Když byl vypuštěn trailer k velkofilmu San Andreas, všem katastrofofilům zaplesalo srdíčko. Co může být lepšího, než film, ve kterém nejde o nic jiného, než o totální zkázu velkoměsta? Pro milovníky obřích zemětřesení, tsunami a padajících mrakodrapů nic!
Příběh je prostý jako facka. Velký zlom San Andreas se začíná posouvat, což slibuje největší zemětřesení, jaké kdy bylo zaznamenáno. Čelit mu po svém se rozhodne profesionální záchranář Ray (Dwayne Johnson). Zachránit z epicentra katastrofy totiž musí nejprve svoji manželku a následně i dceru. A tak se z něj stane divák obrovské zkázy, která přichází především na San Francisco. Právě tam jeho dcera Blake bojuje o život po boku bratrů Bena a Ollieho. Už první vlna zemětřesení přinesla obrovské škody a ztráty na životech, ale to hlavní má teprve přijít…
San Andreas si opravdu zaslouží přízvisko „katastrofický“. Zkáza totiž trvá celé dvě hodiny. Musíme samozřejmě nejdřív poznat hlavní postavy, ale vše je svižné a napínavé už od první minuty. Příběh se točí kolem Raye, který má mít volno a trávit ho se svou dcerou, ale zemětřesení mu změní plány. Stejně tak udělá čáru přes rozpočet jeho manželce, která se chce zrovna stěhovat k novému, nechutně bohatému příteli (Ioan Gruffudd). Ano, opět se opakuje oblíbený vzorec z filmů Rolanda Emmericha, kdy hlavní hrdina má rozpadlé manželství a katastrofa zafunguje lépe, než manželská poradna. Znalí fanoušci už se jen pousmějí, že je všechno přesně tak, jak má v podobném filmu být. Jak jinak zapojit diváky do děje, než jim ukázat milující rodiče, kteří zachraňují svou dceru i svůj vztah? Žádné výstřelky se nekonají. Rodina hlavního hrdiny je prototypem zásadových a milých lidí, kdežto nový přítel se ukáže jako zbabělec. Krásná a chytrá dcera sice s otcem už moc času netráví, ale perfektně si vzpomíná na všechno, co jí otec kdy říkal o postupu při katastrofě. Díky ní tak přežije i sympatický Ben a jeho mladší bráška Ollie (Art Parkinson, který zde dostal rozhodně větší úlohu, než ve všech dílech seriálu Hra o trůny dohromady).
Silnou stránkou není příběh, ale obsazení. Dvojice Dwayne Johnson a Carla Gugino není zrovna typickou manželskou dvojicí z amerického velkofilmu. Jiskří to mezi nimi a jejich nedořešené problémy jsou uvěřitelné i dojemné. Ačkoliv jsou povinně krásní na pohled, jsou to jen lidi. Mají ale dost tuhý kořínek, takže nás hravě provedou celým průběhem katastrofy a přiučí nás pár triků, jak přežít. Společně s nimi můžeme ohromeně sledovat události z vrtulníku, z letadla, z padáku, z auta, ze člunu i ze země. 
Dcera (Alexandra Daddario) je až příliš dokonalá. Její velké modré oči, ještě větší výstřih a duchapřítomnost za každé situace ji povyšuje na nadčlověka. Ale stejně takový je její otec, takže to asi mají v rodině. Ale co, hlavně, že se na to dobře dívá! Rozhodně je to mnohem snesitelnější podívaná, než ubrečené rodinné „drama“ z 2012. Sbližování Blake a Bena je také příjemně osvěžující. Společně s Olliem tvoří trojici, které budete držet palce.
Místy je katastrofa jen komparzem pro příběh hlavních postav, ale v mnoha jiných případech je zkáza ohromující. Síla filmu je v detailech, není to jen o jednom výbuchu nebo jedné vlně. Prožijeme celý průběh, od děsivých začátků až po totální zkázu města. Chybět nebude ani ta tsunami, ale uvidíte ji tak, jak jste ji ještě neviděli. Realističnost celé katastrofě dodává uvěřitelné chování postav, které nejsou nezranitelné, mají opravdu strach a podle toho se chovají. Samozřejmě se díváme na hezké lidi, kteří vypadají dobře i po hodinách běhání po troskách města, ale v rámci žánru je to rozhodně jeden z kvalitnějších titulů.
Triková kouzla už dávno smazala všechny hranice možného a nemožného. A přestože je dnešní divák už značně otrlý, San Andreas dokáže překvapit. Jsou to především překvapivé zvraty, nebo spíš skvělé načasování dalších a dalších otřesů, výbuchů, pádů i záchran na poslední chvíli. San Andreas je po vizuální stránce skutečně povedený. Režisér Brad Peyton se sice v mnoha ohledech inspiroval dílem Rolanda Emmericha, naštěstí nás však ušetřil záběrů na Bílý dům, proslovů amerického prezidenta a téměř se zdržel i odvolávání se na Boha. Když už jsme u těch klišé, která pro evropské diváky nemají valný smysl, konec filmu je úlitbou pro americké bohy. Je to škoda, že tvůrci svůj film shodili tím, že uvěřitelný příběh zakončili kýčovitě a stupidně. Stačilo vystřihnout pár záběrů a San Andreas by si ode mě vysloužil vyšší hodnocení. Kdyby tam aspoň nevlála ta americká vlajka!
I tak ale jako milovník katastrofických filmů musím uznat, že se San Andreas zařadí mezi mé nejoblíbenější tituly.
Klára Scholzová
