Jsou knihy, jejichž pokračování držíte v rukou s rozechvělou pokorou a extází v čtenářském mozku. Nesmírně se na ně těšíte, protože díky předchozím zkušenostem víte, že se ponoříte nejen do úžasného příběhu, ale také do zvláštního vnitřního stavu, klidu až meditace. A že vám tato kniha pohladí veškeré jizvy na duši a hlavně – něco z ní ve vás zbyde.
Co přesně to je, se mi nepodařilo doposud nějak přesně identifikovat. Stalo se mi to u Sáry, knihy první i u Sáry, knihy druhé.
A čekala jsem to i u třetího dílu, navíc jsem až nesnesitelným způsobem cítila onu podivnou natěšenost a přímo jsem několik dní hledala tu sváteční chvilku a klid, kdy snad až obřadně zalehnu do postele a poprvé otevřu třetí Sáru. Do jejich příběhu, ona, Seth a jejich bílá moudrá sova Šalamoun totiž přibude někdo další – nová kamarádka. Je nasnadě, co přijde. Sára začne žárlit?
„Seth věděl, že je Anetina máma mrtvá, a neřekl mi to. Proč, Šalamoune? A přitom musel vědět, že mě to zajímá. Dokonce jsem se ho přímo ptala, jestli ji už viděl. A lhal mi, Šalamoune. Nemůžu tomu pořád uvěřit. Myslela jsem si, že jsme kamarádi.“
Víš, Sáro, Seth to měl dost těžké. Aneta ho požádala, aby o tom nikomu neříkal. A výslovně po něm chtěla, aby to neříkal tobě.
„Takže se zachoval líp k ní než ke mně? A to mě má utěšit? Že mu na mně nezáleželo tolik, jako na ní?“
No, Sáro, to je jeden způsob, jak se na to můžeš dívat. Nebo to můžeš vnímat tak, že měl Seth velkou důvěru ve vaše přátelství a věřil, že by se s něčím takovým teď dokážeš vypořádat lépe, než by to dokázala Aneta. Jinak řečeno, připadalo mu, že Aneta to má už tak dost těžké.
Sáře se po tváři rozkutálela slza. Utřela si ji rukávem. „Proč nechtěla, abych to věděla?“
Pravděpodobně proto, že vnímá, jak se k ní lidé hned chovají jinak, když e to dozví. A nechce, aby ji někdo litoval. Je stejná jako ty, Sáro – hrdá dívka se širokým srdcem, která chce být šťastná.
Sára těžce polkla. Styděla se za své předchozí pocity. Bylo už tak dost zlé, že ji opakovaně přepadala žárlivost. Takový hnusný pocit. Jenže teď se k pocitům žárlivosti přidal stejně nepříjemný pocit viny za to, že žárlí. Zmocňoval se jí veliký smutek a vůči Anetě si teď připadala zoufale provinile.
Po tváři se jí skutálela další slza – myslela na ubohou Anetu, jak si sama kupuje mražené polotovary k večeři a jí kupované čokoládové placičky.“
Jedna z chvil, které vezmou za srdce, protože i kdyby člověk byl sebelepší, žárlivost, zlost a pocity nedostatečnosti někdy přijdou na každého. A jsou normální, jen musíme přijít na to, proč přesně je cítíme. Třeba tohle jsem si z této knihy vzala. Neobviňovat se za to, že se cítím zle a „hnusně“, ale jít po stopě toho, proč se tak cítím.
Moudrý Šalamoun k tomu Sáře řekl například toto:
„Jinými slovy, Sáro, když prožíváš jakoukoliv silnou emoci, která ti není příjemná, jako například strach, hněv, žárlivost, pocit viny nebo naopak obviňování, znamená to, že myslíš na něco, na čem ti velmi záleží. Jenže na to myslíš způsobem, který není v souladu s tím, co skutečně chceš.“
Na malých ukázkách opět můžete cítit, že je to čtení, které se ve vaší duši i hlavě bude rozeznívat nesmírnou něhou a hlasem moudrého Šalamouna, který hladí, hladí a ukazuje nám cestu životem jako moudrý učitel. Miluju tyhle knihy o Sáře, právě pro jejich zvláštní uklidňující a nevtíravý tón. Je to jako mlsání pro duši, jako silný hovězí vývar pro duši, jako chvíle, kdy celí polámaní dostanete hojivou mast, která tlumí bolest a zároveň dává svalům sílu. Tohle všechno se děje ve čtenáři těchto knih od Esther a Jerryho Hicksových. Oba dva jsou významnými propagátory svého učení, které si získalo nesmírnou oblibu na celém světě. Přízeň čtenářů je neuvěřitelná a co na ní oceňuji nejvíce, je to, že jsou psány s něhou právě pro děti. Příběh je osloví, protože je dětský, je psán dětskou duší a dětskýma očima.
A rodiče při čtení budou potěšeni právě tou nekonečnou moudrostí, laskavostí a pokorou, která se z dnešního světa vytrácí a které určitě nezaškodí ochutnat špetku… po celodenním shonu.
Sára, kniha třetí je svou energií stejná jako všechny předchozí, nezklamala ani v nejmenším a je obohacena o rozměr chvíle, kdy do pevného přátelství chlapce a dívky vstoupí dívka další. A kdyby jen to, do hry vstoupí také chvíle, kdy se Sethovi stane něco, co bude velmi nepříjemné a celou vírou v zákon přitažlivosti to notně otřese.
Pro mě dva nejsilnější momenty v celém příběhu. Dějové linie, které si pocitově čtenář odnese. Navždy.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2013, www.synergiepublishing.com
RENATA PETŘÍČKOVÁ
