Rocco Siffredi, italský hřebec a dlouholetá herecká a producentská hvězda pornofilmů, se stal námětem pro dokument francouzských tvůrců ( Thierry Demaizière, Alban Teurlai). Námětem určitě vděčným. Rocco je v pornu žijící legendou, na svůj věk (50 let) stále velmi produktivní a hlavně ne zcela vypatlanou, jak by si mohl někdo s předsudky k štědře vyvinutým pornohercům představovat. Navíc tvůrci dostali od Rocca velmi inspirativní záminku, proč s ním točit: Rocco chce pověsit svou vášeň a zároveň své prokletí definitivně na hřebík a motivy k tomuto rozhodnutí se stávají stěžejním tématem dokumentu.
Předně k fanouškům tohoto vyvinutého samce- můžete se těšit, protože Roccovo přirození se několikrát mihne i ve ztopořeném stavu natáčením. Kromě toho střídá štáb pravidelně lokace natáčení, protože hlavní hvězda pendluje mezi Budapeští, italskými městy a prosluněnou Kalifornií. Divák může nahlédnout do samotného natáčení a do rozhovorů s pornohvězdami „behind the scenes“. Seznámíme se také s bizarní figurkou a nejbližsím členem Roccova štábu, jeho bratrancem Gabim. Ten mi připomněl tragikomiku postav z filmu Hříšné Boogie (Boogie nights)- věrný poskok velké hvězdy, který se stará bezděčně o komediální rovinu snímku. Chtěl být pornohercem jako jeho slavný příbuzný, ale jaksi mu to nešlo, tak se snaží filmy kamerou natáčet a vymýšlet různé příběhové linky, které nejsou v pornofilmech tak podstatné. A také se umí rozčilovat kvůli úplným hloupostem a to málo, co dělá, dokáže skvěle pokazit.
Samozřejmě, že nejvíce prostoru dostává Rocco, který narozdíl od svého bratrance budí respekt. Jeho výpovědi jsou jasné, srozumitelné, důrazné. A také velmi otevřené. Rocco není Sokrates, ale dokáže jednoduše formulovat myšlenku a sdílet pocity ze svých klíčových vztahů. Kolegyně z branže z něj mají strach, po natáčení si plánují několik dnů dovolené, protože má pověst vášnivého násilníka. Před kamerou je ovšem schopen při vzpomínkách na matku plakat.
Ukazuje divákům lidskou, zranitelnější část své osobnosti. Není to žádný festival duchaplných sebereflexí, ale i díky nervnímu hudebnímu doprovodu jsou jeho zpovědi působivé. Vystupuje jako zralý muž, který ví, co chce, zná své démony a rozhodl se jimi dále nenechat vláčet svou rodinu. On sám budí dojem člověka zmítaného démonem, který mu zároveň přinesl neskutečnou slávu a bohatství.
Rozhovory s ostatními protagonisty, převážně kolegyněmi a kolegy z pornobranže, spíše odhalují naivitu a prostoru umělců tohoto žánru. Ve chvílích, kdy jsou herečky pro Rocca připravené na place v podstatě umřít, těšit se na to, až jim strčí celou svou ruku do pusy a ony se budou dusit. V momentech disputací nad symbolikou jedné ze scén posledního velkého Roccova filmu, kdy se producenti s dětinskou vášní hádají, jak má vypadat Rocco jako Ježíš na kříži. Ale taky máme možnost vidět, jakým tvrdým a nelítostným byznysem porno je. A že se ženami se tu jedná jako s rohlíkama na krámě.
Přesto, že tvůrci v podstatě hledají perličky na dně, pár takových perel dokážou při časosběrném snímku natočit a vyválet ve světle. Například dialog pornohvězdy Kelly s Roccem v autě o feminismu a jejím prohlášení, že otrokyní není ona, když musí při natáčení přijímat rány a násilí ze strany mužů, ale otroci jsou oni, když musí být při sexu násilničtí a ubližovat. Tvůrci se sice snaží jít po emocích, ale i přes něktará šokující prohlášení a intimní odhalení nezpůsobuje zhlédnutí dokumentu výrazný emoční zážitek- snímek celkově vlastně působí trochu odtažitě a chladně. V tomto případě ale byly tvůrci výrazně limitováni představitelem hlavní role, z kterého se víc vykřesat nepodařilo.
Co myslíte, sekne opravdu Rocco s pornem?
Kubin
