Lars je tím, čím by mnoho mužů chtělo být. Bývalý policajt, teď soukromé očko, které jen tak tak stojí na té správné straně dobra, miluje tvrdou hudbu a bicí, které v odzvučeném sklepě pošimrá, když potřebuje přemýšlet. Poznáte ho podle kérky, holé hlavy a plnovousu. Navíc je momentálně singl. Tak. A tady od tohohle okamžiku to mohlo nakladatelství Mystery press vydat třeba v růžové edici pro dámy pod názvem Padesát odstínů Larse. Nebojte. Uspokojí obě pohlaví. Z Larse odkapává testosteron, nesplněné dívčí sny a hodně břitký humor. 
Všechno je to vlastně jednoduché. Lars má pomoci jednomu podnikateli sledovat a tak trochu zdiskreditovat vdanou paničku. Jednoduchá věc, všechno jde jako na drátkách. A pak se to najednou všechno strašně podělá. A aby toho nebylo málo….podělá se to ještě víc.
Příběh se odehrává v Praze a mohl by se stejně dobře odehrávat v jakémkoliv jiném městě. Jména i přezdívky jsou voleny tak, že k pražskému podsvětí neodkazuje zhola nic. Můžete se tak v klidu ponořit do příběhu a představovat si, že jste, kde zrovna chcete.
„Lars“ stojí a padá s hlavní postavou. S jeho charismatem, humorem a drsnou poker face. V neposlední řade také s hodně osobitým humorem, který v kombinaci s ich formou dává dohromady slušný koktejl ve stylu „protřepat, nemíchat“.
Jak už to bývá Lars je ve své profesi dobrý a možná ještě víc než to, což zavdává na slušnou premisu. Taky je dost suverén ve stylu americké školy. Spolu s takřka šestákovou zápletkou v moderních kulisách zhmotňuje skoro až komiksový styl, který si zamilujete. Zkrátka Phill Marlow revival.
Pokud si knihu vezmete na dovolenou, můžete se koupat v moři stejně jako ve vtipných monolozích, kterými Lars komentuje svou momentální situaci. Tady je ich forma více než na místě. Stanete se Larsovými nohsledy a v zákrytu ho budete sledovat na každém kroku.
Říkají mi Lars není žádná kláda ve stylu evropské školy thrilleru. Příběh je spíš jednoduchý, svižný, nepostrádá napětí, slušnou porci akce a skutečně dobře napsanou hlavní postavu. Během chvíle si čtenář zvykne na tempo příběhu a autorův styl psaní. Ani neví jak, je najednou v samém závěru. Kniha je čtivá, srozumitelná, zábavná a má solidní tempo, se kterým se čtenář rychle srovná.
V jednu chvíli v půli knihy jsem propadla dojmu, že vím, jak se věci mají dřív, než je autor odhalil. To potvrzuje, že kniha nestojí na složitém příběhu nebo nějakém zmatečném vyprávění, které by mělo udržet čtenářovu pozornost až do finále. O tu se postará Daniel Gris jiným způsobem. Dobré dávkuje autor s kadencí kulometu napříč všemi kapitolami. A když už myslíte, že má zásobník prázdný, to nejlepší si jako příjemné překvapení schová na konec. Poslední kapitola je tím nejlepším a nejpovedenějším vtipem, kterým si přímo říká o pokračování.
„Lars“ je pěkně ostrá jízda, po které možná udýchaně a spoceně vydechnete : „Ještě.“
Jednodušší děj vyrovnává skutečně charismatický hlavní hrdina, který momentálně nemá v českém rybníčku přemožitele a i v aktuálním literárním světě ho bude jen těžko hledat. „Larse“ si zamilujete. Bez ohledu na to, zda jste žena nebo muž, po přečtení knihu s radostí poskytnete drahé polovičce k obveselení.
„Lars“ je nadčasový a alokální. Můžete do něj promítnout své představy i touhy. Když k tomu přidáte neotřelý inteligentní humor a charisma hlavní postavy, máte jedinečný čtenářský zážitek. Říkají mi Lars se pravděpodobně nezapíše od dějin české literatury, ale do vašeho srdce zcela určitě.
Kristina Doubravová
Říkají mi Lars, Daniel Gris, Mystery press, 2018
Knihu můžete zakoupit ZDE
