dvaadvacetiletý Jordan Belfort (Leonardo DiCaprio) v jedné z klasických továren na instantní úspěch na Wall Street, kde se prostřednictvím Marka Hanny (Matthew McConaughey) seznamuje nejen se základními pilíři fungování makléřských společností (prachy, koks, prostitutky), ale i s fascinující energií sršící z testosteronem napumpovaných kravaťáků, uzavírajících milionové obchody za pomoci slovníku, před kterým by si dlaždič musel ucpat své špinavé uši. Jordan okamžitě ví, že chce být součástí tohohle světa.
Po krachu burzy Jordan opouští Wall Street a přesouvá se na Long Island, kde potkává svého „Joe Pesciho“ Donnie Azoffa (Jonah Hill). Společně s Donniem, obtloustlým buranem, který se oženil s vlastní sestřenicí, následně Jordan zakládá vlastní společnost – Stratton Oakmont a odráží se tak do světa velkého byznysu. Zběsilá jízda budování a expandování společnosti je doprovázena tak explicitním a tak častým zobrazováním sexu a užívání drog, že jen málokterý letošní mainstreamový film kromě Nymphomaniac se může Vlkovi rovnat. Nicméně Scorsese tato vyobrazení nepoužívá samoúčelně, ale k umocnění nosného tématu celého filmu – nenasytnosti.
Když se nasytíte koksem a chcete víc, najdete si Quaalude, sedativum které se již X let nesmí dle zákona vyrábět.
Když se nasytíte klasických blue chip prostitutek a přestanou vás bavit, najdete si holku jménem Venice, která vám strčí svíčku do pr….e a bude kapat vosk na záda.
Lze se ale nasytit peněz?
And that´s the point. Nabídka není bez poptávky. Stejně tak jako jediným motivem Belforta a všech jeho strattonitů (zaměstnanců) je mít víc peněz, tak stejný motiv mají i všichni jejich klienti, kteří touží přijít skrze bláznivé investice snadno k těm stejným zelenobílým papírkům. Scorsese se tak záměrně vyhýbá jakékoliv moralizaci.
Divák moc dobře ví, že všechen ten koks, trpaslíci, šimpanzi, či blue chip prostitutky jsou placeny z úspor okradených klientů, z jejich hypoték, či peněz na studium malého Jimmyho, avšak žádných konkrétních záběrů rodinných krizí, rozvodů a sebevražd se nedočkáme. Naopak jediné co nám režisér nabízí je pokračující exkurze po volném trhu v jeho nejryzejší darwinovské podobě. Bez výčitek, bez zábran, bez pravidel. Scorsese podává tuto exkurzi tak zábavným a vtahujícím způsobem, že silnější než touha být jedním z hrdinů je snad jen síla pohrdání jejich světem.
Každá party ale jednou musí skončit. V případě strattonských nevzdělaných „zvířat“, která si optikou soudobé společnosti užívají život plnými doušky, která berou bohatým a dávají sobě a jejichž jedinou výčitkou je nedostatek quaaludů, však i konec party vypadá poeticky. Scéna kdy za tónů písně Mrs. Robinson FBI zatýká polovinu Strattonu vyznívá až dojemně. Fakt že sám Capo di Tutti Capi Belfort stráví za mřížemi jen 3 roky (ve skutečnosti se jednalo pouze o 22 měsíců) působí v kontextu agenta FBI (Kyle Chandler) jedoucího zaplivanou podzemkou do své mizerně placené práce dosti hořce. Ale jaká je cena za morální čistotu?
Na tuto otázku se snaží odpovědět i DiCaprio ústy Belforta nejčastěji při proslovech před svou věrnou armádou strattonitů. Vznešenost ztotožňuje s chudobou (prací v McDonalds) a pokud si má sám zvolit, tak raději problémy řeší ze zadního sedadla své limuzíny v obleku za čtvrt mega. Tyto heroické proslovy před open spacem nadržených kravaťáků jsou jedním z nejsilnějších momentů celého filmu a vyzdvihují herecké umění DiCapria. Ten celkově v roli absolutně exceluje a člověk nepřestává žasnout nad škálou výrazových prostředků, které Leo tahá z rukávů.
Jestli není Vlk z Wall Street nejlepším Scorseseho filmem vůbec, tak rozhodně tím nejlepším v novém tisíciletí. Jedná se o fungující, soudržnou a neuvěřitelně zábavnou projížďku životem obscénního milionáře, kterého nenávidíte, kterému se smějete, kterému závidíte a který na moment zpochybní hodnoty vašeho normálního života. Protože kdo by chtěl žít normální život?
Film vstoupí do českých kin 16. 1. 2013.
Vlk z Wall Street
Wolf of Wall Street
Komedie/ Drama / Krimi
USA, 2013, 180 min
Režie: Martin Scorsese
Scénář: Terence Winter
Hrají: Leonardo diCaprio, Jonah Hill, Margot Robbie, Matthew McConaughey, Kyle Chandler, Rob Reiner, Jean Dujardin, Cristin Miloti, Jon Bernthal
Petr Peřinka
